7 Cmo 116/2021-336 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce f) o vrácení přeplatku na soudním poplatku.2. Žalobce f) svým podáním doručeným soudu prvního stupně 19. 3. 2021 žádal o vrácení přeplatku na soudním poplatku dle ust. § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“) přeplatek soudního poplatku ve výši 2 695 696 Kč. Důvody spatřuje v nesprávných výzvách soudu prvního stupně, jak k doplnění žaloby, tak k zaplacení soudního poplatku.3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že postupoval řádně, pokud vyzval žalobce f) k úhradě soudního poplatku, neboť tento jej neuhradil při podání žaloby, zároveň soudní poplatek vyměřil matematicky správně dle příslušné položky Sazebníku soudních poplatků, když žalobce formuloval petit tak, že žádá uložení povinnosti k úhradě jasně specifikované peněžité částky žalovanou, jakož i určil k jeho úhradě zákonem stanovenou lhůtu. Proto žádost žalobce o vrácení přeplatku zamítl, neboť neshledal předpoklady pro postup dle ust. § 10 odst. 2 ZoSP, když soudní poplatek vyměřený usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 73 Cm 2/2019-149 byl stanoven v souladu s jím citovanými ustanoveními ZoSP.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce f) včasné odvolání, namítajíc, že soud prvního stupně se nikterak nevypořádal s argumentací žalobce f), která je založena na rozhodnutích Vrchního soudu v Praze, na judikatuře Nejvyššího soudu ČR a na zásadách občanského soudního řízení a považuje tak napadené usnesení za nepřezkoumatelné a založené na nesprávném právním posouzení, jakož i na předchozím nesprávném procesním postupu soudu prvního stupně. Stejně, jako ve své žádosti předně namítal, že z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (např. usnesení ze dne č. j. 7 Cmo 275/2020-243 které nabylo, právní moci dne 7. prosince 2020), aplikujících judikaturu Nejvyššího soudu jednoznačně plyne, že postup soudu spočívající ve výzvách účastníkům ke konkrétní specifikaci výše uplatněného nároku je nesprávný a nezákonný. Na tento postup přitom přímo navazovalo vyměření soudního poplatku soudem prvního stupně výzvou ze dne 23. dubna 2020 č. j. 73 Cm 2/2019-149, doručenou žalobci f), kde byl Soudní poplatek určen z částky, kterou žalobce f) uvedl v reakci na nezákonnou výzvu soudu ke specifikaci výše jeho nároku. Soud prvního stupně tak svým nezákonným procesním postupem donutil žalobce f) k uhrazení nepřiměřeně vysokého soudního poplatku. Současně soud způsobil zcela zásadní nerovnost mezi účastníky soudního řízení, když část žalobců hradí soudní poplatek pouze ve výši 2 000 Kč, zatímco například žalobce f) uhradil částku víc než tisíckrát vyšší. Tato nerovnost je v přímém rozporu s ustanovením § 18 odst. 1 o. s. ř. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobci f) vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 2 695 696 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně netrpí odvolatelem namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Soud prvního stupně se vypořádal s otázkou uhrazení soudního poplatku, jeho stanovení a výpočtu. Z jeho odůvodnění se určitě a srozumitelně podává, jaké skutečnosti jej vedly k tomu, proč neshledal podmínky pro postup dle ust. § 10 odst. 2 ZoSP (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se proto dále zabýval napadeným usnesením věcně.7. Dle ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) dále jen ZOK, ve znění účinném do 31. 12. 2020, soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Vlastníci účastnických cenných papírů, kteří se dovolali práva na dorovnání, mají právo na náhradu v řízení účelně vynaložených výdajů; není-li povinen tuto náhradu poskytnout hlavní akcionář, poskytne se z prostředků uložených v úschově podle odstavce 4.8. Dle ustanovení § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.9. Dle ust. § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.10. Dle ust. § 5 ZoSP, sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem u poplatku, jehož základ je vyjádřen peněžní částkou (dále jen "procentní poplatek"). Procentní poplatek se vypočte jako součin základu poplatku a sazby poplatku. Sazby poplatků za úkony a poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem jsou stanoveny pevnou částkou. Sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku.11. Podle ustanovení § 10 odst. 2 ZoSP soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.12. Dle Položky 4, bodu 1. písm. c) Sazebníku poplatků (Poplatky za řízení), se za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění v ostatních případech, není-li dále uvedeno jinak, vybere 2000 Kč.13. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se dle své žaloby a jejího doplnění doručeného soudu prvního stupně dne 26. 6. 2019 domáhá, aby soud prvního stupně rozhodl takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku odpovídající rozdílu mezi výší přiměřeného protiplnění a již vyplaceného protiplnění připadající na každý jeden kus akcie žalované na jméno v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 100 Kč, které přešly v důsledku rozhodnutí podle § 375 a násl. zákona o obchodních korporacích z žalobce na žalovanou dnem 6. 11. 2018, a to s úrokem dle ustanovení § 388 odst. 1 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od 5. 1. 2019 do zaplacení., II. Žalovaná je povinna splnit dorovnání dle výroku I. tohoto rozsudku navýšené o účelně vynaložené náklady spojené s plněním do soudní úschovy ve lhůtě určené soudem do soudní úschovy., a III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku odpovídající účelně vynaloženým nákladům spojeným s uplatněním práva na dorovnání protiplnění ve výši určené soudem. Soud prvního stupně usnesením ze dne ze dne 28. 1. 2020 č. j. 73 Cm 2/201985, žalobce f/ vyzval, aby svou žalobu doplnil tak, že uvede konkrétní výši protiplnění, kterou požaduje po žalované, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení předmětného usnesení s tím, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne. Odmítnutím podání je řízení skončeno. K výzvě soudu prvního stupně následně doplnil žalobu ze dne 24. 3. 2020 tak, že konkretizoval výši částky, a to že žalovaná mu je povinna uhradit částku 109 769 520 Kč. Na základě takto doplněné žaloby vyzval soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 73 Cm 2/2019-149, aby žalobce f) do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil na soudním poplatku dle Položky 1, bodu 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2 697 696 Kč, s poučením, že v případě marného uplynutí lhůty k uhrazení soudního poplatku, bude řízení zastaveno. Žalobce f) dne 29. 4. 2020 soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě uhradil složením na účet soudu (č. l. 160 spisu).14. „Jelikož právo na dorovnání mohou dosavadní vlastníci uplatnit až od jeho splatnosti, není důvodu, aby mohlo být uplatňováno jak žalobou o určení, tak i žalobou o zaplacení, jako tomu bylo v režimu § 183k ObchZ (srov. argumentaci usnesení NS 29 Cdo 4712/2007). Žaloba podle § 390 odst. 3 je tudíž žalobou na plnění, jíž se oprávněná osoba (dosavadní vlastník) domáhá zaplacení dorovnání. Nicméně i nadále platí, že z právního předpisu (§ 376 a 390) vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., a soud při rozhodování o žalobě není vázán tím, jak žalobce v tzv. petitu žaloby zformuloval svou představu o výši dorovnání. Může proto svým rozhodnutím přisoudit žalobci méně, než kolik žalobou požaduje (aniž by ve zbývající „části“ žalobu zamítal), anebo naopak více (aniž by žalobce musel v tomto směru měnit žalobu). Žaloba bude projednatelná (soud o ní může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li žalobce svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu žaloby zformuluje svou představu o výši dorovnání (srov. ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 390 [Právo na dorovnání]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích