7 Cmo 102/2018-329 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 4. 2013 se navrhovatelka domáhala vůči účastníkům určení, že akcionářem navrhovatelky, který vlastní akcie navrhovatelky v listinné podobě na jméno č. , Anonymizováno, o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč, je účastník č. 1. Dále se domáhala toho, aby soud účastnici č. 2 uložil povinnost vydat účastníkovi č. 1 akcie navrhovatelky v listinné podobě na jméno č. , Anonymizováno, o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč, a to do 10 dnů od právní moci rozhodnutí.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh na určení, že akcionářem navrhovatelky, který vlastní akcie navrhovatelky v listinné podobě na jméno č. , Anonymizováno, o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč, je účastník č. 1, zamítl. Ve výroku II. soud zamítl návrh, aby účastnici č. 2 byla uložena povinnost vydat účastníkovi č. 1 akcie navrhovatelky v listinné podobě na jméno č. 52-69 a č. 89 o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč, a to do 10 dnů od právní moci rozhodnutí. Ve výroku III. soud rozhodl, že navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi č. 1 náklady řízení ve výši 16 940 Kč, ve výroku IV. rozhodl, že navrhovatelka je povinna zaplatit účastnici č. 2 náklady řízení ve výši 177 655 Kč a ve výroku V. rozhodl, že navrhovatelce se vrací přeplatek soudního poplatku 8 500 Kč po právní moci usnesení.3. Navrhovatelka podala včasné odvolání do výroků I. a III.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je bezpředmětné.5. Podle čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013, jímž byl s účinností od 1. 1. 2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013.6. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.7. Ze spisu odvolací soud zjistil, že výrok II. nabyl právní moci dne 17. 3. 2018.8. Navrhovatelka napadla odvoláním pouze meritorní výrok I., meritorní výrok II. odvoláním napaden nebyl. Výrok II. (návrh na plnění) je primárním výrokem ve vztahu k výroku I. (návrh na určení). Odvolací přezkum ohledně výroku II. nelze proto otevřít podle § 212 písm. a) o. s. ř., neboť primární výrok II. není výrokem závislým na subsidiárním výroku I., je tomu naopak.9. „Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již z toho důvodu, že jim byla současně posouzena existenci či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění. Stěžovatelé nemohou tedy cestou žaloby na určení dosáhnout toho, čeho nedosáhli v předchozím sporu na plnění a již z tohoto důvodu napadená rozhodnutí nejsou svou povahou vůbec způsobilá porušit jejich ústavně zaručené právo na svobodu“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 1994, spisová značka IV. ÚS 2/93 veřejnosti dostupné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod pořadovým číslem 5/1994).10. Odvolací soud odvolání jako bezpředmětné odmítl proto, že určení, kdo je akcionářem navrhovatelky, představuje toliko předběžnou otázku, jejíž řešení je potřebné pro rozhodnutí o vydání akcií. Je-li podán návrh na plnění (v dané věci na fyzické vydání akcií), je takové rozhodnutí – vzhledem k tomu, že o této předběžné otázce může soud rozhodnout v rámci řízení na plnění – v zásadě nadbytečné (viz R 104/2010). Pravomocně zamítnutý návrh o splnění povinnosti (§ 80 písm. b/ o. s. ř.) vytváří mezi týmiž účastníky překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) pro řízení o návrhu určovacím (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), jehož předmětem má být určení práva, o jehož splnění se jedná v návrhu o splnění povinnosti (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, spisová značka 20 Cdo 2931/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 85/2003. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že pravomocně zamítnutý návrh o splnění povinnosti účastnice č. 2 vydat účastníkovi č. 1 v petitu specifikované akcie, vytváří mezi účastníky řízení překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) pro řízení o určení, kdo je akcionářem navrhovatelky.11. Odvolání se tak v části, kterou se navrhovatelka domáhala přezkumu rozhodnutí o předběžné otázce (určení akcionáře) stalo bezpředmětným v důsledku nemožnosti přezkumu rozhodnutí o věci samé ve zbývajícím rozsahu (návrhu na plnění), a je namístě jej odmítnout podle § 218 písm. c) o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, spisová značka 29 Odo 611/2002, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Za situace, kdy z výše uvedených důvodů nelze otevřít odvolací přezkum ohledně požadavku na vydání akcií, by věcný odvolací přezkum výroku o určení akcionáře mohl vést jen k zastavení řízení o této části nároku pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, což zdůvodňuje bezpředmětnost odvolání v dotčené části.12. Výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení jsou odůvodněny § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když odvolání navrhovatelky bylo odmítnuto a účastníkům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ty u každého z nich sestávají z odměny za zastupování advokátem v jednom stupni (za odvolací řízení). Odměna je vypočtena z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) o. s. ř., které je speciálním ustanovením k § 9 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť v dané věci se jedná o řízení v otázce obchodní společnosti podle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. (návrh na určení akcionáře). Zástupce účastníků č. 1 i č. 2 učinili v řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání), za nějž odměna činí 3 100 Kč, k tomu každému z nich náleží režijní paušál ve výši 300 Kč a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, celkem tedy účastníkovi č. 1 i účastnici č. 2 náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč.13. O vrácení soudního poplatku za odvolání navrhovatelce rozhodne soud prvního stupně.