7 Cmo 356/2020-31 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku I. zrušil a nařídil likvidaci společnosti , adresa, , Jméno navrhovatele A, ., německy: , adresa, , anglicky: , adresa, , , Anonymizováno, ., sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO navrhovatele A, , (dále jen „Společnost“) a ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti , Jméno advokátky B, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , Anonymizováno, , ve výroku III. uložil Společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se svým návrhem doručeným soudu dne 31. 3. 2017 domáhal zrušení Společnosti z důvodu, že po dobu delší než 4 roky nevykonává žádnou činnost a nepobírá příjmy podrobené dani, což dovozuje ze skutečnosti, že Společnost nepodala daňové přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období roku 2012 až 2015 a to ani na základě zaslaných výzev navrhovatelem. Dále, že dlouhodobě nezakládá listiny do sbírky listin, zejména účetní závěrky a to od doby vzniku společnosti v roce 1991 až do roku 2015. Proto v souladu s ust. § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění, a v souladu s ust. § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále i jen „ZOK“), podal správce daně návrh na zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora.3. Soud prvního stupně na základě učiněných zjištění dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky dle § 93 ZOK, a proto rozhodl bez jednání o zrušení Společnosti s likvidací. Likvidátorem Společnosti soud jmenoval (§ 191 odst. 1, 4 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014) , Jméno advokátky B, , IČ , IČO advokátky A, , se sídlem , Adresa advokátky A, , který je zapsán v seznamu insolvenčních správců vedeném , právnická osoba, . Soud byl nucen jmenovat likvidátora z tohoto seznamu, neboť jmenováním dlouhodobě nečinného jednatele likvidátorem společnosti by nebyl zajištěn řádný průběh likvidace.4. Proti výroku II. tohoto usnesení podal včasné odvolání jmenovaný likvidátor , Jméno advokátky A, . Namítl, že nesouhlasí se svým jmenováním likvidátorem, jelikož jako insolvenční správce má sídlo v , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, kraji má pouze pobočku pro účely oddlužení a její provoz zajišťují zaměstnanci, po kterých však nelze požadovat vysoce odborné úkony související s likvidací Společnosti. Svoji činnost vykonává insolvenční správce zejména z , Anonymizováno, , což výkon funkce likvidátora společnosti se sídlem v , adresa, by znamenalo nepřiměřeně vysoké ekonomické zatížení spojené s nutností osobního šetření v místě společnosti. Soud se měl řídit i procesní ekonomií. Dále uvádí, že soud náležitě nezdůvodnil, proč soud nezvolil insolvenční správce, kteří mají v severočeském kraji sídlo. Ač je odvolání prosto odvolacího návrhu, z obsahu odvolaní, lze usuzovat, že se odvolatel se domáhá změny výroku II. usnesení soudu prvního stupně tak, že se likvidátorem Společnosti nejmenuje.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.6. Podle § 191 o. z. (1) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.7. Možnost jmenovat likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z., představuje poslední východisko, kdy se likvidace ujímá osoba bez předchozích vazeb na likvidovanou právnickou osobu, současně však je profesně specializovaná na insolvenční řízení, takže by měla být pro vedení likvidace dostatečně odborně způsobilá a tento znak shledává odvolací soud podstatným i z hlediska rychlé ochrany práv zúčastněných jakož i z hlediska procesní ekonomie samotné likvidace.8. Podání návrhu na vydání povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 4 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, s úmyslem získat povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, je volním (a svobodným) rozhodnutím každého jednotlivce, jenž si musí být dobře vědom i toho, resp. musí počítat s tím, že osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců může být nejen ustanovena insolvenčním správcem v konkrétním insolvenčním řízení, ale může být též jmenována soudem do funkce likvidátora podle § 191 odst. 4 ObčZ.9. Z veřejně přístupné databáze seznamu insolvenčních správců vedené , právnická osoba, odvolací soud zjistil, že , Jméno advokátky A, má sídlo na adrese , adresa, . Vedle toho má zapsané 4 platné provozovny, z nichž jedna sídlí v , adresa, , na adrese , adresa, , s úředními hodinami ve středu od 12 do 16 hod., tedy v místě sídla Společnosti, jež má být likvidována.10. K tvrzení odvolatele, že v místě sídla Společnosti má pouze pobočku, jejíž personální obsazení neumožňuje insolvenčnímu správci funkci likvidátora vykonávat, odvolací soud s odkazem na komentářovou literaturu „per analogiam legis“ uvádí, že „Provozovna je zákonem definována jako místo, ve kterém insolvenční správce nebo ohlášený společník insolvenčního správce, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, skutečně vykonává činnost. Skutečný výkon činnosti v provozovně není možno vykládat tak, že se jím rozumí osobní výkon činností (osobní přítomnost) samotným správcem, případně ohlášeným společníkem insolvenčního správce, nýbrž že je ve svém sídle či provozovně fakticky činný, byť jsou konkrétní činnosti zajišťovány jeho zaměstnanci nebo jinými pověřenými či zmocněnými osobami (srov. zákon o insolvenčních správcích. Komentář, nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2016, právní stav v ASPI k: 01. 07. 2017, Autoři: Antonín Stanislav a Jan Kozák). Má-li likvidátor na území České republiky více provozoven, musí jako osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců počítat s možností svého jmenování do funkce likvidátora i u společností sídlících v místě sídla jeho provozoven, v nichž by měl funkci likvidátora vykonávat se všemi právy a povinnostmi k tomu náležejícími.11. K tomu odvolací soud na okraj dodává, že v současné době je převážná část práce likvidátora prováděna v elektronické formě, potažmo v podobě listinné, kdy likvidátor činí v rámci výkonu své funkce konkrétní písemná podání. Ani jedné z těchto forem není na překážku odvolatelem namítaná vzdálenost sídla likvidátora od sídla likvidované Společnosti.12. Odvolací soud proto uzavírá, že v tomto případě důvod tvrzený odvolatelem není relevantním důvodem, pro který by na odvolateli nebylo spravedlivé požadovat, aby funkci likvidátora Společnosti vykonával.13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neshledal.