6 Cmo 342/2020-95 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka konané dne 28. června 2018, kterým byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2017 a návrh jednatele na vypořádání ztráty z účtu kumulovaného zisku za účetní období roku 2017 se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 16 940 Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.).Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání.Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021 navrhovatelka výslovně vzala svůj návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 6. 2018 v celém rozsahu zpět, a to „v návaznosti na uzavírání dohody mezi účastníky, resp. společnicemi účastníka“. Uvedla, že účastník navrhovatelce přislíbil, že nebude požadovat náhradu nákladů řízení. Tuto skutečnost však nijak nedoložila. Zástupce účastníka (advokát , Anonymizováno, ) ji však k dotazu soudu potvrdil dne 7. 6. 202 s tím, že společnost , právnická osoba, . nepožaduje náhradu nákladů řízení.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelkou rozhodl o zrušení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.), když neshledal splnění zákonných podmínek pro nezastavení předmětného řízení ve smyslu § 91 z.ř.s. V daném případě - s ohledem skutečnost, že navrhovatelka jako jediná hlasovala proti přijetí předmětného usnesení, a tato vzala svůj návrh zpět, přičemž dva zbývající společníci hlasovali pro přijetí usnesení, je z logiky věci jasné, že jsou nyní společnici již v koncensu. Proto odvolací soud nedospěl k závěru, že vlastníci nepodavší návrh na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady společnosti mohou mít na pokračování řízení zvláštní zájem hodný právní ochrany.Odvolací soud byl povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Účastník měl právo na náhradu nákladů řízení, jelikož navrhovatelka procesně zavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.), avšak účastník ji nepožadoval, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II.