6 Cmo 331/2013-388 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 1. 10. 2012, č. j. 30 Cm 236/2011-165. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný neuhradil soudní poplatek za podané odvolání, a byl proto vyzván usnesením ze dne 7. 11. 2012, č. j. 30 Cm 236/2011-181, aby tak učinil v dodatečné lhůtě. Protože žalovaný přes tuto výzvu soudní poplatek nezaplatil, bylo odvolací řízení zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v tehdy platném znění (dále jen „ZSOP“).2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soudní poplatek nemohl zaplatit, protože se mu zhoršila jeho finanční situace. Navrhl současně, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to s ohledem na jeho majetkové poměry.3. O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2013, č. j. 6 Cmo 331/2013-234, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 1392/2020-371, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu k dovolání žalovaného zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zásadním důvodem kasace usnesení odvolacího soudu byla okolnost, že v době, kdy zmíněné usnesení bylo vydáno, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurz a řízení tak bylo ze zákona přerušeno. Nenastala přitom žádná z okolností, pro kterou by bylo možno podle insolvenčního zákona v řízení pokračovat.4. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.5. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně o výše zmíněném návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků rozhodl pravomocným usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 30 Cm 236/2011-214, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 6 Cmo 135/2013-226. Soud prvního stupně následně ještě jednou vyzval žalovaného, aby soudní poplatek zaplatil. V souvislosti se shora uvedeným dovoláním žalovaný opětovně navrhl přiznání osvobození od soudních poplatků. Také tento návrh byl pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 3. 2014, č. j. 30 Cm 236/2011-308, zamítnut. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2014, č. j. 6 Cmo 153/2014-315.6. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 7. 2013, č. j. KSHK 45 INS 18488/2012-A-42, byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Usnesení bylo uveřejněno téhož dne v insolvenčním rejstříku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013, č. j. KSHK 45 INS 18488/2012, 3 VSPH 1527/2013-A-56, bylo posledně zmíněné usnesení Krajského soudu v , adresa, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto usnesení odvolacího soudu bylo uveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3. 12. 2013. Usnesením ze dne 3. 12. 2014, č. j. KSHK 45 INS 18488/2012-B-24, zjistil Krajský soud v , adresa, opětovně úpadek žalovaného a znovu na jeho majetek prohlásil konkurz. Uvedené usnesení bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno téhož dne. Konkurz byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9.2019, č. j. KSHK 45 INS 18488/2012-B-99, a to pro nepostačující majetek dlužníka.7. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 245 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nastávají účinky prohlášení konkurzu okamžikem zveřejnění usnesení, kterým byl konkurz prohlášen, existovaly účinky prohlášení konkurzu nejprve od 12. 7. 2013. Odvolání podané proti usnesení insolvenčního soudu z téhož dne na tom nic nezměnilo. Teprve uveřejněním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení o zjištění úpadku žalovaného a o prohlášení konkurzu na jeho majetek zrušeno, to je dnem 3. 12. 2013, účinky prohlášení konkurzu pominuly. Opětovně účinky konkurzu nastaly dnem 3. 12. 2014 a trvaly do jeho zrušení. Protože jedním z účinků prohlášení konkurzu na majetek dlužníka je přerušení tohoto řízení, jak závazně vyložil dovolací soud, a protože, opět s ohledem na závazné stanovisko dovolacího soudu, nenastala žádná z okolností, pro kterou by bylo možné v řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 78 539,58 EUR s příslušenstvím a odměnou pokračovat přes nařízený konkurz na majetek žalovaného, bylo toto řízení ze zákona přerušeno nejprve v době od 12. 7. 2013 do 3. 12. 2013 a dále v době od 3. 12. 2014 do 6. 11. 2019. V uvedených obdobích tak nebylo možno v řízení pokračovat.8. Z toho, co výše bylo uvedeno, vyplývá, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno ještě před tím, než byl původně zjištěn úpadek žalovaného a než byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2013, č. j. 6 Cmo 331/2013-234, však bylo vskutku vydáno až v době, kdy řízení v této věci bylo prvně přerušeno. Tyto překážky ovšem, jak také zaznamenal dovolací soud, již pominuly a nic proto v současné době nebrání tomu, aby odvolací soud odvolání žalovaného znovu posoudil.9. V dané věci není sporu o tom, že předmětný soudní poplatek dosud zaplacen nebyl. Přitom poplatková povinnost ohledně tohoto soudního poplatku , Anonymizováno, podáním odvolání, jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ZSOP, přičemž podle ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona se poplatek stal současně i splatným. Soud prvního stupně nicméně postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 ZSOP, který ukládá soudu, aby dal poplatníkovi soudního poplatku, i když je již s jeho úhradou v prodlení, dodatečnou možnost, aby jej uhradil v dodatečné lhůtě, a žalovaného ještě zvláště vyzval, aby soudní poplatek alespoň dodatečně zaplatil. Toto dobrodiní žalovaný nevyužil ani k opakované výzvě soudu prvního stupně. Žalovaný neuspěl ani s opakovanými návrhy na přiznání poplatkové úlevy, když oba jeho návrhy byly pravomocně zamítnuty. Jeho poplatková povinnost proto nadále trvá.10. Okolnosti, ze kterých vycházel soud prvního stupně při vydání napadeného usnesení, se tedy ani za trvání odvolacího řízení nezměnily a soudní poplatek nadále uhrazen není, v důsledku čehož ani nyní nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí, než zastavení odvolacího řízení pro poplatkovou překážku podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP.11. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno.12. Protože úspěšné žalující straně v tomto odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, nebyla jejich náhrada přiznána žádnému z účastníků.