12 Cmo 157/2021-185 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 6.8.2019 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 1 434 827 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 7.5.2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak vyplynulo z žaloby, žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené dne 28.1.2015, v níž se žalovaná č.1 zavázala žalobkyni zaplatit směnečnou sumu ve výši 1 434 827 Kč dne 6.5.2019 a žalovaný č.2 převzal směnečné rukojemství. Žalovaní směnečnou sumu nezaplatili, třebaže k její úhradě byla žalobkyní vyzváni předžalobní výzvou ze dne 16.7.2019.2. Soud prvního stupně vydal dne 14.10.2019 směnečný platební rozkaz č. j. 39 Cm 66/2019-15, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 434 827 Kč se 6 % úrokem a směnečnou odměnu ve výši 4 782 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 115 601,50 Kč.3. Žalovaní 1) a 2) podali proti směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě shodné námitky, ve kterých uvedli, že v důsledku nesprávného uvedení platebního místa není směnka platnou listinou, neboť není zřejmé, kde má být předložena k placení. V daném případě se neuplatní ani tzv. zákonné platební místo. Předmětná směnka dále neobsahuje pravé podpisy zástupce žalovaného č.1 v postavení výstavce a žalovaného č.2 v postavení směnečného avalisty. V obou případech se jedná o napodobeniny podpisu žalovaného č.2, když navíc se oba podpisy i liší. Vzhledem k tomu, že žalovaný č.1 odebíral od žalobkyně pohonné hmoty, pak žalobkyně věděla, jak se žalovaný č.2 podepisuje a jaké užívá razítko za žalovaného č.1. Žalobkyně ničeho neuvedla, jakým způsobem měla její pohledávka vzniknout včetně zástavního práva, které bylo zřízeno k čerpací stanici žalovaného č.1 k zajištění pohledávek z obchodního styku.4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 28.11.2019 zejména uvedla, že platebním místem je pobočka banky , právnická osoba, ( do roku 2013 pod označením , Anonymizováno, ). I když je na směnce uvedeno zkrácené původní označení banky , Anonymizováno, , pobočka , adresa, , nemůže být pochyb o tom, že směnka se stala splatnou u této pobočky banky. I v případě, že by na směnce nebyl vyznačen žádný subjekt, pak by přicházelo do úvahy zákonné platební místo dle čl.I § 76 odst.3 zák.č. 191//1950 Sb. (dále jen ZSŠ). K námitce nepravosti podpisu na směnce žalobce uvedl, že oba podpisy, tj. v rubrice výstavce i směnečného rukojmího jsou pravými podpisy žalovaného č.2. Směnka byla podepsána za přítomnosti , Anonymizováno, , obchodního zástupce žalobkyně, který také připravil potřebnou dokumentaci a to kupní smlouvu, dohodu o vyplnění blankosměnky a směnku. Veškeré tyto dokumenty podepsal žalovaný č.2 v přítomnosti Marka Tomíčka dne 29.1.2015 v obchodním centru v , adresa, . Následně v důsledku vzniklých pohledávek žalobkyně došlo k dalšímu jejich zajištění uzavřením zástavní smlouvy ze dne 16.5.2016. Dne 6.5.2019 žalovaný č.2 podepsal dohodu o uznání dluhu ve výši 1 434 827 Kč.5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25.8.2020, č.j. 39 Cm 66/2019-92 ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a dále rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že platební místo na směnce bylo uvedeno konkrétně s tím, že pro platné určení místa placení postačí zeměpisné určení, v daném případě město , adresa, . I když znalecký posudek k námitce nepravosti podpisu neurčil, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného č.2, tak také nedovodil, že by se jednalo o padělek. Soud dále uvedl, že výše uvedený závěr znalce je důsledkem „primitivního podpisu“ na směnce, která však nebyla jedinou listinou, kterou žalovaný č.2 podepsal, přičemž na dalších dokumentech činil tak za výstavce s otiskem razítka firmy žalovaného č.1 a současně za směnečného rukojmího. K tomuto závěru soud dospěl na základě svědecké výpovědi , Anonymizováno, i důkazem spisů z jiných obdobných řízení, ve kterých u odběratelů žalobkyně, kteří neplatili za své dodávky předem, se vyžadovalo zajištění blankosměnkou. Žalovaní však nezpochybnili existenci zástavní smlouvy, jež obsahuje veškeré neuhrazené závazky zajištěné směnkou a odkazuje na uzavřenou kupní smlouvu, jejíž existenci však žalovaní zpochybnili.6. Žalovaný č.2 podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 26.10.2020. Uvedl, že řízení u soudu prvního stupně naplnilo určité znaky řízení ve prospěch žalobkyně, tj. porušení