6 Cmo 268/2020-88 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením rozhodl, že na rozhodnutí rozhodčí komise účastníka č. 4/2016 ze dne 9. 12. 2016, kterým byla schůze všech orgánů spolku konaná dne 7. 12. 2016 v , adresa, , včetně všech závěrů z ní vzešlých, prohlášena neplatnou, se hledí, jako by nebylo přijato. Dále soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení k tíži účastníka, kterému uložil povinnost zaplatit navrhovatelům na jejich náhradu Kč 63 220,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že podle stanov spolku je jeho orgánem rozhodčí komise a kontrolní komise s vymezenými pravomocemi. Rozhodčí komise rozhoduje sporné záležitosti z oboru spolkové samosprávy, spory mezi členem a spolkem a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena. Kontrolní komise pak mj. dohlíží, zda jsou záležitosti spolku řádně vedeny a vykonává-li spolek činnost v souladu se stanovami a právními předpisy. Podle listiny datované 14. 12. 2016 rozhodčí komise spolku (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) rozhodla 9. 12. 2016 z vlastní iniciativy o tom, že schůze všech orgánů spolku konaná dne 7. 12. 2016 v , adresa, je neplatná, jakož i všechny závěry a volby předsednictva a rady plemenné knihy. Uvedení členové rozhodčí komise a její třetí člen (, Anonymizováno, ) byli zvoleni na konferenci spolku 29. 6. 2016, přičemž soudem byla pravomocně vyslovena neplatnost rozhodnutí přijatých na této konferenci.3. Soud I. stupně se dále zabýval, s odkazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku a zákona o rozhodčím řízení, právní úpravou řízení před rozhodčí komisí spolku, které se vede jako sporné a návrhové. Z toho dovodil, že pokud se rozhodčí komise pustila do přezkoumávání rozhodnutí spolkového orgánu z vlastní iniciativy, tak překročila svou pravomoc a zasáhla do pravomoci kontrolní komise. Soud I. stupně tak uzavřel, že rozhodnutí, které bylo výsledkem takového přezkumu, je podle § 245 obč. zák. nicotné. Napadené rozhodnutí pak, dle názoru soudu I. stupně, nelze považovat ani za nález rozhodčí komise ve smyslu zákona o rozhodčím řízení. Rozhodnutí a řízení mu předcházející totiž postrádají základní náležitosti řízení, rozhodčí komise rozhodla bez návrhu a řízení nevedla s žádnými účastníky a nebyla zde žádná strana, která by byla oprávněna podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu, uvádí soud I. stupně v závěru odůvodnění.4. Z uvedených důvodů tak soud I. stupně rozhodl ve věci, jak ve výroku uvedeno, a dále rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. k tíži neúspěšného účastníka, kterému uložil povinnost zaplatit navrhovatelům na jejich náhradu náklady vynaložené na soudní poplatek a na právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace.5. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal účastník odvolání, v němž namítl, že věc byla rozhodnuta podjatým soudcem. Uvedl, že navrhovatelé podali řadu žalob, o nichž rozhodoval jako samosoudce , Anonymizováno, , proti jehož způsobu jednání podal zástupce účastníka stížnost k předsedovi krajského soudu. Z toho důvodu měl soudce vztah k účastníkovi a nelze ho tedy považovat za osobu nezainteresovanou.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř., včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by ve věci bylo třeba nařizovat jednání, § 89 zák. č. 292/2013 Sb., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Návrhem z 13. 2. 2017 se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti rozhodnutí orgánu účastníka, rozhodčí komise ze dne 14. 12. 2016. Účastník v řízení namítal, že rozhodčí komise byla platně zřízena a zvolena a její závěry uvedené v napadeném rozhodnutí jsou zřejmé, odpovídají též rozhodnutí rejstříkového soudu, který zamítl návrh zápisu rozhodnutí orgánu spolku z 7. 12. 2016. Soud I. stupně provedl dokazování citovanými listinami, zejména stanovami spolku, rozhodnutím rozhodčí komise, dále vycházel z výsledku předchozího řízení o určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na konferenci spolku 29. 6. 2016 a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a stanovy spolku uzavřel, že rozhodnutí rozhodčí komise je nicotné a hledí se na ně, jako by nebylo přijato.8. Účastník v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně uvedl jako jediný odvolací důvod podjatost soudce, aniž by k věci samé cokoli namítl. K tomu se dotčený soudce vyjádřil 15. 9. 2020 a uvedl, že nemá žádný poměr k věci ani k žádnému z účastníků a jejich zástupcům, které zná jen úřední praxe; při projednávání věcí účastníků postupoval podle nejlepšího vědomí a svědomí. Dále soudce uvedl, že stížnost jednoho z účastníků v jiné věci nebyla vyhodnocena jako důvodná a že stížnost nepovažuje za důvod pochybností o své podjatosti v projednávané věci.9. Zákonné důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci jsou vymezeny v § 14 a násl. o. s. ř., přičemž samotný soudce ve vyjádření vyloučil existenci takových důvodů. Výslovně pak dle § 14 odst. 4 cit. zákona důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ostatně o nevyloučení uvedeného soudce k námitce účastníka již bylo pravomocně v jiné věci rozhodnuto.10. Námitku podjatosti soudce jako odvolací důvod vznesenou účastníkem z uvedených důvodů považuje odvolací soud za nedůvodnou, žádné jiné věcné námitky v odvolání účastník neuvedl. Soud I. stupně v řízení provedl dostatečné dokazování a na základě zjištěných skutečností přijal tomu odpovídající právní závěry, rozhodnutí řádně odůvodnil. Odvolací soud se tedy s postupem soudu I. stupně plně ztotožnil a jeho rozhodnutí tak nelze vytknout pochybení. Pro stručnost pak odvolací soud odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.11. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl, jak ve výroku uvedeno, s přihlédnutím k tomu, že navrhovatelům žádné náklady nevznikly.