2 Cmo 264/2021-64 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně usnesením rozhodl o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalovanému za odvolání proti rozsudku ze dne 13. 4. 2021, č. j. 53 Cm 124/2020-38, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 53 Cm 124/2020-17, podle kterého byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10 000 000 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnou a náklady řízení ve výši 501 667 Kč.2. V odůvodnění soud uvedl, že poté, co byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 501 667 Kč, podal návrh na osvobození od placení předmětného poplatku, s tím, že nemohl ovlivnit výši žalobou uplatněné pohledávky, od které se odvíjí výše soudního poplatku. Tvrdil, že nemá k dispozici dostatečné množství finančních prostředků. Příjmem žalovaného je odměna za výkon funkce předsedy představenstva společnosti , právnická osoba, ., která se však nachází v úpadku.3. Při posouzení důvodnosti návrhu žalovaného soud prvního stupně uvedl, že pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, nelze konstatovat, že podané odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Pokud jde o druhou podmínku, tedy majetkové poměry žalovaného soud uvedl následující.4. Z předloženého Prohlášení bylo zjištěno, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou a dvěma nezletilými syny, jeho měsíční příjem činí 116 950 Kč (z pozice předsedy představenstva společnosti , Anonymizováno, . Vlastní osobní automobil r. v. 2016 v hodnotě 850 000 Kč, byt 5 + kk hodnoty 16 400 000 Kč, pozemek hodnoty 20 000 Kč. Měsíční výdělek manželky činí 44 838 Kč. Žalovaný platí hypotéku ve výši 50 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně vyšel z měsíčního příjmu domácnosti žalovaného ve výši 160 000 Kč a označených nákladů 44 000 Kč měsíčně, odkázal na další movitý a nemovitý majetek žalovaného, zohlednil i další možné běžné náklady domácnosti, které v Prohlášení absentují, a uzavřel, že i přesto je žalovaný schopen ušetřit cca 100 000 Kč každý měsíc. S probíhajícím řízením je žalovaný obeznámen od listopadu 2020 a bylo proto na žalovaném, aby svou finanční strategii přizpůsobil nutnosti případně zaplatit soudní poplatek v případě rozhodnutí soudu, které by vyznělo v jeho neprospěch. Nadto soud prvního stupně připomenul i možnost financování soudního poplatku formou komerčního produktu. Závěrem hodnotil soud finanční situaci žalovaného jako příznivou, kdy mu nic nebrání si na zaplacení soudního poplatku našetřit z vlastních prostředků či si finanční prostředky na jeho zaplacení opatřit jiným způsobem (např. formou půjčky). Ze všech uvedených důvodů rozhodl, jak shora uvedeno.5. Proti usnesení se ve lhůtě stanovené zákonem žalovaný odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Se závěry soudu prvního stupně se neztotožnil. Domnívá se, že po něm nelze objektivně požadovat, aby se začal zbavovat majetku jen proto, že proti němu silná banka vede spor o zaplacení směnky zajišťující úvěr společnosti , Anonymizováno, . Pokud by žalovaný prodával majetek, např. automobil, narušilo by to fungování rodiny. V rámci rodinného rozpočtu pak není možné částku odpovídající soudnímu poplatku našetřit. Navrhl proto změnu napadeného usnesení tak, že žalovanému bude přiznáno osvobození od soudního poplatku.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníků a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.8. Smyslem výše citovaného ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.9. V daném případě se žalovaný odvolal, jak shora již uvedeno, proti rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný podle § 138 o. s. ř., tedy, že se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.10. Co se týká poměrů žalovaného, odvolací soud vycházel z obsahu spisu, když žalovaný v odvolání navíc nezpochybnil soudem prvního stupně zjištěné majetkové poměry, jak byly jím doloženy, ale vytkl soudu jejich nesprávné posouzení.11. Odvolací soud se zcela ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalovaný není v žádném případě osobou nemajetnou, jak předpokládá § 138 o. s. ř. Prokázáno bylo, že měsíční příjem domácnosti žalovaného (včetně příjmu jeho manželky ve výši 44 838 Kč) činí 160 000 Kč. Žalovaný vlastní automobil v hodnotě cca 850 000 Kč a vlastní nemovitý majetek v hodnotě řádů milionů korun. Je třeba přisvědčit i úvaze soudu prvního stupně, že žalovaný již od listopadu 2020 (ode dne doručení směnečného platebního rozkazu) byl obeznámen s průběhem řízení a bylo na něm, aby finanční strategii domácnosti přizpůsobil možnému neúspěchu ve věci a nezbytnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání v případě, že by nebyl s rozsudkem soudu prvního stupně srozuměn. Uvedené se nejeví nemožné s ohledem na výši příjmu, kterých žalovaný dosahuje, a to i při zohlednění přiznaných měsíčních nákladů ve výši 44 000 Kč měsíčně a splátce hypotéky ve výši 50 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný tvrdí, že momentálně nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku, není dostatečným argumentem pro poskytnutí poplatkové úlevy.12. Rozhodující je, že žalovaný zdaleka není osobou nemajetnou, nachází se ve stabilní, příznivé finanční situaci a nesplňuje tak podmínku pro osvobození od soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti je třeba připomenout, že osvobození od povinnosti platit soudní poplatek je určeno pouze výjimečným případům, ke kterým se žalovaný neřadí.13. Odvolací soud z vyložených důvodů proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.14. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. v konečném rozhodnutí o věci.