12 Cmo 54/2022-221 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem v záhlaví citovaným byl v bodě I. výroku ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 8. 1. 2020, č. j. 49 Cm 122/2019-12, v bodě II. výroku byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 45 588,28 Kč a v bodě III. výroku bylo rozhodnuto o vrácení části zálohy na náklady dokazování ve výši 4 300 Kč žalobci.2. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání a požádala o měsíční splátky z důvodu, že její měsíční čistý příjem činí 15 000 Kč.3. Vzhledem k tomu, že platební povinnost včetně lhůty k jejímu splnění byla žalované uložena pouze v bodě II. výroku rozsudku, vyšel odvolací soud z toho, že odvolání směřuje jen proti tomuto bodu výroku, a to pouze pokud jde o lhůtu plnění „tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok rozsudku podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).4. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.5. Pokud jde o výši přiznané náhrady nákladů námitkového řízení, byla soudem prvního stupně vyčíslena správně. Správné je i rozhodnutí, že je povinna ji zaplatit žalovaná, která byla v námitkovém řízení neúspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ohledně lhůty k plnění vychází občanský soudní řád ze zásady, že je třídenní (s výjimkou povinnosti vyklidit byt) a běží od právní moci rozsudku. Soud má v odůvodněných případech možnost určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění (v daném případě náhradu nákladů námitkového řízení) bude zaplacena ve splátkách. Při stanovení, že náklady námitkového řízení může žalovaná uhradit ve splátkách, vyšel odvolací soud z toho, že žalovaná je osobou s velmi nízkými příjmy. Přihlédl i k tomu, že povinnost zaplatit směnečnou pohledávku spolu s postižními právy včetně náklady nákladů řízení vzniklých žalobci do vydání směnečného platebního rozkazu má žalovaná v nemodifikované lhůtě k plnění, tj. lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz, kterým jí tyto povinnosti byly uloženy. I proto nelze mít za to, že by stanovení splátek ohledně úhrady nákladů námitkového řízení představovalo nadstandardní zvýhodnění žalované na úkor žalobce. Odvolací soud si je vědom, že je třeba při rozhodování o splátkách vzít v úvahu i osobní a majetkové poměry žalobce, nicméně k těm nemohl přihlédnout, protože žalobce na odvolání žalované, v němž formulovala žádost o splátky, ač mu bylo doručeno, nereagoval.6. Odvolací soud proto napadený výrok rozsudku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno shora ve výroku usnesení, přičemž stanovil jak výši splátek a podmínky jejich splatnosti.7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých jejich náhradu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nepřiznal žádnému z nich, když úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.