14 Cmo 53/2022-53 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že přistoupení účastníka , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, /dále jen „společnost“/, na straně žalované je nepřípustné.2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil s odkazem na § 92 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ a závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. 23 Cdo 3743/2018, které cituje. Společnost nemá obsazený statutární orgán a v případě jejího připuštění do řízení by se jednalo o nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku procesní způsobilosti účastníka. Soud by takový nedostatek byl povinen odstranit ex offo ustanovením procesního či hmotněprávního opatrovníka. Takový postup by však představoval oddálení rozsudku, což soud zvlášť při vědomí skutečnosti, že věc lze v současné době rozhodnout bez dalšího, považuje za postup v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení ve smyslu zmíněného usnesení Nejvyššího soudu.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že přistoupení společnosti na straně žalované je přípustné.4. Odvolatel argumentuje tím, že navrhl přistoupení společnosti do řízení z důvodu „procesní opatrnosti“ jako reakci na sdělený předběžný názor soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalované , Jméno žalované, . S tímto závěrem se odvolatel neztotožňuje, nicméně, navržené přistoupení by napravilo nedostatek spočívající v absenci legitimace účastníka řízení.5. Protože se ze strany žalobce nejedná o obstrukční návrh, jak ostatně rovněž uzavřel soud prvního stupně, jsou dle odvolatele splněny podmínky pro to, aby bylo přistoupení společnosti do řízení připuštěno. Současně je odvolatel přesvědčen, že přistoupení společnosti do řízení, byť nemá obsazen statutární orgán, by nebylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Soud disponuje procesními nástroji, jak tuto absenci překlenout, přičemž k takovému překlenutí stejně dříve či později musí dojít, a ve vztahu k žalované nebude muset dojít k jakémukoli prodloužení řízení, když soudu prvního stupně nic nebrání rozhodnout o žalobě vůči žalované částečným rozsudkem.6. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné a navrhuje odvolacímu soudu, aby bylo „zamítnuto“.7. Žalovaná má postup žalobce za obstrukční s cílem oddálit pro něj negativní rozhodnutí ve věci samé. Společnost nemá osobu oprávněnou za ni jednat, přičemž žaloba vůči společnosti nemůže být úspěšná už s ohledem na den, kdy žalobce podal návrh na přistoupení společnosti do řízení. Informace měly být žalobcem požadovány na základě písemné žádosti ze dne 11. října 2021, žaloba byla podána dne 22. října 2021 a doručena žalované 5. listopadu 2021. Návrh na vstup další osoby do řízení byl vznesen až dne 21. prosince 2021, tedy po uplynutí jednoměsíční prekluzivní lhůty stanovené § 156 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Za těchto okolností nemůže být žaloba úspěšná a soudem prvního stupně citovaná judikatura je tudíž zcela přiléhavá.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Podle § 92 o. s. ř.(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.(2) Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a.10. Z obsahu předloženého spisu se podává doručení žaloby soudu prvního stupně dne 25. října 2021. V ní žalobce z titulu 30% společníka požaduje po žalované v postavení druhého společníka se 70% podílem poskytnout mu tam specifikované informace o společnosti, odkazuje přitom na § 155 z. o. k. Současně se ze spisu podává výzva žalobce k poskytnutí informací ze dne 11. října 2021, a to se stanovenou lhůtou pro její vyhovění do 19. října 2021. Dále se ze spisu podává vyjádření žalované, že žalobu považuje za nedůvodnou a současně namítá, že ve věci není pasivně věcně legitimovaná. Z protokolu o ústním jednání před soudem prvního stupně ze dne 21. prosince 2021 se podává účastníkům sdělený předběžný právní názor soudu prvního stupně, že žalovaná není pasivně věcně legitimovaná, na což v reakci žalovaný navrhl „z procesní opatrnosti“, aby do řízení na straně žalované přistoupila společnost. Soud prvního stupně jednání odročil na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu na přistoupení účastníka do řízení a následně vydal odvoláním napadené usnesení. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti se podává, že společnost má mít dva jednatele se samostatným jednatelským oprávněním, avšak žalobci zanikla funkce jednatele dne 2. listopadu 2021 a žalované dne 18. listopadu 2021. Společnost tedy nemá jednatele, který by za ni v řízení jednal dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z výpisu z obchodního rejstříku ani z dalšího obsahu spisu nevyplývá existence jiné osoby, která by byla oprávněná za společnost v řízení jednat.11. Nadepsané řízení je řízením sporné povahy, v němž ve smyslu § 90 o. s. ř. žalobce vytyčí okruh účastníků řízení tím, že sám se podáním žaloby staví do procesního postavení žalující strany a současně v žalobě uvede, kdo je ve sporu stranou žalovanou. Účast účastníků v řízení není podmíněna účastí v hmotněprávním vztahu, o který v řízení jde. Otázka účasti v hmotněprávním vztahu je řešena až v průběhu řízení a projeví se v jeho výsledku - tj. v jakém rozsahu soud žalobě vyhoví a v jakém rozsahu ji zamítne. Vymezení okruhu účastníků řízení je tedy věcí žalobce. K tomu mu zákon poskytuje i v průběhu řízení potřebné procesní instrumenty, zejména přistoupení a záměnu účastníků řízení (§ 92 o. s. ř.). Současně je však třeba respektovat zásadu procesní ekonomie, na kterou v napadeném usnesení správně odkazuje soud prvního stupně. Změna v okruhu účastníků řízení nesmí být s touto zásadou v rozporu.12. Předmětem řízení je splnění tvrzené informační povinnosti vyplývající z úpravy obsažené v § 155 a § 156 z. o. k. Z § 156 odst. 2 z. o. k. vyplývá jednoměsíční prekluzivní lhůta pro podání příslušné žaloby u soudu. Současně z tohoto ustanovení výslovně vyplývá, že povinnost se ukládá výlučně dané společnosti.13. Ze shora uvedených časových údajů je v poměrech projednávané věci evidentní zmeškání zmíněné prekluzivní lhůty. Tento závěr lze dovodit už jen z podání žaloby dne 11. října 2021, přičemž již v žalobě žalobce argumentuje shora uvedenou žádostí o poskytnutí informací ve stanovené lhůtě do 19. října 2021 a z návrhu na vstup společnosti do řízení učiněného při ústním jednání před soudem prvního stupně dne 21. prosince 2021. I v případě vyhovění řešenému procesnímu návrhu by žalobce s žalobou nemohl vůči společnosti uspět pro pozdní uplatnění tvrzeného práva u soudu. Jen by v řízení vznikly další náklady na odměnu a hotové výdaje opatrovníka, kterého by bylo nutné společnosti pro nadepsané řízení ustanovit dle § 29 odst. 2 o. s. ř. Současně by došlo k oddálení rozhodnutí o podané žalobě v důsledku nezbytných procesních úkonů, doručování, lhůt k vyjádření apod. V tomto směru odvolací soud přitakává závěru soudu prvního stupně, že žalobcem navržený postup by byl v rozporu s již zmíněnou zásadou procesní ekonomie.14. Nad to je odvolacímu soudu zřejmé, že právě s ohledem na správný předběžný právní názor soudu prvního stupně vyslovený při ústním jednání dne konaném dne 21. prosince 2021 žalobce podaným návrhem na přistoupení dalšího žalovaného do řízení jen obchází institut záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. s cílem zamezit pro něj negativnímu rozhodnutí. Takový postup je podle ustálené soudní judikatury nepřípustný (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, dostupné na www.nsoud.cz).15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).