12 Cmo 166/2022-139 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením rozhodl o tom, že v řízení, přerušeném usnesením téhož soudu ze dne 2. 10. 2020, č. j. 44 Cm 116/2019-112, se pokračuje. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhá zaplacení částky 833 334 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o převodu dluhopisů, uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2017. Žalovaný se proti žalobě brání tím, že co do částky 178 361,78 Kč nárok zanikl splněním, neboť tuto částku zaplatil dne 9. 1. 2020, co do částky 654 972,22 Kč pak nárok zanikl započtením oproti nároku žalovaného na náhradu škody, kterou žalobce způsobil porušením smlouvy o smlouvě budoucí o převodu podílu ve společnosti , právnická osoba, . uzavřené dne 4. 10. 2017. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2020, č. j. 44 Cm 116/2019-112 bylo řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do právní moci rozhodnutí ve věci vedené tímto soudem pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2022, který nabyl právní moci dne 1. 8. 2022, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. října 2020 č. j. 41 Cm 3/2020-225, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 654 972,22 Kč s příslušenstvím a dále byla zamítnuta žaloba v rozsahu úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 833 334 Kč od 22. 12. 2018 do 10. 1. 2020. Protože tak odpadla překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno, soud rozhodl podle § 111 odst. 2 o. s. ř. o pokračování v řízení.2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání a navrhl, aby jej odvolací soud zrušil a rozhodl tak, že řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 116/2019 se přerušuje do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Cmo 44/2021 – 286. Odvolání odůvodnil tím, že nebyly splněny předpoklady pro pokračování v řízení dle § 111 odst. 2 o. s. ř., neboť Vrchní soud v Praze sice rozhodl ve věci sp. zn. 2 Cmo 44/2021 tak, že žalobě částečně vyhověl, nicméně žalovaný s tímto rozsudkem nesouhlasí a připravuje proti němu dovolání. Není proto účelné, aby soud v řízení pokračoval s odkazem na rozsudek odvolacího soudu ve chvíli, kdy tento rozsudek bude podroben přezkumu ze strany Nejvyššího soudu.3. Žalobce navrhl, aby bylo odvolání jako nedůvodné zamítnuto. Uvedl, že odvolání obsahuje zřejmé nesprávnosti, a to odkazem na špatnou spisovou značku předmětného rozhodnutí a informaci o tom, že řízení bylo zastaveno, nikoli pouze přerušeno, a je zjevné, že je podáváno pouze s cílem způsobit průtahy v řízení. V dané věci soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení, vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 3/2020. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 41 Cm 3/2020-225, který tak již nabyl právní moci. Jsou proto splněny předpoklady pro pokračování ve shora označeném řízení. Argumentace žalovaného, že proti pravomocnému rozsudku připravuje dovolání, nemá žádnou relevanci, neboť řízení bylo přerušeno do doby pravomocného ukončení jiného řízení. Smyslem podaného odvolání je pouze oddálit projednání věci. Postup soudu prvního stupně je dle názoru žalobce zcela v intencích ustanovení § 100 o. s. ř.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.5. Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 44 Cm 116/2019-112 přerušil řízení v této věci, a to do pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020. Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286.6. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Podle ustanovení § 111 odst. 2 o. s. ř., jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.8. Z výše uvedeného je zřejmé, že pravomocným skončením řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020 odpadla překážka, pro kterou bylo řízení v této věci přerušeno. S ohledem na to, že ustanovení § 111 odst. 2 druhé věty o. s. ř. neposkytuje soudu prostor k úvaze, zda bude za této situace v řízení pokračovat, ale výslovně mu ukládá, aby tak bez dalšího učinil, nelze napadenému usnesení vytknout nesprávnost.9. Pokud by bylo žalovaným podáno ve věci vedené pod spisovou značkou 41 Cm 3/2020 avizované dovolání, bylo by tím zahájeno jiné řízení, než to, do jehož pravomocného skončení bylo řízení přerušeno. Nejednalo by se tedy o překážku totožnou s tou, pro kterou soud prvního stupně přerušil řízení v této věci. Je zcela na uvážení soudu prvního stupně, zda v případě, že bude dovolací řízení zahájeno, využije možnosti (nikoli povinnosti) dané mu ustanovením § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení opětovně přeruší do skončení dovolacího řízení. Posouzení vhodnosti a účelnosti tohoto procesního postupu však nemůže být předmětem tohoto odvolacího řízení, neboť podle ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Takovou otázkou bylo v daném případě posouzení, zda odpadla překážka, pro níž bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2020, č. j. 44 Cm 116/2019-112 přerušeno. V souvislosti s návrhem žalovaného na opětovné přerušení řízení z důvodu zamýšleného zahájení řízení dovolacího by tak odvolacímu soudu příslušel pouze případný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně, jednalo-li by se o rozhodnutí, u něhož to zákon připouští.10. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.11. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).