19 Cmo 9/2022-103 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.2. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, žalobce současně s podanou žalobou požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že jeho majetkové poměry mu uhrazení soudního poplatku neumožňují.3. Údaje, vyplývající z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, vyplněného žalobcem k výzvě soudu, a dále zjištění, učiněná na základě vlastního šetření, soud rekapituloval tak, že žalobce „uvedl, že je ženatý, žije společně s manželkou, na které je finančně závislý. Jako současného zaměstnavatele uvedl , Anonymizováno, , který potvrdil, že žalobce měl průměrný měsíční čistý výdělek za kalendářní čtvrtletí roku 2021 - 21 049 Kč. Jako majetek větší hodnoty uvedl automobily , Anonymizováno, - RZ , SPZ, , , Anonymizováno, kombi - RZ , SPZ, , , Anonymizováno, kombi - RZ , SPZ, , podíly na nemovitostech - ideální ¼ rodinného domu na adrese , Anonymizováno, , zapsaného na , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , ideální ½ garáže na adrese , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , vlastnictví zahrady , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , ideální ¼ přístupové komunikace k zahradě , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, a osobní účet č. , č. účtu, . K majetkovým poměrům manželky uvedl, že má průměrnou měsíční mzdu 56 531 Kč a pobírá důchod ve výši 26 567 Kč. Jako své dluhy uvedl 8 000 000 Kč ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli , právnická osoba, . a 4 500 000 ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli , právnická osoba, . Ve svém prohlášení neuvedl žádné běžné měsíční výdaje. Jako jinou okolnost, která by mohla mít vliv na osvobození od soudního poplatku, tvrdí, že za úhradu nákladů právního zastoupení vynakládá více než 500 000 Kč za rok. Prohlášení doplnil potvrzeními o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění a o průměrném výdělku v roce 2019, 2020 a 2021.4. Vlastním šetřením soud zjistil, že žalobce nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze a je jednatelem a společníkem v obchodní společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a dále společníkem obchodní společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, .“5. Soud s odkazem na dikci ustanovení § 138 o. s. ř. uvedl, že poplatková povinnost, daná zákonem č. 549/1991 Sb., vzniká bez ohledu na aktuální majetkovou situaci poplatníka, přičemž. „Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu, zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.“6. Soud shledal, že „Pokud jde o úspěšnost žaloby, nelze ji považovat za zjevně bezúspěšnou.“7. Dále soud uzavřel, že předpoklady ani pro částečné osvobození žalobce však nejsou dány, neboť poměry žalobce nejsou komplexně a spolehlivě osvědčeny za situace, že tvrzení žalobce jsou neúplná a nedostatečně doložená a „nelze tudíž uzavřít, že úhradu soudního poplatku jeho poměry neumožňují.“8. Žalobce ve včas podaném odvolání namítal, že soudem nebyl vyzván k doplnění některých listin a tvrzení, které soud považoval za nedostačující, a pro jejichž absenci vydal bez dalšího rozhodnutí, kterým osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Ze způsobu, kterým soud výzvu formuloval, není patrno, že bylo třeba nejen tvrdit, ale i dokládat příjmy a majetek manželky, když např. vlastnictví uváděných nemovitostí je dohledatelné ve veřejně přístupných zdrojích, výši starobního důchodu by si soud v případě pochybností o tvrzení žalobce mohl ověřit. Míra a způsob zkoumání poměrů žadatele o osvobození od soudního poplatku není zákonem vymezena, je věcí úvahy soudu, s kterou by měl být žalobce před vydáním rozhodnutí seznámen.9. S ohledem na odůvodnění rozhodnutí žalobce dokládá stav na svém účtu, jenž činí 105 127 Kč, stav na účtu jeho manželky činí 115 799 Kč, účet na jméno manželky je používán na provoz domácnosti, přicházely na něj i příjmy žalobce. Ani manželka žalobce nemá prostředky na zaplacení předmětného soudního poplatku. Oba manželé jsou ve věku starobních důchodců, nemohou úspěšně žádat o úvěr. Žalobce