2 Cmo 166/2022-64 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 49 Cm 118/2021-42, který v této věci činí 20 000 Kč. Uvedl, že usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 49 Cm 118/2021-52 vyzval žalovaného, aby doložil listiny osvědčující jeho poměry. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval v soudem stanovené lhůtě a ani později. Protože žalovaný nijak nedoložil svoje poměry, nelze považovat za osvědčené, že splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků a návrhu na žalovaném požadované osvobození nevyhověl.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že se nachází ve složité ekonomické situaci, o čemž svědčí také běžící exekuce. Seznam exekucí je veřejně dostupnou informací a soud si tuto okolnost mohl a měl ověřit. Vyplnění soudem prvního stupně požadovaného tiskopisu Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech považuje za nadbytečné. Domnívá se, že inhibitorium spojené se zahájením exekuce a navazující exekuční příkazy ukazují, že žalovaný nemá majetek, který by mohlo použít k úhradě předmětného soudního poplatku.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.5. Z obsahu spisu také vyplývá, že žalovaný v podání ze dne 25. 3. 2022, kterým se domáhá přiznání poplatkové úlevy, neuvedl vůbec nic konkrétního o jeho poměrech, tedy nezmínil ani exekuční řízení a tím méně cokoliv určitého o něm anebo o nich.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný před soudem prvního stupně žádnou obranu proti žalobkyní uplatněnému nároku neformuloval. Ani v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně stejný nárok nijak nepopírá a odvolání stojí pouze na procesních výhradách. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že je nepochybnou povinností poplatníka soudního poplatku, který se domáhá výjimky ze zákonné poplatkové povinnosti, aby předně zcela přesně, úplně a pravdivě vylíčil všechny jeho v této souvislosti významné poměry a dále, aby toto vylíčení doložil potřebnými doklady. Povinností soudu, který není žádným zástupcem poplatníka soudního poplatku, v žádném případě není, aby cokoliv o poměrech žadatele o poplatkovou výhodu sám zjišťoval, a to ani ve veřejných rejstřících a dalších veřejně dostupných zdrojích. Proto ani v případě, že by žalovaný v návrhu na osvobození od soudních poplatků něco zmínil o exekučních řízeních, ve kterých je snad povinným, což ovšem v žádném případě neučinil, stejně by soud prvního stupně neměl vůbec žádnou povinnost si toto tvrzení ověřovat v registru exekučních řízení. Tím méně mohl mít jakoukoliv povinnost pátrat po tom, zda snad nejsou proti žalovanému vedena nějaká exekuční řízení, když se o žádných vůbec nezmínil. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když usnesením ze dne 13. 5. 2022 dal žalovanému možnost, aby ten doplnil svůj v podstatě blanketní návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a poskytl mu k tomu zcela přiměřenou lhůtu. Dal ve stejné souvislosti žalovanému také zcela zřetelně najevo, které okolnosti považuje soud v souvislosti s jeho návrhem za zvláště významné.10. Žalovaný tuto možnost zcela pominul a se soudem prvního stupně v tomto směru nijak nekomunikoval. Na tom se prakticky nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení. Žalovaný jen zcela nedostatečně uvedl o svých poměrech jedinou alespoň poněkud konkrétní okolnost, to znamená, přinesl tvrzení o exekuci nebo exekucích blíže nijak neurčených. Ovšem i v této souvislosti jen ve zcela obecné a nic konkrétního neříkající podobě. Ani nenaznačil o jakou exekuci anebo o jaké exekuce se má jednat. Ani v rámci odvolacího řízení žalovaný nic nedoložil o svých poměrech. Neprokázal ani nové tvrzení o exekuci nebo exekucích a dokonce v odvolání zcela odmítá podat o svých poměrech jakoukoliv informaci a tím méně o těchto poměrech cokoliv doložit.11. Nehledě na výše uvedené není případný ani odkaz na inhibitorium podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/20021, exekuční řád, v platném znění, když toto ustanovení sice omezuje povinného v nakládání s jeho majetkem, ale dovoluje mu i přes nařízenou exekuci činit nezbytné obchodní a provozní výdaje. Uplatnění nebo obrana práv v soudním řízení a náklady s tím spojené mezi takové výdaje nepochybně patří. Něco jiného by mohlo vyplývat jen z případných konkrétních exekučních příkazů. Protože zde není osvědčeno ani exekuční řízení anebo více exekučních řízení, je tím méně osvědčeno cokoliv o případných exekučních příkazech.12. Z toho vyplývá, že soud prvního stupně zcela v souladu s poměry této věci dospěl k závěru, že žalovaný nesplňuje druhý ze shora uvedených předpokladů, když vůbec nic netvrdil a nedoložil o jeho poměrech, a to přesto, že soud jej k tomu výslovně vyzval a současně jej poučil, jak má při tom postupovat.13. Na tomto stavu se prakticky nic nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení. Nekonkrétní tvrzení o exekuci nebo exekucích, ani v tom nelze mít jistotu, na stavu, který byl před soudem prvního stupně, nic podstatného nezměnilo ani za odvolacího řízení, jak blíže objasněno shora. Tedy i nadále napadené usnesení soudu prvního stupně zcela obstojí. Ani nadále nelze uzavřít, že žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození dotýká.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.