12 Cmo 11/2022-783 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2014, č. j. 39 Cm 144/2014-39 vůči žalované, v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 463 519,96 Kč, v bodě III. výroku uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 13 349,83 Kč a v bodě IV. výroku opravil bod I. výroku.2. Soud shledal důvodnou a prokázanou základní námitkovou obranu žalované, založenou na tvrzení, že směnky, jejichž zaplacení je předmětem řízení, nepodepsala. Proto rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 463 519,96 Kč. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně přiznané náklady pro přehlednost rozdělil podle jednotlivých etap řízení na náklady řízení, vzniklé žalované do vydání prvního rozsudku ve věci, náklady v odvolacím řízení a náklady řízení v dalším řízení před soudem prvního stupně po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem. Náklady vzniklé do rozhodnutí odvolacího soudu činily 230 498,46 Kč včetně DPH a sestávaly z odměny za 11 a 1/2 úkonu ve výši po 13.900 Kč. Jednalo se o úkon převzetí a přípravy zastoupení, další porada s klientem dne 24. 3. 2015, podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vyjádření k námitkám původně žalovaného 2) a k žalobě proti žalovanému 1) ze dne 25. 8. 2015, podání soudu ze dne 13. 6. 2016, závěrečný návrh ze dne 30. 10. 2017, účast na jednání dne 16. 5. 2016, 28. 6. 2017, 11. 10. 2017, 2 úkony za účast na jednání dne 24. 4. 2017 (jednání přesáhlo 2 hodiny), odměna ve výši jedné poloviny za podané odvolání proti usnesení o zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti. Společně s odměnami přiznal 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 paušální náhrady za úkon nahlížení do spisu), náhradu za ztrátu času za cestu k soudním jednáním a za účelem seznámení se spisem v rozsahu 84 půlhodin po 100 Kč, cestovného osobním automobilem z , adresa, a zpět k soudním jednáním a za cesty k soudu ke studiu spisu v celkové výši 18.044,60 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 40.003,86 Kč. Náklady žalované v odvolacím řízení sestávaly z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 13 900 Kč za podané vyjádření k odvolání spolu s 1 paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradou DPH, celkem 17 182 Kč. V dalším řízení po rozhodnutí odvolacího soudu činily náklady řízení 202 977,50 Kč bez DPH a sestávaly z odměny za 7 úkonů právní služby v plné výši 13 900 Kč a 8 ve výši jedné poloviny tj. 6 950 Kč. Jednalo se o úkony další porady s klientem dne 28. 7. 2019 a 7. 4. 2021, písemné podání soudu z 8. 4. 2021, účast na jednání dne 12. 4. 2001, účast při výslechu původně druhého žalovaného dne 9. 9. 2021 (správně 21. 9. 2021 poznámka odvolacího soudu), účast na jednání dne 1. 11. 2021, návrh na určení lhůty ze dne 4. 7. 2019, sdělení soudu ze dne 31. 7. 2019, námitky proti znalci ze dne 25. 9. 2019, námitka podjatosti ze dne 30. 9. 2019, návrh na určení lhůty ze dne 4. 11. 2019, podání ze dne 26. 3. 2020, 4. 6. 2020 a 24. 4. 2021. Společně s odměnami přiznal 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996, dále náhradu za ztrátu času v celkové výši 1 800 Kč za 18 půlhodin po 100 Kč a náhradu hotových výdajů - cestovného v celkové výši 9 860 Kč za cestu k dožádanému soudu dne 9. 9. 2021(správně 21. 9. 2021 pozn. odvolacího soudu) a dne 23. 6. 2021. Žalované přiznal náhradu znalečného ve výši 12 862 Kč, zaplaceného znalci Jiřímu Strakovi za zpracování znaleckého posudku. Žalované přiznal také náhradu za 21% DPH.3. Žalobce ve včas podaném odvolání proti bodu II. výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, navrhl odvolacímu soudu, aby v uvedeném rozsahu rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil. Uvedl, že nečiní sporným, že v případě úspěchu ve věci má účastník právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu však nelze považovat za absolutní a lze ji přiznat jen ve vztahu k úkonům potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náhradu nelze přiznat za každý formálně uplatněný úkon právní služby. S ohledem na nejasné závěry znaleckého zkoumání navrhl, aby za použití § 150 o. s. ř. nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků. Rozhodnutí záviselo na výsledcích