využívá právních služeb 3 advokátních kanceláří v rámci sporů souvisejících s neshodami společníků žalovaného. Tuto skutečnost dokládá fakturami, dané platby vyplývají i z výpisu z účtu.10. Ve svém odvolání žalobce dále poukázal na své závazky. Vůči společnosti , právnická osoba, . mu vznikl závazek ve výši 8 000 000 Kč, vůči společnosti , právnická osoba, . závazek ve výši 4 500 000 Kč. Vedeny jsou spory o tom, kdy se dané závazky staly splatnými. S poukazem na výrok rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2021, č. j. 10 Co 299/2020-284 dále uvedl, že v daném řízení bylo dovozeno, že smlouva o půjčce /zápůjčce/ je neplatná, tj. že není platné ujednání o splatnosti půjčky. „Proto uváděl žalobce ve formuláři splatnost v roce 2019.“11. Žalobce ve svém odvolání dále argumentoval takto: „Je tak možné, že žalobce bude muset zaplatit v nejbližší době uvedeným společnostem 12 500 000 Kč /v předmětném řízení byla žalována jen část půjček, o zbylé části pohledávek probíhá soudní řízení/. Žalobce konzistentně tvrdí, že použil prostředky z půjčky částečně na úhradu závazků žalované, částečně na provoz společnosti , právnická osoba, , jejíž činnost byla ukončena exekucí závodu žalované. Tato skutečnost je popsána v odůvodnění přiloženého rozsudku, jakkoli žalobce nesouhlasí s tím, že by porušil povinnost loajality, protože žalovanou neměl v té době kdo jednat, a žalovaná v té době nebyla schopna plnit své nepeněžité závazky. Lze tedy postavit najisto, že žalobci vznikl závazek 12 500 000 Kč, když sporné bylo, kdy je tento závazek splatný. Zatím soudy učinily závěr u části pohledávky, že splatnost nastala po výzvě k vrácení půjčky, tj. již 12. 7. 2019. Stav na účtech žalobce neumožňuje vrátit uvedenou půjčku 12 500 000 Kč, což je třeba vzít v potaz při posuzování poměrů žalobce. Jsou vedeny spory o tom, zda byla nebo nebyla část pohledávky započtena žalovanou na vypořádací podíl, když výsledek těchto sporů nelze předjímat, protože tato otázka bude pravděpodobně řešena i v tomto řízení. Poskytnutá půjčka byla použita na úhradu závazků žalované a na podnikání společnosti , Anonymizováno, ., o čemž je zmínka v odůvodnění rozsudku. Činnost společnosti , právnická osoba, byla v dubnu 2019 ukončena v důsledku exekuce závodu žalované, a společnost , právnická osoba, není tak schopna vrátit poskytnuté peníze. Žalobce však má blokovanou svoji žalovanou pohledávku, kterou v této věci žaluje.“12. Svou argumentaci žalobce uzavřel tak, že i bez bližších zkoumání detailů výdajové stránky domácnosti je zjevné, že majetkové poměry žalobce a majetkové poměry jeho manželky neumožňují zaplatit pohledávku ve výši 12 500 000 Kč i soudní poplatek.13. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.14. V daném případě činí soudní poplatek z podané žaloby 2 049 450 Kč.15. Úvodem a pro úplnost: účastníkem řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je toliko poplatník, který o osvobození žádá, z tohoto pohledu vyjádření kohokoliv z účastníků řízení k návrhu na osvobození, odlišných od tohoto poplatníka /v daném případě podání žalovaného, datované dnem 29. 3. 2022, na č.l. 44-47 spisu/, nemá bez dalšího žádnou relevanci. Nejde totiž o spor. Proto odvolací soud dané vyjádření nebude nijak komentovat. Je ostatně zřejmé, že ani soud prvního stupně k němu nepřihlížel. Je třeba říci, že soud při posuzování žádosti o osvobození vychází z osvědčených skutečností, tvrzených poplatníkem, respektive z absence takového osvědčení ze strany žadatele o osvobození, je na poplatníkovi, aby soudu prokázal, že podmínky pro osvobození splňuje.16. K návrhu na osvobození samotnému.17. Soudní poplatek je ve své podstatě daňovou povinností vůči státu, kterou má poplatník ze zákona z principu vždy, nezávisle na svých majetkových poměrech. Z ničeho přitom nevyplývá, že by splácení jiných závazků /zejména vůči soukromoprávním subjektům/ mělo přednost před touto fiskální povinností vůči státu.18. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta prvá o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvláště závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodn