2 Cmo 248/2021-30 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 386 250 Kč se 6 % úrokem ročně od 3. 3. 2021 do zaplacení (výrok pod bodem a/), odměnu ve výši 1 287,50 Kč (výrok pod bodem b/) a náhradu nákladů řízení ve výši 19 977 Kč (výrok pod bodem c/).2. Proti výroku pod bodem c/ směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení se žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Namítl, že od 6. 9. 2018 se nachází ve výkonu trestu ve Věznici , adresa, . Zpočátku měl dohodnuto přeposílání pošty, to však už bylo v době zasílání výzev žalobkyní zrušeno. O existenci výzev se tak nemohl dozvědět a na tyto adekvátně reagovat. Uvedl dále, že se domnívá, že žalobkyně byla o jeho uvěznění informována sestrou , Anonymizováno, , která měla a stále má plnou moc k zastupování jeho osoby týkající se mimo jiné řešení pohledávek za jeho „firmou , Anonymizováno, “. Žalobkyně nevyužila všech možností k dohledání jeho osoby a k řešení celého problému podáním žaloby na soud nemuselo tedy dojít.3. Odvolací soud přezkoumal napadený směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku pod bodem c/ o nákladech řízení, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.5. Podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.6. V daném případě podala žalobkyně dne 13. 5. 2021 u soudu prvního stupně žalobu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, kterou se proti žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 386 250 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky podle jejích tvrzení vystavené společností , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a avalované žalovaným. Spolu se žalobou byla soudu prvního stupně předložena výzva k plnění ze dne 15. 3. 2021, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení směnečné sumy ve výši 386 250 Kč na základě předmětné směnky, a to do data 2. 4. 2021. Výzva, jejíž součástí je upozornění na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení, byla žalovanému odeslána poštou dne 15. 3. 2021 na adresu , Anonymizováno, , jak prokazuje dodejka k této výzvě. Vzhledem k tomu, že uvedená adresa je totožná s adresou vypsanou na směnce jako místo trvalého pobytu žalovaného v rubrice určené pro podpis rukojmího, přičemž ze spisu se nepodává nic, co by umožňovalo závěr o tom, že žalobkyni byla v době doručování výzvy známa jiná adresa žalovaného, nemá odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že se jedná o poslední žalobkyni známou adresu ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř.7. Sama okolnost, že žalovaný se v době doručování výzvy k plnění nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, na závěru o splnění podmínky odeslání výzvy ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. ničeho nemění. Odkázat lze přitom na komentářovou literaturu, podle které nelze na žalobce klást požadavek, aby doručoval v souladu s ustanovením § 46 a násl. o. s. ř. (tedy na adresu pro doručování), a to již proto, že v době zasílání předžalobní výzvy se účastníci zatím nepohybují v režimu práva procesního, nýbrž hmotného. Žalobce tak může vycházet z adresy, kterou mu žalovaný sdělí, případně ze které s ním komunikuje. Pokud mu účastník nesdělí novou adresu, ani se ji účastník nedozví jinak, pak se pro účely žalobce bude jednat o poslední známou adresu, tedy poslední bydliště, adresu uvedenou ve smlouvě, adresu pracoviště atd. (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 999 s.).8. K poukazu žalovaného na to, že žalobkyně byla o jeho uvěznění informována jeho sestrou, odvolací soud konstatuje, že se jedná o ničím nepodložené tvrzení, které se navíc ocitá v rovině pouhé domněnky, jak sám žalovaný připouští, když výslovně uvedl, že se domnívá, že tomu tak bylo.9. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná a která doložila odeslání výzvy k plnění žalovanému ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto náhradu ve výši 19 377 Kč, když se jedná o částku odpovídající žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu.10. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v jeho výroku pod bodem c/ potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné náklady odvolacího řízení k náhradě neuplatnila, rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.