7 Cmo 90/2021-96 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení, ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastnici na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč k rukám jejího advokáta , Jméno advokáta C, , do tří dnů od právní moci usnesení a ve výroku III. soud rozhodl, že po právní moci usnesení se navrhovateli vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 800 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze. V odůvodnění soud uvedl, že navrhovatel vzal podáním ze dne 10. 12. 2020 svůj návrh zpět bez uvedení důvodu, proto soud řízení zastavil dle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I.). Výrokem II. soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s ust. § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., jelikož v daném případě, kdy navrhovatel zpětvzetí návrhu nijak neodůvodnil, měl soud za to, že zavinil zastavení řízení. Účastnici přiznal náklady za dva úkony, a to převzetí věci a přípravu a vyjádření k návrhu ze dne 5. 1. 2017 dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH. Výrok III. odůvodnil soud ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZákSoP“).2. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém namítá, že zastoupení účastnice , Jméno advokáta B, ., IČO , IČO advokáta B, , sídlem , Adresa advokáta B, (dále jen „Společnost“) advokátem , Jméno advokáta C, nikdy platně nevzniklo, a to zejména pro rozpor zájmů Společnosti a panem , Anonymizováno, a paní , Anonymizováno, jako účastníky řízení sp. zn. 79 Cm 118/2016, resp. následně řízení 79 Cm 119/2018 vedeného u Městského soudu v Praze. Dále má odvolatel za to, že ve věci mělo být rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož odvolatel není stranou, která způsobila svévolné zastavení řízení a v tomto směru absentuje v napadeném usnesení odůvodnění. Vzhledem k výše uvedenému odvolatel navrhuje, aby byl napadený výrok usnesení odvolacím soudem změněn tak, že žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení.3. K podanému odvolání se vyjádřila Společnost tak, že navrhovatel neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla zpochybnit závěr soudu prvního stupně o tom, že navrhovatel zpětvzetím svého návrhu bez odůvodnění procesně zavinil zastavení řízení v předmětné věci. Podle Společnosti vzal navrhovatel svůj návrh zpět s ohledem na okolnosti průběhu soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 119/2018, a předběžného názoru v něm vysloveném. K námitce rozporu zájmu se zástupcem Společnost uvedla, že tato námitka není předně odůvodněna, nicméně zde není žádného důvodu pro existenci střetu zájmů, jelikož pan Hložek a paní Hložková jsou manželi a od října roku 2016 jsou společně jedinými společníky Společnosti. O této skutečnosti není dle Společnosti ani pochyb vzhledem ke zpětvzetí návrhu navrhovatelem v této věci i ve věci 79 Cm 119/2018. Námitka navrhovatele je tak bezpředmětná. S ohledem na výše uvedené Společnost navrhuje, aby napadený výrok usnesení byl odvolacím soudem potvrzen a Společnosti přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Ohledně první námitky odvolatele směřující na neplatnost vzniku zastoupení Společnosti advokátem , Jméno advokáta C, , odvolací soud uvádí, že je bezpředmětná, jelikož v napadeném výroku byla řešena otázka náhrady nákladů mezi účastníky, nikoliv otázka platnosti zastoupení advokátem , Jméno advokáta C, .8. Dle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., pokud některý z účastníků zaviní, že řízení musí být zastaveno, je povinen hradit druhé straně jeho náklady. V případě, kdy soud řízení zastaví, je třeba se zabývat při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č.4, s.131-sp.zn. ÚS 315/07, S IV (s.736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82]. Výjimkou z této zásady je ustanovení věty druhé téhož odstavce, podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného.9. Odvolací soud ze spisu, a to konkrétně z podání ze dne 10. 12. 2020 na č. l. 79, zjistil, že v tomto případě vzal navrhovatel svůj návrh v celém rozsahu zpět a požádal o zastavení řízení, aniž by jakkoliv zdůvodnil, proč tak činí. Vzhledem k tomu odvolací soud posoudil výlučně z procesního hlediska, že zastavení řízení způsobila pouze jedna strana, a to navrhovatel. Nejednalo se o výjimečnou situaci, kdy je řízení zastaveno sice pro zpětvzetí žalobcem, avšak po splnění dluhu (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), či jiné relevantní chování žalovaného, kdy v takovém případě by byl povinen hradit náhrady nákladů řízení naopak žalovaný.10. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně a výše uvedenému dospěl k závěru, že zpětvzetí návrhu a s ním spojené zastavení řízení z procesního hlediska zcela zavinil navrhovatel (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel je povinen zaplatit Společnosti náhradu nákladů řízení dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla plně úspěšná Společnost, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému odvolateli. V odvolacím řízení poskytl zástupce Společnosti 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) AT, a to vyjádření k odvolání. Za odvolací řízení sestávají náklady řízení Společnosti v odměně za zastupování advokátem určené z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) AT) ve výši jedné poloviny z částky 3 100 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bod 5 AT, tj. 1 500 Kč, v náhradě hotových výdajů určené ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a v náhradě 21% DPH ve výši 388,50 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Celkem se náklady odvolacího řízení Společnosti určují dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 2 238,50 Kč, jež byla i účastnici přiznána.