2 Cmo 136/2019-451 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením konstatoval soud prvního stupně (část I. výroku), že nejsou v případě prvního žalovaného splněny podmínky pro použití § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Dále (část II. výroku) soud prvního stupně konstatoval, že k podání prvního žalovaného ze dne 5. 3. 2019 se jako k žádosti o osvobození od soudních poplatků nepřihlíží. Stejným výrokem rozhodl o zastavení řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2017, č. j. 55 Cm 23/2015-203. Konečně přiznal tehdejší žalobkyni, , Anonymizováno, , právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s uvedeným odvoláním prvního žalovaného (část III. výroku).2. Soud uvedl, že usnesením ze dne 13. 2. 2019, č. j. 55 Cm 23/22015-285 vyzval prvního žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Již před tím usnesením ze dne 11. 1. 2018, č. j. 55 Cm 23/2015-259 nepřiznal soud prvního stupně prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2019, č. j. 2 Cmo 213/2018-279. Po právní moci usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání úlevy na soudních poplatcích soud prvního žalovaného opět vyzval k úhradě soudního poplatku. Na tuto výzvu reagoval první žalovaný podáním ze dne 5. 3. 2019, kde žalovaný 1. opětovně žádá o osvobození od soudních poplatků.3. Soud konstatoval, že původní návrh na přiznání osvobození do soudních poplatků obsahoval jen obecná tvrzení o poměrech prvního žalovaného a nebylo k nim nic doloženo. Porovnáním podání prvního žalovaného ze dne 5. 3. 2019 s jeho původním návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků soud zjistil, že uvádí identické okolnosti. O poměrech prvního žalovaného nadále není nic doloženo, také nyní, stejně jako před tím, jsou předloženy pouze doklady týkající se zdravotního stavu druhého žalovaného, který byl jediným společníkem a jednatelem prvního žalovaného. Nepříliš dobrý zdravotní stav druhého žalovaného nedokládá sám o sobě nic o poměrech prvního žalovaného. Soud poukázal i na to, že ještě v době, kdy se zdravotní stav druhého žalovaného zhoršil, převzal ten nové angažmá ve společnosti , Anonymizováno, . Proto jeho zdravotní stav nemůže být zásadní překážkou pro činnost prvního žalovaného. Žalovaný 1. nezakládá do sbírky listin účetní uzávěry, jak je jeho zákonnou povinností.4. Proti tomuto usnesení, nakolik jím bylo zastaveno shora označené odvolací řízení, se včas odvolal žalovaný 1. a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nadále trvá neschopnost a nemožnost prvního žalovaného zaplatit předmětný soudní poplatek. Nemá žádné finanční prostředky a ani žádný majetek, který by mohl být zpeněžen. Byl mu , Anonymizováno, zrušen i tam vedený účet. Tato banka také vyvolala exekuční řízení proti prvnímu žalovanému. Pro nedostatek prostředků nemůže první žalovaný zadat ani zpracování soudem požadované účetní dokumentace. Druhý žalovaný má sice pro účetní práce kvalifikaci, ale ze zdravotních důvodů není schopen účetnictví pro prvního žalovaného vést. Z důvodu zdravotních obtíží druhého žalovaného nevyvíjí první žalovaný žádnou činnost a byla mu proto zrušena i registrace plátce daně z přidané hodnoty. Co se týká angažmá druhého žalovaného ve společnosti , Anonymizováno, ., uvedl, že dosavadní jednatel musel tuto funkci ukončit ze zdravotních důvodů. Protože se nepodařilo sehnat nikoho, kdo by se funkce ujal, převzal tuto funkci přes zdravotní problémy druhý žalovaný. Napadené usnesení soudu prvního stupně zkracuje prvního žalovaného na jeho ústavních právech.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].6. Z obsahu spisu vyplývá, že nový návrh prvního žalovaného na přiznání poplatkové úlevy ze dne 5. 3. 2019 uvádí totožné argumenty, o jaké se opíral již původní návrh žalovaného 1. na osvobození od soudních poplatků, který byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2018, č. j. 55 Cm 23/2015-259 a usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2019, č. j. 2 Cmo 213/2018-279. Ani opakovaná tvrzení o poměrech prvního žalovaného nebyla, stejně jako před tím, nijak osvědčena. Doklady byly předloženy pouze ke zdravotnímu stavu druhé žalovaného. Ty však byly sice novějšího data, než předcházející, ale nepřinášela žádné nové informace.7. V rámci tohoto odvolacího řízení předložil první žalovaný exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem , Anonymizováno, , Exekutorský úřad , Anonymizováno, , ze dne 25. 