12 Cmo 42/2022-142 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací řízení (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).2. Podle odůvodnění žalovaný nesplnil poplatkovou povinnost, která mu vznikla dle § 4 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb. podáním odvolání proti rozsudku ve věci. Jeho žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, podaná v návaznosti na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti, byla usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 76 Cm 74/2019-110, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 12 Cmo 237/2021-127, zamítnuta. Poté soud prvního stupně žalovaného opětovně usnesením ze dne 9. 12. 2021, č. j. 76 Cm 74/2019-132 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě 15 dnů. Výzva byla žalovanému doručena 10. 12. 2021. Soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě žalovaný nezaplatil.3. Soud podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. po marném uplynutí určené lhůty odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř.4. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl odvolacímu soudu, aby napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje. S odkazem na odvolací důvody, vymezené v § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. uvedl, že soudní poplatek žalovaný nezaplatil, neboť potřebnou částkou na úhradu poplatku (9 000 Kč) nedisponoval. Nemá jinou možnost, než podaným odvoláním brojit proti usnesení o zastavení řízení, protože předchozím postupem soudů obou stupňů mu bylo jeho ústavně zaručené právo na přístup k soudu odňato. Dále vyjadřuje výhrady k rozhodnutí odvolacího soudu, jímž přezkoumal usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalovaného o moderaci poplatkové povinnosti. Zejména vytkl odvolacímu soudu, že žalovaným předložené daňové přiznání vyhodnotil jako nevěrohodné, protože nebylo potvrzeno otiskem razítka finančního úřadu ani nebylo žalovaným podepsáno. Tyto údaje daňové přiznání obsahovat nemohlo, protože bylo podáno elektronicky. To potvrzuje datová zpráva. Žalovaný rovněž nemohl prokazovat a dokládat neexistující skutečnost (nevlastní nemovitost). Postupem soudu bylo porušeno právo žalovaného dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost. Tu s podáním odvolání nesplnil a jeho žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta. Soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s dle § 9 odst. 1 cit. zák., když po právní moci usnesení, jímž byla žádost žalovaného o moderaci poplatkové povinnosti zamítnuta, žalovaného opětovně vyzval k úhradě poplatku, resp. mu stanovil lhůtu pro její splnění.7. Z § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Tvrzení žalovaného o předchozím nesprávném posouzení předpokladů moderace poplatkové povinnosti soudy obou stupňů nelze vyhodnotit jinak než jako snahu žalovaného dosáhnout přezkoumání již pravomocného rozhodnutí, jimiž je soud vázán. Žalovaný současně netvrdí, že by se jeho majetkové poměry v mezidobí podstatným způsobem změnily k horšímu a v důsledku toho by bylo nezbytné znovu posuzovat naplnění zákonných předpokladů moderace ve smyslu § 138 o. s. ř. Z odůvodnění potvrzujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2021, č. j. 12 Cmo 237/2021-127 je navíc zcela jednoznačné, že žalovaný v odvolání z kontextu odůvodnění vyčleňuje jen některé části a zcela pomíjí celkové odvolacím soudem přijaté závěry a nedoložení majetkových poměrů, a to ani k výzvě soudu (nedoložil daňové přiznání za předchozí rok, výpisy z účtu aj.).8. V soudem stanovené lhůtě žalovaný soudní poplatek nezaplatil a soud prvního stupně zcela správně řízení podle shora citovaného ustanovení poplatkového zákona zastavil. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.