12 Cmo 244/2021-211 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným, v pořadí druhým rozsudkem, vydaným poté, co předchozí rozsudek odvolací soud usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 12 Cmo 221/202—150 pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 33/2019-14 ze dne 12. 4. 2019 a v bodě II. výroku žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového a odvolacího řízení ve výši 52 030 Kč.2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně žalobou, spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, domáhala na žalovaných zaplacení 179 181 Kč s přísl. ze směnky vlastní, vystavené žalovanými dne 2. 5. 2017 na řad žalobkyně, splatné dne 13. 3. 2019. Směnka byla vystavena jako blankosměnka, kterou žalobkyně v souladu s vyplňovací dohodou, sjednanou ve smlouvě o půjčce ze dne 2. 5. 2015, č. , Anonymizováno, , doplnila o údaj směnečné sumy a data splatnosti. Na směnku nebylo při splatnosti ani na základě předžalobní výzvy plněno.3. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem, proti němuž podali žalovaní společné včasné námitky. V nich uvedli, že se žalobkyní uzavřeli smlouvu o půjčce, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout jim půjčku ve výši 170 000 Kč na úhradu zálohy, účelově vázané na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní ze dne 22. 3. 2017. Tyto smlouvy žalovaní uzavřeli se společností , právnická osoba, (dále jen , Anonymizováno, ). Směnka, vystavená žalovanými, je dle ujednání v čl. 2. 4 smlouvy o půjčce směnkou zajišťovací. Na kauzální pohledávku žalovaní měsíčními platbami ve výši 2 550 Kč v období 07/2017-03/2018 uhradili celkem 22 950 Kč.4. Dále uvedli, že na smlouvu o půjčce, kterou žalovaní uzavřeli jako spotřebitelé se žalobkyní jako podnikatelem, se vztahuje právní úprava zák. č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru. Ten pojem spotřebitelského úvěru vymezuje v § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Zákon v § 112 použití zajišťovacích směnek ve vztahu ke spotřebiteli zakazuje. Půjčka byla bezúročná jen na dobu do 3. 7. 2017. Smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky, sjednaná ve smlouvě pro případ nevrácení půjčky k sjednanému datu splatnosti 3. 7. 2017, fakticky simuluje úrok. Schopnost žalovaných splatit půjčku nebyla žalobkyní prověřena. Namítli, že půjčka nebyla žalobkyní poskytnuta a žalobkyně tak nebyla oprávněna vyplnit blankosměnku. Částka doplněná do směnky nemůže odpovídat ani teoretické pohledávce žalobkyně, neboť část jistiny ve výši 73.057 Kč žalobkyně postoupila k 30. 1. 2019 na , Anonymizováno, a maximální možný zůstatek jistiny tak činí 73.993 Kč. Protože smluvní pokuta simuluje úrok a smlouva neobsahuje údaj RPSN úrok zohledňující, dle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., nemůže žalobkyně nad rámec jistiny a úroku odpovídajícího reposazbě 0, 05%, vyhlášené ČNB k 2. 5. 2017, nic požadovat a částka 105.048,42 Kč byla do směnky vyplněna neoprávněně.5. Maximální výše pokuty dle § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. mohla činit 85.000 Kč a po částečné úhradě a výši jistiny, jíž žalobkyně disponovala po postoupení části pohledávky, smluvní pokuta zahrnutá do směnečného peníze tuto částku převyšuje o 20.188 Kč.6. Smlouva o půjčce a smlouvy, uzavřené mezi žalovanými a , Anonymizováno, jsou s ohledem na propojení obou společností totožnými osobami smlouvami provázanými a tvoří společně kauzu. To vyplývá z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 563/11. Smlouva o smlouvě budoucí odporuje § 1811 odst. písm. b), c) a d) o. z., § 1812 a § 1814. Smlouva o smlouvě budoucí i smlouva o půjčce obsahují ujednání, která v rozporu s § 1813 o. z. zakládají významnou nerovnováhu v právech spotřebitele. Nepřiměřeným ujednáním dle § 1815 o. z. je zejména ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce. Smlouvy vylučovaly možnost provedení kompenzačních zápočtů. Od smlouvy o smlouvě budoucí žalovaní odstoupili, odstoupení , Anonymizováno, odmítla a poskytnuté plnění nevrátila. Odstoupili také od smlouvy o půjčce. Protože smlouva o půjčce i smlouva o smlouvě budoucí byly žalovanými uzavřeny mimo obchodní prostory žalobkyně i , Anonymizováno, a o svém právu odstoupit od smluv nebyli žalovaní žalobkyní ve smlouvách poučeni, lhůta pro odstoupení se řídila § 1829 odst. 2 o. z. V této lhůtě žalovaní od obou smluv odstoupili. V důsledku odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí mělo být poskytnuté plnění, včetně částky 170 000 Kč, vráceno. Důsledkem odstoupení je dle § 119 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. také zánik smlouvy o půjčce jako vázaného úvěru. Za dobu od 19. 