7 Cmo 297/2021-95 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu likvidátora , Jméno navrhovatele B, ze dne 31. 5. 2021 a účetní závěrku této obchodní společnosti ke dni 12. 4. 2021. V bodě II. výroku soud rozhodl tak, že likvidátorovi , Jméno navrhovatele C, ., IČO , IČO navrhovatele C, , se sídlem , Adresa navrhovatele C, , náleží za výkon funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele B, . odměna ve výši 5 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč s tím, že tyto částky za odměnu a náhradu hotových výdajů, budou likvidátorovi vyplaceny soudem po právní moci tohoto usnesení. V bodě III. soud rozhodl takto: „ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“, Jméno navrhovatele B, .2. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že k výmazu likvidované společnosti z obchodního rejstříku došlo dne 29. 6. 2021. O jmenování likvidátora této společnosti soud rozhodl usnesením č. j. 38 Cm 101/2015-9 ze dne 18. 6. 2015. Ve znění opravného usnesení č. j. 38 Cm 101/2015-16 ze dne 3. 8. 2015.3. Ve vztahu k bodu I. výroku soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na dikci ustanovení § 205 odst. 2 zákona č. 89/2021 Sb., konstatoval rovněž, že v konečné zprávě likvidátor uvedl, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnil oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že své pohledávky do likvidace nepřihlásil žádný věřitel, že se nepodařilo dohledat jakýkoli majetek právnické osoby, není ani žádný likvidační zůstatek.4. K otázce hotových výdajů, o nichž rozhodl v bodě II. výroku, soud uvedl, že likvidátorovi přiznal náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 2 178 Kč.5. Pokud jde o odměnu likvidátora, respektive její výši, zde soud prvního stupně odkázal na dikci ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodl o přiznání odměny likvidátorovi v částce 5 000 Kč.6. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení, jak o ní soud rozhodl v bodě III. výroku, se z odůvodnění rozhodnutí, jeho odstavce 15, podává: „ O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 1 odst. 3 z.ř.s. a dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žádnému účastníku náklady řízení nevznikly, proto o náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.“7. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti rozhodnutí, jímž mu byla přiznána odměna likvidátora ve výši 5 000 Kč, likvidátor navrhoval změnu rozhodnutí tak, že mu bude přiznána odměna ve výši 20 000 Kč. Odměnu 5 000 Kč považuje likvidátor za zcela nedostatečnou. Soudu vytýká, že určení výše odměny soud nijak neodůvodnil, přitom likvidátor ve vyúčtování odměnu likvidace náležitě vyčíslil a odůvodnil. Vzhledem k tomu, že časová dotace likvidace činila celkem 28,75 hodin, při přiznané odměně 5 000 Kč by hodinová sazba činila zhruba 173,91 Kč před zdaněním. „Likvidátor přitom z této odměny hradí kromě zákonných odvodů i odborný personál a fixní náklady na provoz kanceláře. Bylo by absurdní, kdyby měl mít likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců, s obligatorní profesní kvalitou danou právními předpisy / zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek / a odpovědností a povinnostmi vyplývajícími z výkonu funkce statutárního orgánu / její vnitřní a vnější působnosti /, nárok na odměnu pouze v takové výši.“ V dané souvislosti odvolatel rovněž poukázal na hodinovou sazbu advokáta a na odměnu insolvenčního správce v počáteční fázi insolvence.8. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c / o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.9. Rozhodnutí v rozsahu, jímž byla schválena konečná zpráva o průběhu likvidace a přiznána náhrada hotových výdajů, zůstalo odvoláním nedotčeno a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.10. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.11. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.12. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.13. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců.14. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.15. Byť z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami byl soud veden, pokud přiznal odměnu likvidátora v částce 5 000 Kč, tak soudní praxi v obdobných případech, jak vysvítají ze soudem prvního stupně ve stručnosti popsané konečné zprávy, odpovídá částka odměny ve výši 10 000 Kč, tuto částku tedy lze považovat za přiměřenou. V tomto směru existuje bohatá judikatura.16. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „ Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“17. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“18. Dále, Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020 poukázal na situaci, že v tehdy posuzovaném případě šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoli zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. „ V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč.“ V tomto směru je v odůvodnění rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.19. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak / obecně / využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci je třeba považovat částku 10 000 Kč.20. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu / část bodu II. výroku, týkající se odměny likvidátora / podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil při respektování ustálené soudní praxe, jak ve výroku uvedeno.21. Výrok o nákladech řízení má charakter souvisejícího výroku, a jako takový je rovněž předmětem odvolacího řízení. Je ovšem třeba říci, že účastníkem řízení o přiznání odměny a hotových výdajů likvidátora je toliko likvidátor, přiznané částky bude likvidátorovi hradit stát, a to prostřednictvím soudu prvního stupně. Rozhodování o nákladech řízení nebylo na místě, není ve vztahu mezi kým o nákladech řízení rozhodovat. Odvolací soud v tomto rozsahu / bod III. výroku / rozhodnutí rovněž podle ustanovení § 220 odst. 1 změnil.