14 Cmo 330/2021-66 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Jméno advokáta, . (dále jen „společnost“) konané dne 12. prosince 2019, jímž nebyl přijat návrh usnesení, že zisk společnosti z účtu nerozděleného zisku se rozdělí jako podíl na zisku společníkům, a to ve výši 100 mil. Kč s tím, že každý společník obdrží podíl na zisku ve výši 50 mil. Kč na bankovní účet ve lhůtě do 31. března 2020. Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady byl podán dne 9. března 2020;- navrhovatel je společníkem společnosti s 50% podílem na základním kapitálu, druhým společníkem je , Anonymizováno, s týmž podílem; oba společníci jsou zároveň jednateli společnosti;- podle čl. 8. 3. společenské smlouvy společnosti je valná hromada schopna se usnášet, jsou-li přítomni všichni společníci; k přijetí rozhodnutí je třeba 100 % hlasů všech společníků; podle čl. 10. 2. má společník právo se podílet na zisku společnosti, jestliže bude rozdělen;- valná hromada byla svolána na 16. prosince 2019; programem bylo mimo jiné schválení roční závěrky za rok 2018, rozdělení zisku společnosti za rok 2018, výplata části nerozděleného hospodářského výsledku společnosti;- valná hromada se konala dne 12 prosince 2019, oba společníci se výslovně vzdali práva na včasné a řádné svolání valné hromady a na valné hromadě byli přítomni;- navrhovatel předložil návrh rozhodnutí na rozdělení zisku z účtu zisku za minulé obdobíve výši 100 000 000 Kč, kdy každý obdrží 50 000 000 Kč;- valná hromada mj. schválila roční účetní závěrku společnosti za rok 2018, jakož i převedení zisku vykázaného v účetní závěrce za rok 2018 ve výši 82 751 tis. Kč na účet nerozděleného zisku; obě rozhodnutí byla schválena 100 % hlasů;- valná hromada rovněž rozhodovala o návrhu na rozdělení zisku ve znění „Zisk společnosti z účtu nerozděleného zisku se rozdělí jako podíl na zisku společníkům, a to ve výši 100 mil. Kč. Každý společník obdrží podíl na zisku ve výši 50 mil. Kč na bankovní účet ve lhůtě do 31. března 2020“ (dále jen „rozhodnutí o rozdělení zisku“); usnesení nebylo přijato; proti tomuto usnesení podal navrhovatel protest;- auditorem byla ověřena účetní závěrka za účetní období roku 2018; výsledek hospodaření činil 82 751 tis. Kč (v předchozím období byla společnost ve ztrátě – 4 390 tis. Kč); ke dni 31. prosince 2019 činil výsledek hospodaření společnosti 91 598 tis. Kč;- další navržené důkazy, specifikované v odst. 15. napadeného usnesení soud prvního stupně zamítl pro jejich irelevantnost.3. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud prvního stupně s odkazem na § 258 a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 191 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ dospěl k následujícím právním závěrům:- návrh byl podán včas;- navrhovatel jakožto společník je aktivně legitimován k podání předmětného návrhu;- napadené rozhodnutí není způsobilé k soudnímu přezkumu, odkazuje na závěry přijaté a zformulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, dostupné na www.nsoud.cz. V něm dovolací soud uzavřel, že se nelze domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, pokud bylo hlasováno, ale navržené rozhodnutí nebylo přijato; „není zde tedy žádné usnesení valné hromady, utvořené prostřednictvím daného hlasování, jež by bylo možné podrobit soudnímu přezkumu podle § 428 a násl. z. o. k.“ Uvedené závěry, přijaté v poměrech akciové společnosti, se uplatní i na rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti s ručením omezeným;- proto soud prvního stupně podaný návrh zamítl, aniž se zabýval předběžnou otázkou zneužití hlasovacího práva druhým společníkem.4. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, včetně 2 režijních paušálů po 300 Kč, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH, celkem 8 228 Kč.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatel považuje napadené usnesení za nezákonné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011, uveřejněné pod číslem 58/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 58/2014“), a má za to, že v uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud odklonil od dříve prezentovaného právního názoru, na němž soud prvního stupně postavil své rozhodnutí. V odkazovaném usnesení Nejvyšší soud deklaroval, že „musí soud v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o (ne)rozdělení zisku (§ 183 a 131 obch. zák.) taktéž zkoumat (v mezích uplatněných důvodů neplatnosti – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001), zda byl dán důležitý důvod, pro který je na místě zisk mezi akcionáře nerozdělit a ponechat jej společnosti (R 30/2008).“7. Odvolatel má za to, že i nepřijetí usnesení valné hromady je projevem vůle přičitatelným společnosti, který je zaměřen na vyvolání určitých právních následků, jež právní řád s takovým projevem vůle spojuje. Jedná se tedy o usnesení valné hromady.8. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.9. Společnost považuje napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně správné; závěr soudu prvního stupně byl potvrzen rozhodovací praxí Nejvyšší soudu. R 58/2014, na něž odvolatel poukazoval, není v poměrech dané věci přiléhavé. Předmětné rozhodnutí toliko uzavírá, že valnou hromadou společnosti může být hlasováno buď o návrhu na rozdělení, anebo na nerozdělení zisku. Na danou věc pak dopadají závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).12. Soud prvního stupně krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty (§ 259 o. z.) správně shledal i věcnou aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu ve smyslu § 191 odst. 1 z. o. k. Soud prvního stupně se zabýval věcným posouzením podaného návrhu a správně uzavřel, že v situaci, kdy rozhodnutí o rozdělení zisku přijato nebylo, zde tudíž není žádné usnesení valné hromady utvořené prostřednictvím daného hlasování, které by bylo možné podrobit přezkumu podle § 191 a násl. z. o. k. S tímto právním závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje. Tento má oporu v ustálené rozhodovací soudní praxi, která spočívá na závěru zformulovaném a odůvodněném v soudem prvního stupně přiléhavě uvedeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017, podle něhož „Jestliže akcionáři nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle - usnesení valné hromady akciové společnosti - jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. Usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy akcionáři na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy akcionáři o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato.“ A tato situace v daném případě nastala. Přičemž je nutno uvést, že výše uvedené závěry, přijaté v poměrech akciové společnosti, se prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným. Přezkum podle § 191 a násl. z. o. k. je vyloučený. Jiné skutkové okolnosti svolání a průběhu valné hromady jsou pro aplikaci shora uvedeného právního závěru irelevantní. Rozhodnutí valné hromady obchodní korporace má v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 povahu právního jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018). Nepřijala-li valná hromada statutárním orgánem předkládané usnesení, chybí způsobilý předmět přezkumu pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle § 191 a násl. z. o. k.