znaleckého zkoumání, žádný ze znaleckých posudků však neobsahuje jednoznačný nebo alespoň pravděpodobný závěr o pravosti podpisů. Podle znalce Čulíka s ohledem na absenci identifikačně významnějších znaků podpisů žalované na sporných listinách a srovnávacích podpisech nelze rozhodnout, zda se jedná o pravé podpisy či padělky. Za této procesní situace považuje za nespravedlivé, aby žalobce, jehož tíží důkazní břemeno a který byl procesně neúspěšný z důvodu absence identifikačně významnějších a určujících znaků ve sporných podpisech žalované, byl zavázán k plné náhradě nákladů řízení. Pro případ, že by odvolací soud neshledal předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení, rozporuje účelnost a nezbytnost dále přesně specifikovaných úkonů právní služby. Konkrétně polovinu úkonu za podané odvolání do zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti (místní příslušnost vyplývala ze zákona), další poradu s klientem dne 7. 4. 2021, jejíž účelnost nebyla prokázána, písemné podání soudu z 8. 4. 2021, návrh na určení lhůty z 4. 7. 2019, neúspěšná námitka proti znalci z 25. 9. 2019, neúspěšná námitka podjatosti z 30. 9. 2019, návrh na určení lhůty z 4. 11. 2019, náhrada za cestu k jednání dne 23. 6. 2021, jehož se žalovaná ani její právní zástupkyně neúčastnila, náhrady hotových výdajů ve výši znalečného 12. 862 Kč, zaplaceného žalovanou znalci Jiřímu Strakovi, jehož posudek navíc žádný závěr neobsahuje. V bodě 48 odůvodnění rozsudku je rozpor mezi počtem úkonů a paušálních náhrad hotových výdajů, kdy je přiznána odměna za 11 a půl úkonů právní služby, ale paušální náhrady za 14 úkonů.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení lze aplikovat jen v případech hodných zvláštního zřetele, jímž se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů účastníku, který neměl ve věci úspěch a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku, aby náklady nesl ze svého. Žalobce, přestože byl úspěšný vůči původně dvěma dalším žalovaným, společnosti , právnická osoba, a , Anonymizováno, , snažil dosáhnout stejného výsledku řízení i vůči žalované. Přestože všechny v řízení provedené důkazy svědčily o tom, že žalovaná směnky nepodepsala, trval žalobce na dalších znaleckých posudcích s cílem získat pro sebe příznivý posudek. Řízení tím protahoval a navyšoval jeho náklady. Žalovaná vznik těchto nákladů nezavinila a nelze spravedlivě požadovat, aby je nesla ze svého. Je nemajetná, nemá ani příjmy, z nichž by je zaplatila. Nesouhlasí s argumentací žalobce, založenou na tvrzení o absenci znaleckých závěrů ve znaleckých posudcích. Ve všech posudcích znalci své závěry formulovali a odůvodnili. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým žalobcem z hlediska účelnosti a nezbytnosti zpochybněným úkonům právní služby. Pokud jde o znalečné, s návrhem žalované na osobu znalce souhlasil, znalci umožnil studium sporných směnek i spisu. Ze závěrů posudku tohoto znalce soud také vycházel. Znalecký posudek platila žalovaná a náleží jí proto náhrada takto vzniklých nákladů. Ohledně žalobcem poukazovaného rozporu v bodě 48 odůvodnění rozsudku uvedla, že podle ve spise doloženého vyúčtování odpovídá počet přiznaných paušálních odměn počtu úkonů. U některých z úkonů byla účtována odměna ve výši jedné poloviny. I k němu však náleží režijní paušál. K náhradě cestovného a režijního paušálu, spojeného s cestou k Okresnímu soudu v Bruntále a zpět, uvedla, že u tohoto soudu bylo nařízeno jednání za účelem výslechu , Anonymizováno, . Nebyla však vyrozuměna soudem, že se jednání nekoná a k jednání se dostavila. Nedůvodné je i zpochybnění účelnosti odvolání, podaného žalovanou do zastavení řízení o námitce místní nepříslušnosti. Z hlediska procesní ekonomie s přihlédnutím ke skutečnosti, že původně byli žalováni tři žalovaní, nelze odvolání považovat za neúčelné. Účelná byla také další porada žalované s právní zástupkyní dne 7. 4. 2021, na niž navazovalo písemné podání žalované. Návrhy na určení lhůty a námitky vůči znalci jsou úkony právní služby, za něž lze účtovat poloviční odměnu.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu ust. § 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).6. Soud prvního stupně rozhodnutí náhradě nákladů řízení opřel o § 142 o