1. 2019, č. j. , Anonymizováno, , kterým byla oprávněné, to je , Anonymizováno, ., přikázána pohledávka prvního žalovaného za Finančním úřadem , Anonymizováno, z důvodu přeplatku daně z přidané hodnoty ze 4. čtvrtletí 2018 k uspokojení pohledávky uvedené oprávněné přiznané rozsudkem Obvodního soudu pro , Anonymizováno, ze dne 13. 10. 2015, č. j. 4 C 99/2015-47.8. Dále bylo v rámci tohoto odvolacího řízení předloženo rozhodnutí Finančního úřadu , Anonymizováno, ze dne 20. 11. 2018, kterým byla zrušena registrace prvního žalovaného k dani z přidané hodnoty, když za uplynulých 12 měsíců první žalovaný nevykázal finančnímu úřadu žádné plnění.9. Rovněž v případě rozhodnutí o návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. zakládá pravomocné rozhodnutí o takovém návrhu překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Projednání takových opakovaných návrhů brání neodstranitelná překážka řízení, pro kterou je nutno řízení o identickém opakovaném návrhu zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Výjimkou mohou být jen případy, kdy po té, co bylo o původním návrhu pravomocně rozhodnuto, vyvstanou nové okolností, jež nemohly být doposud uplatněny a soudy projednány. Jen v takovém případě tato překážka řízení nevyvstává a o nový návrh lze věcně projednat a rozhodnout o něm.10. Pravidelnou formou rozhodnutí, kterým se soud vypořádává s opakovaně uplatněnými totožnými návrhy, je již zmíněné zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Je-li však zřejmé, že vskutku nejde v případě opakovaného návrhu o nic jiného než o setrvalé uplatňování totožných návrhů, lze se s opakovaným návrhem vypořádat pouze v odůvodnění usnesení, kterým soud zastaví řízení pro poplatkovou překážku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Tak postupoval soud prvního stupně v souvislosti s napadeným usnesením. Není možné mu v tomto směru nic vytknout, když zcela správně zjistil, že první žalovaný uplatnil zcela totožný opětovný návrh se stejnými důvody. To odvolací soud ověřil jako pravdivé. V rámci odvolacího řízení první žalovaný předložil dva dosud neuplatněné doklady. Z exekučního příkazu však nemajetnost prvního žalovaného neplyne, Naopak ukazuje na existenci exekuovatelných aktiv. Z ničeho neplyne, že jde o jediné významné aktivum. Podobně ani zrušení registrace k dani z přidané hodnoty neukazuje na příčinu, proč první žalovaný nekomunikoval s finančním úřadem, zejména z toho nelze ověřit, že je nemajetný. Jen nevykazoval z nezjistitelné příčiny zdanitelný obrat.11. Je jistě představitelné, že určitý subjekt, je v tak špatné situaci, že si nemůže zjednat ani zpracovatele účetnictví nebo jiných agend. Pořád však platí, že i taková okolnost musí být osvědčena. Přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je významnou odchylkou od jinak platné zákonné poplatkové povinnosti. Má-li soud k této výjimce přistoupit a účastníka řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, této tíže zbavit, musí mít tím, kdo o takovou poplatkovou výhodu usiluje, všechny rozhodné okolnosti bezpečně osvědčeny. Jen pouhá tvrzení nemohou pro přiznání této poplatkové výhody dostačovat.12. Z toho vyplývá, že přes určitý posun, který byl zaznamenán v tomto odvolacím řízení, nelze zaznamenat oproti návrhu, o kterém bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, nic zásadně nového, nic co by lépe osvětlovalo poměry prvního žalovaného oproti tomu, co již soudy prvního a druhého stupně posuzovaly a z čeho při svém rozhodování vycházely.13. Proto závěr soudu prvního stupně, že první žalovaný nesplnil svoji poplatkovou povinnost ani po té, kdy o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto a ani po té, kdy mu bylo opětovně soudem prvního stupně umožněno soudní předmětný soudní poplatek zaplatit v dodatečné lhůtě, a že je proto nutné řízení o jeho odvolání pro poplatkovou překážku zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, obstojí i po projednání předmětného odvolání.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy i nadále věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Protože žalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, neučinila v něm žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána žádnému z dotčených účastníků.