12 Cmo 201/2021-202 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2019, č. j. 76 Cm 20/2019-23 a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 54 304,80 Kč.2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobě bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem, kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3 444 414 Kč s 6 % úrokem ode dne 1. 6. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 11 481,38 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 226 967 Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky, v nichž uvedli, že žalobce uzavřel dne 3. 11. 2016 se žalovaným č. 2 smlouvu o úvěru, na základě které měly být poskytnuty finanční prostředky až do celkového limitu 3 500 000 Kč. Dále byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce neposkytl plnění z předložených směnek. Ty nereflektují smlouvu o úvěru, a tedy mají zajišťovat jiné závazky žalovaných, které však neexistují. Finanční plnění nebylo ze strany žalobce poskytnuto. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 835/2004, podle něhož je soud vždy povinen ve směnečném řízení posuzovat platnost smlouvy, jejíž plnění bylo zajištěno směnkou. Žalobce v žalobě uvádí, že poskytl žalovanému č. 2 peněžní prostředky ve výši 3 644 414 Kč a že žalovaný č. 2 vrátil částku 200 000 Kč. Výše úvěru byla sjednána do výše 3 500 000 Kč. Peněžní prostředky nebyly poskytnuty dle smlouvy o úvěru s ohledem na jeho maximální výši. Žalobce nepředložil dohodu, která by posunula splatnost směnek, na kterou odkazuje v rámci svého žalobního návrhu. Směnky považují za neplatné, když obligatorní náležitostí platné směnky je uvedení jednoznačné a určité směnečné sumy v existující měně. Následně doplnili, že skutečný důvod vystavení směnek jim není znám. Žalovaný č. 1 byl osloven panem , Anonymizováno, (dále jen pan , Anonymizováno, ) a žalobcem s žádostí o odkup pohledávek za společností , Anonymizováno, (dále jen společnost , Anonymizováno, ) s tím, že jmenovaný zajistí financování jejich nákupu. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena mezi žalovaným č. 2 a společností , Anonymizováno, dne 19. 4. 2016, splatnost úplaty byla sjednána ke dni 31. 12. 2016. Plnění z pohledávek vzniklých na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný č. 2 neobdržel. Pan , Anonymizováno, zajistil částečnou úhradu prostřednictvím svých právních zástupců. Následně žalovaný č. 2 obdržel od pana , Anonymizováno, nabídku na profinancování nákupu pohledávek prostřednictvím žalobce, tj. jednoho z hlavních věřitelů společnosti , Anonymizováno, .3. Žalobce uvedl, že na jednu stranu žalovaní popírají souvislost směnek se smlouvou o úvěru, na druhou stranu nebyli schopni jinou kauzu směnek blíže specifikovat. Předmětem žaloby je zaplacení částky 3 444 414 Kč, která nepřesahuje celkový úvěrový limit ve výši 3 500 000 Kč. Nastavení úvěrového limitu, jakož i dalších podmínek smlouvy, je vyjádřením autonomie vůle smluvních stran. K platnosti směnky žalobce uvedl, že haléře jsou platnou jednotkou používanou na území České republiky a jejich uvedení na směnce v nulové výši nemá za následek neurčitost ani neplatnost předmětné směnky.4. Soud vyšel z nesporných tvrzení, že směnky byly žalovanými podepsány. Po provedeném dokazování (prvopisy směnek, výpisy z účtu žalobce ke dni 3. 11. 2016, ke dni 7. 12. 2016, ke dni 21. 12. 2016 a ke dni 7. 2. 2017, smlouvou o úvěru ze dne 3. 11. 2016) soud uzavřel, že žalovaný č. 2 vystavil čtyři směnky vlastní, které podepsal jako směnečný rukojmí žalovaný č. 1. Předložené směnky obsahují veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. pro platnou vlastní směnku a ztělesňují přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaných k zaplacení směnečné sumy, která je na nich uvedena. Směnky znějí vždy na příslušnou částku v korunách. Výše haléřů je možná, jedná se o upřesňující údaj nikoliv o neurčité plnění, které by vzbuzovalo pochybnosti o výši směnečné sumy. Z důkazů předložených žalobcem je zřejmá prokazatelná vazba mezi poskytnutými finančními prostředky (dne 3. 11. 2016 žalobce žalovanému poskytl částku 600 000 Kč, dne 7. 12. 2016 částku 822 000 Kč, dne 21. 12. 2016 částku 2 222 414 Kč, dne 7. 2. 2017 částku 200 000 Kč), a smlouvou o úvěru ze dne 3. 11. 2016 a vystavenými směnkami (3. listopadu 2016, 21. prosince 2016, 21. prosince 2016 a 6. prosince 2016), a to s ohledem na zřejmou časovou souvislost. Žalovaní netvrdili směnečnou dohodu, ani její obsah. Tvrzení žalovaných jsou nedostatečná, obrana žalovaných spočívající v tvrzení, že směnky byly vystaveny bez právního důvodu (z jiného právního důvodu), že nebyly poskytnuty ze strany žalobce žádné finanční prostředky v souvislosti s vystavenými směnkami, byla zcela vyvrácena. Tvrzení žalovaných ohledně závazku vzniklého z postoupení pohledávek třetích osob není obsahově tvrzením spočívajícím ve vymezení kauzálního závazku. Důkazy si vnitřně ani navzájem neodporují, doplňují se a společně utvářejí ucelený obraz skutkového stavu. Soud podotýká, že to není žalobce, který má tvrdit a prokazovat směnečnou kauzu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 1363/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 2105/2014), ani prokazovat poskytnutí plnění. Žalovaní nepopírají uzavření směnek, ani správnost podpisů, ani platnou smlouvu o úvěru, ani obdržení finančních prostředků. To, že žalovaní vystavili směnky z jiného blíže nekonkrétního právního důvodu (sám právní zástupce žalovaných u jednání uvedl, že důvod vystavení směnek znám není), než uváděl žalobce, byla vyvrácena provedeným dokazováním. Protože směnky nebyly při splatnosti uhrazeny, vznikl žalobci proti žalovaným dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 3 444 414 Kč spolu se 6% úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnek, tj. ode dne 2. 1. 2017 do jeho zaplacení a směnečné odměny ve výši 11 481,38 Kč.5. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechy svědků a výslechem žalovaného č. 1, smlouvou o zřízení zástavního práva s e-mailovou komunikací, neboť s ohledem na zjištěný skutkový stav má soud za to, že doplňovat řízení těmito důkazy by bylo nadbytečné, neboť provedené důkazy pro rozhodnutí ve věci postačují.6. Při právním posouzení vyšel soud z čl. I § 75, čl. I § 28 odst. 1, 2, čl. I § 48, čl. I § 49 a čl. I § 78 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.). O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů námitkového řízení v celkové výši 54 304,80 Kč.7. Rozsudek napadli v celém rozsahu oba žalovaní včasným odvoláním a navrhli jej změnit tak, že se směnečný platební rozkaz v celém rozsahu ruší. Uvedli, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením, že žalobce poskytl žalovanému č. 2 peněžní prostředky ve výši 3 644 414 Kč, přestože výše úvěru byla sjednána do výši 3 500 000 Kč. Čerpání úvěru bylo realizováno až po vystavení směnky žalovaným č. 2 na výši tranše. Finanční prostředky byly poskytnuty ve třech platbách, ale směnky jsou čtyři. Tranše také neodpovídají směnečným sumám. Směnky byly vystaveny na celkovou částku 3 800 000 Kč, poskytnuto však bylo 3 644 414 Kč. Žalobce rovněž nebyl schopen prokázat jakoukoliv žádost žalovaného č. 2 učiněnou podle čl. 1.2 smlouvy o úvěru. Dle smlouvy měly být prostředky vráceny do 31. 1. 2017, přičemž splatnost směnek byla stanovena 1. 1. 2017, co představuje další rozpor. Kauzální souvislost mezi smlouvou o úvěru, poskytnutými platbami a vystavenými směnkami není dána. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal ani s tvrzeními ohledně jednání pana , Anonymizováno, ve vztahu k žalovanému č. 1, úmyslu jednajících stran a vzájemné propojenosti žalobce a pana , Anonymizováno, . Důkazy navržené žalovanými soud prvního stupně neprovedl a neúplně tak zjistil skutkový stav. Těmito důkazy měla být prokázána neexistence kauzální souvislosti smlouvy o úvěru a předmětných směnek. Žalovaným tak nebyla dána možnost odhalit skutečnou kauzu vystavení směnek a další okolnosti celé transakce, tj. neexistenci dluhu, který měly směnky zajišťovat. Žalovaní tvrdili, že žalovaný č. 2 neobdržel plnění ze směnek. Soud prvního stupně se nezabýval ani námitkou neplatnosti směnek z důvodu, že směnečné sumy nebyly uvedeny v existující měně. Předmětné směnečné sumy jsou vymezeny v korunách českých a haléřích. Údaj „nula“ haléřů není platnou jednotkou ve smyslu zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že žalovaní postavili svou obranu na tom, že kauzou směnky není smlouva o úvěru. Směnky měli podle nich zajišťovat jinou neznámou ka