12 Cmo 136/2022-148 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením přiznal znalci , znalec, znalečné ve výši 13 127 Kč. Uvedl, že jmenovaný byl ustanoven znalcem usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 54 Cm 163/2021-35, na základě něhož vypracoval znalecký posudek a vyúčtoval odměnu v následujícím rozsahu: studium spisu, značení a dokumentace materiálů - 2 hodiny po 350 Kč; zkoumání sporného podpisu - 4 hodiny po 450 Kč; zkoumání a analýza srovnávacího materiálu - 7 hodin po 450 Kč; komparace, stanovení identifikační hodnoty znaků, komplexní zpracování posudku - 13 hodin po 450 Kč; tisk, kompletace a vybavení posudku - 1 hodina po 350 Kč. Odměna tak činí za celkem 27 hodin 11 850 Kč. Dále znalec vyúčtoval cestovné ve výši 827 Kč za cestu z , adresa, a zpět a náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ve výši 450 Kč. Znalec řádně splnil zadaný úkol, své závěry odůvodnil a posudek předložil včas. Účtovaná odměna odpovídá povaze a rozsahu provedených úkonů i stupni odborné kvalifikace potřebné k jejich provedení. Soud postupoval podle § 139 odst. 2 o. s. ř., zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a vyhlášek č. 504/2020 Sb. a č. 511/2021 Sb.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, které následně doplnil, a navrhl zrušení usnesení. Uvedl, že se neztotožňuje se znaleckým posudkem znalce, kterého nikdy neviděl, ani o něm neslyšel. Neví, proč by měl určovat, jaký je a jaký není jeho podpis na smyšlené směnce. Nelze vyloučit, že může být i podjatý či mít vztah k žalující straně. Nebyl vyzván, aby se před znalcem podepsal. Ten vychází jen z nějakých jeho či ne jeho podpisů, které ani nemusejí být autentické. Neví, „proč by mělo docházet ke znaleckým závěrům“, když žalobce nemá na zaplacení nárok. Je nemajetný, jeho příjmem je invalidní důchod.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Dle § 139 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí. Podle § 30 zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále také jen „zákon o znalcích“) se znalečným rozumí souhrnná částka odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času včetně času stráveného na cestě. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném (dále také jen „vyhláška“) znalci náleží za každou hodinu práce účelně vynaložené na výkon znalecké činnosti odměna ve výši 300 až 450 Kč. Při určování výše časové odměny v rámci rozmezí sazby se posuzuje odborná náročnost vyžadovaná k vykonání znalecké činnosti (§ 4 odst. 1 vyhlášky). Podle § 11 odst. 1 vyhlášky náleží znalci náhrada hotových výdajů, zejména náhrada věcných nákladů, cestovních výdajů, odměny konzultanta, pokud zadavatel schválil přibrání konzultanta, nákladů spojených s přibráním pracovníků pro pomocné práce, které nejsou administrativními pracemi, soudních a jiných poplatků, poštovného, úhrady telekomunikačních služeb a nákladů na překlady, opisy a fotokopie.5. Z napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně při určení výše odměny znalce vyšel z jeho vyúčtování, podaného v souladu se shora citovanými předpisy a zcela tak vyhověl jeho požadavku. Doba trvání jednotlivých činností, které byly předmětem vyúčtování, zcela odpovídá běžné praxi při odměňování znalecké činnosti stejného druhu, doba vypracování posudku nebyla v daném případě nepřiměřeně dlouhá, soudem položená otázka byla zodpovězena. Posudek obsahuje náležitosti vymezené ustanovením § 28 zákona o znalcích. Z vyúčtování - daňového dokladu vyplývá, že účtovaná výše odměny u jednotlivých úkonů bere v úvahu rozdílný stupeň odbornosti potřebné k jejich provedení, neboť znalec účtoval za veškerou činnost spojenou s vyhotovením znaleckého posudku částky 350 Kč nebo 450 Kč za jednu hodinu práce. Výše odměny účtované za každou hodinu práce dle názoru odvolacího soudu naprosto odpovídá odborné náročnosti vyžadované od znalce při výkonu jeho činnosti, stejně tak lze za adekvátní považovat počet jím účtovaných hodin. Výhrada žalovaného, že se neztotožňuje se závěry znaleckého posudku přijatými na základě zkoumání sporných podpisů, nemá vliv ani na nárok znalce na odměnu a náhrady, ani jejich výši. Jde o výhradu směřující výhradně proti správnosti znaleckého posudku, s níž se soudy vypořádávají v rámci hodnocení důkazů v řízení provedených. Bez vlivu na přiznané znalečné jsou i majetkové poměry žalovaného. Jejich hodnocení se promítá výhradně do výroku o náhradu nákladů státu (§ 148 o. s. ř.). Pokud jde o žalovaným naznačený možný vztah znalce k žalobci či jeho možnou pojatost vůči žalovanému, nebylo možné se touto výhradou zabývat pro její naprostou nekonkrétnost. Ostatně žalovaný byl o tom, koho soud ustanovil znalcem, seznámen již usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 54 Cm 163/2021-35, v němž byl současně poučen o možnosti podat proti osobě znalce námitky. Ty nepodal. Konečně k otázce žalovaného, proč by mělo docházet ke znaleckým závěrům, považuje odvolací soud za nezbytné uvést, že důkaz znaleckým posudkem navrhl žalobce poté, co žalovaný vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu námitku, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem.6. Odvolací soud považuje rovněž za podstatné, že výše přiznané odměny ve výši 13 030 Kč nemohla nijak vybočovat z racionálního očekávání účastníků, a to při znalosti cen požadovaných za výkon odborné činnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 626/06).7. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.