3. 2018, kdy k odstoupení došlo, do 14. 3. 2019 žalobkyně nemohla smluvní pokutu požadovat dle § 1816 o. z.7. Smlouva o smlouvě budoucí, která měla mít tři základní složky, a to ujednání budoucí smlouvy o dílo, ujednání o smlouvě o dílo na projektovou dokumentaci a ujednání o obstarání ve smlouvě vymezených inženýrských prací, nebyla řádně a platně uzavřena. Přílohou smlouvy byla pouze zjednodušená dokumentace typového rodinného domu, jíž měla odpovídat cena účtovaných projektových prací. Cena navíc měla být stanovena v neveřejném sazebníku , Anonymizováno, , který přílohou smlouvy nebyl a s nímž se žalovaní nemohli seznámit. Smluvní ujednání smlouvy na něj odkazující je proto neplatné. Šlo o typový projekt, žádnou projekční dokumentaci žalovaní neobdrželi, přesto jim byla jako cena projekčních prací účtována částka 36 943 Kč. Nepřiměřená je také účtovaná cena inženýrských prací ve výši 60 000 Kč, jejíž konstrukce je nejasná. Ujednání smlouvy o půjčce spolu se smlouvou o budoucí smlouvě v souhrnu zakládají významnou nerovnováhu v právech spotřebitele, jejichž práva jsou krácena. Smluvní ujednání jsou v rozporu s § 1814 odst. 1 písm. a), b), c), f), h) a j) o. z. Nepřiměřeným ujednáním je zejména ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce a cenové ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí.8. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám žalovaných uvedla, že kauzou směnky je poskytnutí půjčky, účelově určené k úhradě závazku žalovaných k zaplacení části kupní ceny pozemku třetí osobě. Půjčka byla žalovaným poskytnuta způsobem ve smlouvě sjednaným. V žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce byla žalobkyně ubezpečena o tom, že žalovaní mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a že jsou schopni své závazky vyplývající z této smlouvy splnit včas a řádně. Sjednaná smluvní pokuta měla motivovat žalované jako dlužníky ke splnění jejich závazku. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ujednání o smluvní pokutě běžným zákonným institutem, sloužícím k zajištění smluvních povinností dlužníka. Její výši lze považovat za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Celková výše smluvní pokuty je dána mimořádnou délkou prodlení žalovaných s vrácením jistiny půjčky. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. se podle § 5 odst. 3 v případě bezúročných půjček uplatní jen ve velmi omezeném rozsahu. Nezakazuje použití zajišťovacích směnek a nestanoví nutnost posuzování schopnosti dlužníků splácet ve vztahu k poskytování bezúročných půjček. Sjednání smluvní pokuty jako prostředku zajištění nelze považovat za obcházení zákona. S poukazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017 žalobkyně uzavřela, že sjednání smluvní pokuty nelze považovat za sjednání úplaty za poskytnutí půjčky či úvěru. Smluvní pokuta představuje sjednanou sankci za porušení závazku. Ustanovení § 1816 o.z. je ustanovením dispozitivním a dohodou smluvních stran bylo v čl. 3.2 smlouvy o půjčce vyloučeno. Smlouva neobsahuje žádná nepřiměřená ujednání ve smyslu § 1813 o.z. Ujednání, která jsou totožná s dispozitivní či kogentní právní úpravou nejsou nepřiměřenými ujednáními. Nedůvodná je námitka odstoupení od smlouvy. Od smlouvy lze odstoupit pouze v případě, byla-li možnost odstoupení ve smlouvě sjednána nebo pokud takové právo vyplývá přímo ze zákona. Žalobkyně své smluvní závazky ze smlouvy splnila a předpoklady pro odstoupení od smlouvy dány nebyly. Odstoupení, učiněné žalovanými je jen účelovou snahou vyhnout se vrácení poskytnuté půjčky a je nutno na něj pohlížet jako na nicotný úkon. O svém právu odstoupit od smlouvy byli žalovaní poučeni v žádosti o poskytnutí půjčky (v oddílu 6). Žalovaní byli také řádně vyrozuměni o postoupení části pohledávky žalobkyní. K tvrzení žalovaných o nedodržení zákonných limitů dle § 122 zák. č. 257/2016 odkázala na smluvní ujednání v čl. II odst. 2. 5. smlouvy o půjčce a výpočet směnečné sumy v předžalobní výzvě.9. Z provedeného dokazování (prvopisem směnky, smlouvou o půjčce č. 3451701 ze dne 2. 5. 2017, odstoupením žalovaných od smlouvy č. 345/17 a výzvou k vrácení zálohy ze dne 2. 3. 2018, výpisem z účtu žalobkyně za období od 1. 5. do 7. 5. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi žalobkyní a , Anonymizováno, , dopisem , Anonymizováno, , adresovaným právnímu zástupci žalovaných, žádostí žalovaných o posk