2 Cmo 128/2022-185 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhal nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření smlouvy o koupi cenných papírů, kterou žalovaný jako prodávající prodává žalobci jako kupujícímu 2750 kusů akcií v listinné podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč, čísla akcií 2751 až 5500 za kupní cenu 2 500 Kč (výrok I. rozsudku). Žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 38 357 Kč a povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 6 057 Kč (výrok II. a III. rozsudku).2. Podle žalobních tvrzení žalovaný na základě dohody uzavřené mezi žalovaným a žalobcem nabyl za vlastní finanční prostředky, na účet žalobce akcie společnosti , Anonymizováno, , a to 2750 kusů akcií v listinné podobě ve formě na jméno o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 Kč, čísla akcií 2751-5500 (dále jen Akcie). Dne 2. 7. 2017 uzavřeli žalobce jako komitent a žalovaný jako komisionář komisionářskou smlouvu (dále jen Smlouva), jejímž předmětem bylo mimo jiné i právo žalobce koupit Akcie. Smlouvou se žalovaný zavázal na písemnou výzvu žalobce převést vlastnické právo k Akciím na žalobce, a to za úplatu 2 500 Kč. Obě smluvní strany si ujednaly, že přílohou výzvy musí být písemný návrh smlouvy o převodu Akcií na účet žalobce. Dne 28. 1. 2019 byla žalovanému doručena výzva k uzavření smlouvy, a to spolu s návrhem na uzavření kupní smlouvy s upozorněním, že žalovaný je povinen uzavřít kupní smlouvu do 30 dnů od doručení výzvy. Žalovaný zůstal nekontaktní a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 7. 10. 2019.3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 14. 7. 2020 potvrdil, že na základě smlouvy o úplatném převodu akcií a o postoupení pohledávky z 15. 2. 2017 nabyl 100 % akcií společnosti , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ) od převodce , Anonymizováno, Tyto akcie nabyl vlastním jménem a na vlastní účet. Popřel existenci dohody o tom, že by část Akcií měl nabýt na účet žalobce. Popřel uzavření Smlouvy. Svůj podpis označil za padělek, případně vylákaný lstí. Uvedl, že společnost , Anonymizováno, podala na sebe insolvenční návrh, žalobu má proto za materiálně bezpředmětnou a postup žalobce vnímá jako odplatu za podání trestního oznámení společností , Anonymizováno, . Podáním ze dne 1. 9. 2020 žalovaný ještě doplnil, že dle Smlouvy společně s převodem akcií dojde k postoupení části pohledávky za společností , Anonymizováno, ve výši 211 305,50 Kč z žalovaného na žalobce, za což je žalobce povinen do 7 dnů od účinnosti převodu zaplatit žalovanému 211 305,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce je t. č. nezaměstnaný a společnost , Anonymizováno, je v insolvenci, což jsou skutečnosti, které žalovanému nemohly být v době uzavření smlouvy známy, má žalovaný za to, že je ohroženo vzájemné plnění ze strany žalobce a proto odepřel plnění podle § 1912 o. z. Žalovaný vyzval žalobce k zajištění vzájemného plnění.4. Dne 8. 9. 2020 žalobce částečně odstoupil od Smlouvy, a to v rozsahu postoupení pohledávky za úplatu 211 305,50 Kč. Jako důvod odstoupení uvedl podstatné porušení smlouvy, kdy žalovaný dlouhodobě ignoroval výzvy žalobce a v důsledku toho došlo ke zhoršení vymahatelnosti pohledávky. Zajištění vzájemného plnění má za nedůvodné, když došlo k odstoupení od smlouvy. Žalovaný má částečné odstoupení od smlouvy za nemožné, když závazky k převodu Akcií a části pohledávky spolu nerozlučně souvisí. Částečným odstoupením mělo dojít k zániku obou závazků, za předpokladu platnosti Smlouvy. Pokud by byla smlouva platná, žalovaný od ní 15. 10. 2020 odstoupil, když žalobce přes výzvu žalovaného nezajistil vzájemné plnění.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazovaní učinil na základě zjištěného skutkového stavu věci následující závěry:Za prokázané měl uzavření Smlouvy ze dne 2. 7. 2017 (smlouva komisionářská), jejímž předmětem byla správa Akcií nabytých na účet komitenta, jeho právo je odkoupit, povinnost komisionáře na výzvu komitenta je prodat a obligatorní postoupení části pohledávky spolu s převodem akcií. Ve vztahu k otázce platnosti Smlouvy se soud prvního stupně zabývat otázkou pravosti podpisu žalovaného na Smlouvě. Vyšel se závěru znaleckého posudku znalce , Anonymizováno, , který podpis žalovaného hodnotil jako pravděpodobně pravý a svůj závěr podrobně zdůvodnil. Pokud jde o námitku, že žalovaný nemohl Smlouvu uzavřít 2. 