12 Cmo 30/2022-35 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení částky 2 992 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V reakci na zaslanou výzvu k úhradě soudního poplatku, požádal žalobce o přiznání osvobození, protože mu jeho majetkové poměry jeho zaplacení neumožňují. K výzvě soudu žalobce nepředložil vyplněné Prohlášení o poměrech, ani své poměry nedoložil jinak. Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. Zdůraznil, že je povinností účastníka žádající o osvobození od soudních poplatků prokázat naplnění předpokladů pro jeho přiznání. Účastník je tedy povinen vylíčit svou majetkovou situaci a věrohodně ji doložit, což žalobce neučinil.2. Žalobce napadl usnesení včas podaným odvoláním, v jehož doplnění navrhl jeho zrušení. Uvedl, že usnesení bylo vydáno asistentem soudce, který k vydání takového rozhodnutí nebyl oprávněn. Soud nezohlednil, že žalobce je zahraničním subjektem, který potřebuje na předložení požadovaného formuláře více času. Usnesení lze tedy považovat za předčasné.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).4. Předně se odvolací soud zabýval námitkou žalobce, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, neboť napadené usnesení bylo vydáno asistentem soudce. Podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu. Podle § 11 výše citovaného zákona vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými (vedení jednání ve věci samé, rozhodování ve věci samé formou rozsudku, rozhodování ve věci samé formou usnesení, rozhodování o předběžném opatření a další).5. Z citované právní úpravy vyplývá, že asistent soudce (vyšší soudní úředník) je v občanském soudním řízení oprávněn provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou úkonů, výslovně vypočtených v ustanovení § 11 citovaného zákona. S ohledem na to, že rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. nenáleží mezi úkony soudu, u nichž zákonná úprava nepřipouští, aby je prováděl asistent soudce (vyšší soudní úředník), je nutno uzavřít, že shora uvedená námitka žalobce nemá oporu v právní úpravě.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 2 992 000 Kč s postižními právy z titulu směnky vystavené dne 1. 10. 2018 žalovaným na řad žalobce, splatné dne 31. 10. 2018. Usnesením ze dne 4. 11. 2021, č. j. 56 Cm 46/2021-4 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 150 099 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení. Usnesení bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 4. 11. 2021. Žalovaný podáním doručeným soudu dne 19. 11. 2021 požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť nedosahuje takových příjmů, ani nedisponuje takovým majetkem, které by mu umožnily soudní poplatek uhradit. Požádal o zaslání formuláře o majetkových poměrech.7. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.8. Pokud jde o úspěšnost žaloby, nelze ji předjímat. Je možné, že žalobce v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.9. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobce v posuzované věci evidentně nesplnil, když netvrdil, natož doložil, cokoliv o svých poměrech. Žalobce byl přitom ze strany soudu vyzván, aby předložil vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech včetně příslušných příloh. Odvolací soud zdůrazňuje, že není povinností soudu cokoliv o poměrech účastníka zjišťovat, a to ani z rejstříků veřejně přístupných. Naopak bylo výhradně povinností žalobce tvrdit veškeré skutečnosti o svých poměrech, k čemuž mělo sloužit vyplněné Prohlášení, a pravdivost svých tvrzení prokázat příslušnými listinami či jinými žalobcem zvolenými prostředky.10. Pokud jde o výhradu týkající se nedostatečné lhůty, považuje ji odvolací soud za ryze účelovou. Na vyplnění Prohlášení je lhůta patnácti dnů, která byla soudem prvního stupně žalobci poskytnuta, zcela postačující. Nebyl-li žalobce schopen v této lhůtě zajistit veškeré příslušné doklady, kterými hodlal tvrzení o svých poměrech prokázat, měl možnost požádat o prodloužení lhůty, což však neučinil. Ostatně nic z požadovaného nepředložil ani v odvolacím řízení (tři měsíce poté, co o osvobození od soudních poplatků požádal). Uvedený postup spíše svědčí o neochotě žalobce cokoliv o svých poměrech sdělit, natož prokázat.11. Na základě shora uvedeného odvolací soud předpoklady pro změnu napadeného usnesení a přiznání osvobození od soudních poplatků žalobci neshledal, když z viny žalobce nebylo o jeho poměrech zjištěno ničeho, což neumožnilo přijmout závěr, že splnění poplatkové povinnosti není v jeho možnostech.12. Napadené usnesení proto shledal odvolací soud věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. je potvrdil.