7 Cmo 76/2021-140 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze (dále též soud) výše uvedeným usnesením zastavil řízení (I. výrok), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8 228 Kč (II. výrok). V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že dříve, než začal jednat o věci samé, vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k mimosoudní dohodě o tom, že obchodní podíl žalobkyně v žalované odkoupí třetí osoba, k čemuž došlo a žalobkyně tak již není společníkem žalované. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení zastavil. Uvedl též, že žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že žalobkyně a žalovaná si přejí, že každá z účastnic si bude náklady řízení hradit ze svého. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda se vzdává práva na náhradu nákladů řízení, tato výzva však zůstala ze strany žalované bez odezvy. Soud proto vyzval žalobkyni, aby doložila dohodu účastnic o tom, že každá z nich si hradí náklady řízení ze svého. Žalobkyně na tuto výzvu sdělila, že písemná dohoda o tomto mezi účastnicemi učiněna nebyla, že však zástupce žalované žalobkyni potvrdil, že již sdělil soudu, že žalovaná nepožaduje náhradu nákladů řízení. Soud konstatoval, že však takové sdělení neobdržel. Proto soud postupoval dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a žalobkyni, která zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení bylo zastaveno, uložil, aby žalované zaplatila na náhradu nákladů řízení 8 228 Kč.2. Proti uvedenému usnesení, a to II. výroku, se žalobkyně odvolala. K rozhodnutí o nákladech řízení uvedla zejména, že žalobkyně s žalovanou dohodli, že si obě strany budou hradit náklady soudního řízení a právního zastoupení ze svého, tedy že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, což na dotaz zástupce žalobkyně potvrdil zástupce žalované, který potvrdil, že žalovaná soudu prvního stupně sdělila, že náhradu nákladů řízení nežádá. Zástupce žalované je tuto dohodu připraven potvrdit i na výzvu odvolacího soudu. Avšak i předložené komunikace je zřejmé, že k dohodě o nákladech řízení došlo a že tedy výrok II. napadeného usnesení nemůže obstát. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. usnesení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že s tímto odvoláním žalobkyně souhlasí, neboť soudu sdělila podáním ze dne 21. 1. 2021, že nepožaduje náklady řízení a výslovně se jich vzdává. K uvedenému vyjádření přiložila podání ze dne 21. 1. 2021, v němž soudu sděluje, že nepožaduje náklady řízení a výslovně se jich vzdává.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí v napadené části podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se žalobou domáhala zrušení svojí účasti jako společníka v žalované. Podáním ze dne 15. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět s tím, mezi žalobkyní a žalovanou došlo k mimosoudní dohodě o předmětu řízení. Soud proto postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení zastavil. Ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že náklady řízení bude každá z nich hradit ze svého. Dohoda o tom, že se účastnice řízení dohodly, že náklady řízení bude každá z nich hradit ze svého, však do dne rozhodnutí soudu předložena nebyla, žalovanou ani nebylo sděleno soudu, že nepožaduje náklady řízení a že se jich výslovně vzdává. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že při rozhodnutí o nákladech řízení bylo třeba postupovat v daném případě podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení v případě, že některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, se řídí ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle věty první tohoto ustanovení účastník, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit náklady. Zavinění zastavení řízení se posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku. Zaviněním zastavení řízení je i zpětvzetí návrhu na zahájení řízení.7. V daném případě však bylo v průběhu odvolacího řízení prokázáno sdělením žalované, že žalovaná nepožaduje náklady řízení a že se jich výslovně vzdává.8. Za uvedené situace, kdy odvolací soud zjistil, že žalovaná se náhrady nákladů předmětného řízení, na kterou by měla nárok, výslovně vzdala, odvolací soud usnesení v napadené části podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ze stejných důvodů, jak byly výše uvedeny, tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.