2 Cmo 186/2022-31 — Vrchní soud v Praze

Napadeným směnečným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně směnečné žalobě žalující strany. Úspěšné žalující straně přiznal soud prvního stupně stejným rozkazem rovněž právo na náhradu nákladů řízení ve výši 53 932,50 Kč.Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu se včas odvolala žalobkyně, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení. Navrhuje v tomto rozsahu směnečný platební rozkaz změnit tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 60 043 Kč. Uvedla, že náklady řízení před soudem prvního stupně vyčíslila posledně uvedenou částkou s tím, že zahrnuje tři úkony právní služby po 10 100 Kč, to znamená převzetí věci, předžalobní upomínku a podání žaloby, dále tři paušální náhrady výdajů, daň z přidané hodnoty 6 552 Kč a zaplacený soudní poplatek v částce 22 291 Kč. Soud se s tímto vyčíslením žádným způsobem nevypořádal, čímž zasáhl do ústavního práva žalobkyně na spravedlivý proces, jak plyne i z rozhodnutí Ústavního soudu spisové značky IV. ÚS 129/06. Domnívá se, že soud prvního stupně nepovažoval v této věci učiněnou předžalobní upomínku za hlavní úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nýbrž pouze za vedlejší úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) stejné vyhlášky. Je názoru, že předmětná předžalobní upomínka obsahovala skutkové okolnosti vzniku žalované pohledávky se základním právním rozborem, odůvodněním jednotlivých uplatněných položek a upozornění na následky nevyhovění výzvě. Z toho usuzuje, že daná výzva měla být honorována jako hlavní úkon právní služby. Obdobné výzvy hodnotil Vrchní soud v Praze i v jiných věcech jako výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, například v rozhodnutí ze dne 27.6.2017, č.j. 12 Cm 93/2017-23.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.].Již ve věci spisové značky 2 Cmo 184/2022 odvolací soud konstatoval, že z procesního hlediska je nutno uvést, že rozkazní řízení již ze své podstaty vylučuje, aby výroky soudem vydaného rozkazu byly odůvodňovány. Platí to jak ve vztahu k samotnému meritu věci a tím spíše, co se týká výroků vedlejších a tedy včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Není při tom rozdílu, zda se jedná o běžný platební rozkaz, směnečný platební rozkaz, elektronický platební rozkaz, evropský platební rozkaz anebo jakékoliv jiné soudní rozhodnutí vydané ve zkráceném rozkazním řízení. S tezemi rozhodnutí Ústavního soudu, na které žalobkyně poukazuje, je třeba samozřejmě zcela souhlasit. Nikoliv však pro oblast rozkazních řízení, na které ostatně Ústavní soud sám tyto požadavky zcela logicky neklade. Tedy tato výtka odvolatelky je nepřípadná a soud prvního stupně nic neporušil, zejména nezkrátil žalobkyni na jejích ústavních právech, když žádný z výroků napadeného směnečného platebního rozkazu neodůvodnil. Ze samotné povahy rozkazního řízení je ostatně zřejmé, že vydání rozkazu soudem bude předcházet jen minimum procesních úkonů a lze tedy i jen orientačním výpočtem snadno usoudit na to, které úkony a proč případně soud ve vydaném rozkazu nehonoroval anebo honoroval jinak, než bylo navrhováno.Tak i v této věci odvolací soud orientačním propočtem snadno zjistil, jak to správně usoudila i odvolatelka, že předžalobní upomínku považoval soud prvního stupně pouze za vedlejší úkon právní služby, když je zřejmé, že jak úkon převzetí věci, tak i úkon spočívající v podání žaloby nepochybně jsou hlavními úkony právní služby. Tomu odpovídá soudem přiznaná částka k náhradě nákladů řízení. Je tedy nutno v této věci toliko posoudit, zda předžalobní upomínka, kterou žalující strana prostřednictvím právní zástupkyně nepochybně v tomto případě učinila, má nebo nemá znaky hlavního úkonu