principu rovnosti účastníků, i když není schopen prokázat konkrétní vztah soudce k účastníkům či jejich zástupcům, případně zainteresovanost na věci. Žalovaný č.2 výše uvedené pochybnosti dovodil z toho, že vyjádření žalobkyně bylo žalovanému č.2 zasláno až na základě žádosti jeho právního zástupce nebo důkazy listinami a výslechem svědka byly provedeny, aniž byly žalobkyní navrženy, z čehož lze usoudit, že se tak stalo v dalším podání. Soud však nevyhověl návrhu žalovaného č.2 na provedení videozáznamu z kamery soudu snímající prostor před jednací síní v den jednání od 8,30 hod. do 9,15 hod., kde svědek , Anonymizováno, komunikoval se zástupcem žalobkyně a to s odůvodněním, že videozáznam není opatřen zvukovou stopou. V případě svědecké výpovědi , Anonymizováno, se však jedná o zcela zásadní důkaz s vědomím závěru znaleckého posudku. V řízení bylo prokázáno, že směnka nebyla podepsána deklarovaného dne a ani v místě na ní uvedeném oproti skutkovému tvrzení žalobkyně. K námitce neplatného platebního místa uvedl, že v době tvrzeného vystavení směnky firma „, Anonymizováno, “ neexistovala.7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného č.2 zejména uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a navrhl jeho potvrzení. Soud prvního stupně v jeho odůvodnění se nevyjadřoval k osobě žalovaného č.2, nýbrž pouze k charakteru jeho podpisu.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( § 212 a násl., § 214 odst.2 písm.d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č.2 není důvodné.9. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobkyně domáhala svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl.I § 75 ZSŠ, v níž žalovaný č.2 vystupuje jako směnečný rukojmí. Směnka ve své podstatě představuje zcela samostatný závazek abstraktního charakteru, na jejímž základě je směnečný dlužník povinen splnit remitentu peněžitý závazek. Ve smyslu č.I § 32 odst.1 ZSŠ je v dané věci žalovaný č.2 zavázán jako ten, za koho se zaručil.10. Ohledně námitky nesprávně vyplněného platebního místa, jež má za následek neplatnost směnky jako takové, je třeba uvést, že žalovaný č.1 v rubrice platebního místa vyplnil „ , Anonymizováno, pobočka , adresa, “ jako domicilát, u něhož lze směnku učinit splatnou za podmínek čl.I § 4 ZSŠ. I když měl žalovaný č.1 zřejmě na mysli platné označení banky ( ve shodě s výpisem z obchodního rejstříku“ „, právnická osoba, .), pak zvolená „zkrácená verze“ nemůže obstát, neboť se jedná o neexistující subjekt. Vzhledem však tomu, že takový údaj nevzbuzuje žádnou o pochybnost o tom, že se nejedná o zeměpisný údaj, pak jeho uvedení samo osobě nemůže znamenat neplatné uvedení místa placení. Jelikož součástí uvedeného domicilu je uvedení „pobočky v Liberci“ a označení obce „, adresa, “ postačí ke splnění požadavku platebního místa na směnce ( čl.I § 75, bod 4 ZSŠ), pak lze dospět k závěru, že směnka obsahuje platné místo placení, čímž i v tomto případě vyhověla zákonným náležitostem pro směnku vlastní.11. Z hlediska posouzení námitky nepravého podpisu žalovaného č.2 v postavení směnečného rukojmího na směnce soud zpravidla vychází ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. V dané věci znalec vyslovil závěr, že nelze rozhodnout, zda jde o pravé podpisy žalovaného č.2 nebo o padělky vyhotovené někým jiným se snahou podpis žalovaného č.2 napodobit. Jinými slovy znalec nemohl rozhodnout ani v kladné či záporné rovině pravosti podpisu ( s určením kategorického závěru nebo určitého stupně pravděpodobnosti), nýbrž zůstal přesně uprostřed pomyslné „grafické přímky“ stanovící stupně pravděpodobnosti závěru znalce o pravosti podpisu. I když znalec vyhodnotil srovnávací materiál za vyhovující, pak výše uvedený závěr učinil v důsledku grafické jednoduchosti podpisu i s vědomím nestability srovnávacích podpisů s tím, že nelze očekávat upřesnění závěru ani při doplnění srovnávacího materiálu. V této souvislosti je na místě uvést, že soudu prvního stupně vůbec nepřísluší hodnocení podpisu za „primitivní“, jež „nedosahuje co do složitosti ani úrovně tří křížků užívaných negramotnými osobami“. Takové závěry soudu o „kvalitě podpisu“ jdou nad rámec znaleckého posudku a je zcela věcí každé osoby, jaký používá podpis. Lze proto shrnout, že samotný znalecký posudek by nepostačoval pro závěr o pravosti podpisu, žalobkyně by pouze na základě tohoto důkazu neunesla své důkazní břemeno o pravosti podpisu. Současně však