14 Cmo 363/2021-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení zastavil (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).2. Odvolací soud již na tomto místě předesílá, že nadepsané řízení je řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“); má povahu nesporného řízení. Účastenství se v daném řízení řídí ustanovením § 6 odst. 1 z. ř. s.; a tomu má odpovídat i terminologie při označení účastníků. Účastníci řízení se neoznačují jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení, Odvolací soud proto používá správnou terminologii.3. Soud prvního stupně dovodil, že navrhovatel se domáhá určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) ze dne 4. srpna 2021. Soud vyměřil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který byl splatný podáním návrhu, a vyzval navrhovatele k jeho doplacení ve lhůtě 15 dnů výzvou, která byla doručena dne 29. října 2021. Soudní poplatek však zaplacen nebyl, ačkoliv byl navrhovatel ve výzvě poučen, že soud řízení zastaví, nebude-li zaplacen ve stanovené lhůtě zaplacen. Řízení proto bylo na podkladě § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“) zastaveno. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Domáhá se zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolatel namítá, že výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 29. září 2021, č. j. 73 Cm 164/2021-8, byla navrhovateli doručena dne 30. září 2021. Navrhovatel vyměřený poplatek zaplatil ve stejný den. Po doručení usnesení soudu prvního stupně však zjistil, že poplatek byl omylem zaplacen na jiný bankovní účet. Navrhovatel do převodního příkazu zadal správné číslo účtu soudu prvního stupně i přidělený variabilní symbol, nevšiml si však, že ve formuláři zůstal i bankovní účet použitý navrhovatelem při předchozí transakci. Systém internetového bankovnictví banky navrhovatele takový převodní příkaz přijal a provedl platbu na omylem zanechaný bankovní účet třetí strany a nikoliv na účet soudu prvního stupně. Současně s odvoláním žádá odvolatel i o prominutí zmeškání lhůty. Uvádí, že z jeho jednání je zřejmé, že k nezaplacení soudního poplatku na výzvu došlo omylem a navrhovatel se v žádném případě nezamýšlel vyhnout platbě soudního poplatku v zanedbatelné výši. Řízení ve věci samé má pro navrhovatele zásadní význam, neboť se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, když návrh na zahájení takového řízení může být podán ve lhůtě 3 měsíců od chvíle, kdy se o neplatném usnesení dozvěděl. Lhůta k podání tohoto návrhu uplynula 1. prosince 2021 a v současné chvíli již není možné opakovaný návrh podat. Lhůta k zaplacení poplatku stanovená soudem prvního stupně uplynula již 15. října 2021, avšak soud prvního stupně bez zřejmého důvodu vyčkával déle než měsíc a půl, než rozhodl o zastavení řízení. Pokud by postupoval bez zbytečných průtahů, mohl by návrh být podán znovu.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 z. ř. s., aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, podáním odvolání, podáním dovolání nebo podáním kasační stížnosti (§ 4 odst. 1 ZSop); se vznikem poplatkové povinnosti zde nastává i splatnost poplatku (srov. § 7 odst. 1 větu první ZSop).9. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 ZSop). Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví také tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [§ 9 odst. 4 písm. c) ZSop].10. Poplatek se platí převodem na účet soudu zřízený u České národní banky (§ 8 odst. 3 Zsop) nebo – nepřesahuje-li výše poplatku 5 000 Kč nebo nevznikla-li poplatková povinnost podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu anebo nejedná-li se o poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem – kolkovými známkami (§ 8 odst. 4 ZSop). Třetím (v zákoně výslovně neupraveným) způsobem placení poplatku je jeho zaplacení na pokladně soudu. Výběr způsobu placení poplatku je na poplatníkovi a soud mu nemůže přikázat hrazení poplatku určitým způsobem, umožňuje-li zákon též jiný způsob jeho zaplacení.11. Z uvedeného vyplývá, že podle ZSop poplatník má dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby (návrhu), odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1, 2 ZSop). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., K bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2020, které je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webové stránce www.nsoud.cz)].12. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo ze dne 26. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (návrhu). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil též ve svém plenárním nálezu ze dne 30. března 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém s ohledem na skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ZSop „nepomýšlí na všechny případy nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma“, znovu zdůraznil, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop); poplatník, který není schopen pro závažnou a jím nezaviněnou překážku provést úhradu soudního poplatku, zpravidla nebude schopen podat ani samotný návrh na zahájení řízení, neboť jde o úkony souběžné. Poplatník by se proto obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit.13. V uvedeném plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/20 Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od svého dlouhodobě zastávaného právního názoru, že napadená právní úprava obsažená v ustanovení § 9 odst. 1 větě třetí ZSop (podle které „k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží“) je legitimní, přiměřená a rozumná. Ústavněprávní rozměr zde nespatřoval ani v okolnostech případu souzeného navrhovatelem (Městským soudem v Praze), které spočívaly v opakované chybě při placení soudního poplatku poštovními poukázk