právní služby.Z obsahu spisu k tomu odvolací soud zjistil, že předmětná předžalobní upomínka datovaná 27.4.2022 byla tentýž den odeslaná žalovanému. Předžalobní upomínka popisuje předmětnou směnku, ze které pak byl žalobou uplatněn nárok, který je předmětem tohoto řízení, v podstatě shodně se žalobou. Po výzvě k zaplacení tohoto směnečného dluhu v dodatečné lhůtě se ve výzvě popisuje podstata závazků z vlastní směnky a líčí se, v čem spočívají jednotlivé žalobou nárokované položky. Je obsažen také poukaz na hrozící povinnost k náhradě nákladů soudního řízení v případě, že směnka nebude dobrovolně uhrazena.Vyhláška č. 177/1996 Sb., v platném znění uvažuje výzvu k plnění na dvou místech. Předně v § 11 odst. 1 písm. d) uvažuje výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem jako hlavní úkon právní služby a dále v § 11 odst. 2 písm. h) uvádí jednoduchou výzvu k plnění jako vedlejší úkon právní služby.Žaloby na plnění ze směnky obvykle nejsou nijak rozsáhlé, což vede k mylnému záměru, že jde o žalobu jednoduchou. Ve skutečnosti je však každá směnka zcela originální listinou, u které zástupce žalující strany musí provést její pečlivou cenzuru, zhodnotit její obsah, nejen co se formální platnosti týká, nýbrž také ohledně postavení jednotlivých osob, které se na jednotlivé směnce tak či onak účastní, a také rozpoznat jejich vzájemné směnečné vztahy. To vše se skrývá za většinou poměrně stručnou směnečnou žalobou. V té pak zpravidla vedle kvantifikace jednotlivých žalovaných nároků je nezbytné zejména popsat listinu, která je jejich zdrojem, a důvod uplatnění těchto nároků, tedy zpravidla nezaplacení směnky při splatnosti.Jestliže výzva k plnění, která příslušné žalobě předchází, obsahuje obdobný obsah jako sama žaloba, to znamená popis příslušné směnky, a kvantifikaci a zdůvodnění práv ze směnky vycházejících, nemůže být již tato výzva složitější, ani co se skutkového základu dotýká a ani co se týká právních důvodů, než pozdější žaloba. Jestliže by takto vybavená předžalobní upomínka byla jen jednoduchou výzvou, pak ve směnečných věcech nutně budou prakticky všechny předžalobní upomínky jen jednoduchou výzvou. I kdyby ve věci jako je tato, byla předžalobní upomínka násobně obsáhlejší, nemohla by nikdy obsahovat nic dalšího, co by bylo pro budoucí žalobu podstatné. Tedy takový rozsah byl by samoúčelný. Proto je obsah předmětné upomínky s ohledem na později žalobou uplatněný nárok dostatečným skutkovým popisem i právním rozborem, aby mohla být honorována podle § 11 odst. 1 písm. d) shora uvedené vyhlášky jako hlavní úkon právní služby.Potom úspěšné žalobkyni náleží za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů právního zastoupení a to za tři hlavní úkony právní služby (tedy včetně předžalobní upomínky) po 10 100 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, k tomu tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky, náhrada daně z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 6 552 Kč a dále náhrada zaplaceného soudního poplatku 22 291 Kč. To celkem činí odvolatelkou uvedenou částku 60 043 Kč.Směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně se tedy v odvoláním dotčeném rozsahu mění ve výroku o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o.s.ř tak, že se žalobkyni přiznává na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznává částka výše uvedená.Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží úspěšné žalobkyni za řízení před odvolacím soudem náhrada nákladů právního zastoupení a to za jeden vedlejší úkon právní služby za podané odvolání ve výši 5 050 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, k tomu jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 1 123,50 Kč. To celkem činí 6 473,50 Kč.