7. 2017, když se nenacházel v České republice, soud prvního stupně odkázal na návrh Smlouvy, kde bylo datum 2. 7. 2017 předtištěno a jeví se více než pravděpodobným, že žalobce nebo žalovaný vytiskli návrh beze změny data a podepsali jej jindy. Chybné datum na smlouvě nezakládá její neplatnost. Pokud jde o námitku, že bylo uvažováno o uzavření dvou propojených smluv, přičemž nebylo tvrzeno ničeho o uzavření druhé smlouvy, soud prvního stupně uvedl, že žalovaný prokázal, že bylo jednáno o dvou smlouvách, ale prokázáno nebylo, že by jejich provázanost byla natolik zásadní, že by neuzavření jedné způsobilo neplatnost druhé smlouvy. Závěr tedy vyzněl ve prospěch platnosti Smlouvy.6. Při posouzení návrhu žalobce vycházel soud prvního stupně z § 1727, § 551, 5§ 554, § 1912 a § 2004 odst. 1 o. z.7. Ve vztahu k obsahu Smlouvy uzavřel soud prvního stupně, že předmětem Smlouvy je: 1) úprava vzájemných vztahů při správě Akcií, 2) právo komitenta Akcie koupit a povinnost komisionáře je na výzvu převést, 3) obligatorní postoupení části Pohledávky spolu s převodem Akcií. V textu Smlouvy je dále uvedeno, že s převodem Akcií se bez dalšího postupuje část pohledávky, za jejíž dobytnost komisionář neručí. Tvrzení žalobce, že postoupení pohledávky a převod akcií na sobě nezávisí, je v přímém rozporu s textem Smlouvy. Pokud by bylo pravdivé, Smlouva by nabídla i možnost převést pouze pohledávku a nikoli Akcie, takovou možnost však Smlouva nenabízí. Oba závazky jsou proto na sobě závislé ve smyslu § 1727 o. z. Z uvedeného žalovaný dovozuje, že odstoupením žalobce od části Smlouvy, zanikla celá Smlouva. Z kontextu jednání žalobce je však zjevné, že nikdy nebylo jeho úmyslem odstoupit od části Smlouvy upravující převod Akcií. Soud proto dovodil, že skutečným úmyslem žalobce nebylo od části Smlouvy odstoupit, jeho odstoupení hodnotil jako zdánlivý právní úkon a nepřihlédl k němu. Dále uvedl, že podle Smlouvy byl žalobce povinen žalovanému uhradit cenu pohledávky do 7 dnů od účinnosti převodu akcií. Žalovaný měl tedy plnit první, ohrožení vzájemného plnění okolnostmi nastalými po uzavření Smlouvy má soud rovněž za prokázané. Žalobce nikdy nejevil zájem o postoupení pohledávky, k návrhu kupní smlouvy, který připojil k výzvě žalovanému, ani v žalobě se o postoupení vůbec nezmiňuje. Jakmile byl na převod pohledávky upozorněn, pokusil se od části Smlouvy odstoupit. Žalovaný v průběhu řízení vyzval žalobce ke složení částky do soudní úschovy a poskytl mu k tomu lhůtu. Takový postup shledal soud přiměřeným, žalobce nabízené zajištění nerealizoval a jinou alternativu nenavrhl. Soud má proto naplněné podmínky podle § 1912 o. z. a odstoupení žalovaného od celé Smlouvy po právu. Výroky o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.8. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesprávnost rozsudku spatřuje obecně v nesprávných skutkových závěrech, ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl, a dále namítá nesprávné právní posouzení.9. Předně napadá závěr soudu prvního stupně, že závazek spočívající v koupi Akcií a závazek postoupení pohledávky jsou na sobě ve smyslu § 1727 o. z. závislé. Žalobce upozorňuje na to, že se jedná o dva samostatné závazky, které spolu nikterak nesouvisí. Pouhá ekonomická spjatost uzavíraných smluv není dostatečná pro vznik závislého vztahu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1769/2010 ze dne 30. 3. 2011). O závislosti lze hovořit obecně v případě, že vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění by vyvolal zánik i další smlouvy, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3852/2012 ze dne 10. 1. 2014). Plnění žalovaného převést na žalobce akcie za kupní cenu 2 500 Kč má pro žalobce význam, což vyplývá i ze samotného částečného odstoupení žalobce od Smlouvy. Pokud soud dovozuje závislost z formulace první věty čtvrtého odstavce Smlouvy, jedná se o účelový výklad žalovaného. Použití výrazu bez dalšího se vztahuje ke skutečnosti, že předmětná pohledávka 211 305,50 Kč měla být postoupena bez příslušenství, čímž došlo k vyloučení § 1880 odst. 1 o. z. Vzhledem k rozdílným výkladům pojmu bez dalšího a vzhledem k tomu, že to byl žalovaný, kdo první tento obrat použil, měl by být vyložen v pochybnostech k tíži žalovaného, a proto je třeba jej vykládat tak, že se vztahuje k vyloučení aplikace § 1880 odst. 1 o. z. Z uvedeného důvodu žalobce nesouhlasí se závěrem soudu o závislosti záva