2 Cmo 28/2022-233 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného 1. a žalovaného 3. proti rozsudku stejného soudu ze dne 16. 2. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-169. Uvedl, že první a třetí žalovaný neuhradili z odvolání soudní poplatky. Požádali také, aby byli od soudních poplatků osvobozeni. Protože k tomuto návrhu nic bližšího neuvedli, vyzval soud prvního stupně prvního i třetího žalovaného usneseními ze dne 22. 4. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-183 č. j. 13 Cm 93/2019-184, aby ve stanovené lhůtě uvedli rozhodné skutečnosti k jejich návrhům na přiznání osvobození od soudních poplatků a aby předložil doklady, které osvědčí jejich poměry. Žalovaní 1. a 3. ani na tuto výzvu, která jim byla doručena dne 27. 4. 2021, s výjimkou ničím neodůvodněné žádosti o prominutí soudního poplatku nic neuvedli, nevylíčili své majetkové a příjmové poměry a nepředložili žádné doklady. Nebylo tedy možné jejich poměry posoudit a nebylo tedy ani možné dospět k závěru, že splňují podmínky pro vyhovění jejich návrhům. Proto jejich návrhům soud prvního stupně nevyhověl usneseními ze dne 14. 6. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-196 a 13 Cm 93/219-197. Tato usnesení byla potvrzena usneseními odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2021, č. j. 2 Cmo 178/2021-207 a 2 Cmo 181/2021-210.2. Na to soud prvního stupně prvního a třetího žalovaného upozornil, že jejich poplatková povinnost trvá a stanovil jim lhůtu patnácti dnů k úhradě předmětného soudního poplatku. Na to tito žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků s tím, že nyní již shromáždili potřebné doklady a k výzvě soudu je předloží. Soud prvního stupně usneseními ze dne 15. 11. 2021, č. j. 13 Cm 93/2019-219 a č. j. 13 Cm 93/2019-220, která jim byla doručena dne 22. 11. 2021, opětovně vyzval prvního a třetího žalovaného k tomu, aby uvedli skutečnosti a předložili doklady potvrzující jejich aktuální poměry. Ani na tuto výzvu tito žalovaní nic nepředložili. Soud prvního stupně vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, spisové značky 25 Cdo 803/2011 a z nálezu Ústavního soudu ze dne 20.1.0210, spisové značky I. ÚS 1439/09. Konstatoval, že opětovné návrhy nepřinesly žádné nové skutečnosti a bylo by tedy namístě řízení o nich zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Zmíněná judikatura však umožňuje, je-li zřejmé, že poplatník soudního poplatku zneužívá svoje procesní práva k tomu, aby zbytečně prodlužoval řízení, jen prejudiciálně posoudit, zda po právní moci usnesení o původním návrhu na poplatkovou výhodu se významně zhoršily poměry příslušného poplatníka soudního poplatku, a nestalo-li se tak, řízení zastavit pro poplatkovou překážku. Uzavřel, že se v této věci jedná o případ zneužití procesních práv prvním a třetím žalovaným a proto odvolací řízení o jejich odvolání podanému proti shora uvedenému rozsudku pro neodstranění poplatkové překážky ani v dodatečné lhůtě dané soudem podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastavil.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolali první a třetí žalovaný společným odvoláním a navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejprve zopakovali svoje výhrady k rozsudku soudu prvního stupně, který byl vydán v této věci. Jestliže je jim upíráno právo na projednání věci v odvolacím řízení jen z důvodu jejich nemajetnosti, jde o porušení jejich ústavního práva na soudní ochranu. Uvedli, že jim soud neposkytl dostatečnou lhůtu k předložení potřebných listin.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.6. Již ve shora označeném usnesení ze dne 19. 10. 2021 odvolací soud vysvětlil, že k tomu, aby soud mohl posoudit, zda účastník řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, splňuje podmínky pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, je nezbytné, aby stejný účastník zcela komplexně a zcela pravdivě osvětlil svoje poměry a aby tvrzení o těchto poměrech v plném rozsahu osvědčil. Jestliže poplatník soudního poplatku tyto poměry osvětlí nedostatečně anebo dokonce vůbec, nelze nikdy dospět k závěru, že tento poplatník splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků s ohledem na jeho poměry.7. V tomto případě první a třetí žalovaný soudu prvního stupně vůbec nic konkrétního o svých poměrech neuvedli a tím méně o nich cokoliv osvědčili. Již v souvislosti s původními návrhy prvního a třetího žalovaného poskytl soud prvního stupně fakticky prostor několika měsíců, aby tito žalovaní uvedli potřebné okolnosti a doložili je. Nevyužili této příležitosti tehdy a nestalo se tak ani nyní. Výtka, že jim soud neposkytl dostatečnou lhůtu k předložení dokladů, je zcela lichá. Lhůta nebyla nedostatečná a to i vzhledem k tomu, že uvedení žalovaní v opakovaném návrhu tvrdili, že potřebné doklady již shromáždili a na výzvu soudu je předloží. Šlo o tvrzení, které nedoložili.8. Stejně jako v souvislosti s původními návrhy platí i v souvislosti s následnými návrhy, že vzhledem k tomu, že na rozhodnutí soudů prvního stupně vydaných na základě § 138 odst. 1 o. s. ř. se nevztahuje princip neúplné apelace podle § 205a o. s. ř., když nejde o rozhodování ve věci samé, bylo možné návrh na přiznání poplatkové výhody doplnit ještě v rámci odvolacích řízení. Ani v rámci předcházejícího odvolacího řízení se tak nestalo a nestalo se tak ani v rámci tohoto odvolacího řízení.9. Proto soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že první a třetí žalovaný ani nyní nijak neosvědčili, že splňují pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Protože se na tomto stavu nic podstatného nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení, zůstává zmíněný závěr soudu prvního stupně i nadále odpovídajícím poměrům této věci, zejména pasivitě prvního žalovaného.10. Zda odvolání je anebo není důvodné, nelze v rámci posuzování poměrů účastníků řízení pro potřeby poplatkové úlevy posuzovat. Jak to uvedl odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 19. 10. 2021, je rozhodující pouze to, zda v případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jde anebo nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva. K tomu uzavřel, že o zjevně bezúspěšné bránění práva nejde. Zároveň však uvedl, že nelze postavit na jisto, zda by odvolání žalovaných 1. a 3. bylo anebo nebylo úspěšné, kdyby bylo věcně projednáno. Takový závěr by byl možný jen při skončení odvolacího řízení. To platí i nadále. K tomu, aby věc sama mohla být v odvolání projednána, však je nezbytné odstranit poplatkovou překážku. To se nestalo, když tito žalovaní nepřinesli žádná konkrétní tvrzení a vůbec nic o svých poměrech nedoložili. Je nutno souhlasit se soudem prvního stupně i v tom, že opakované návrhy prvního a třetího žalovaného na přiznání úlevy na soudních poplatcích jsou v tomto konkrétním případě zjevným zneužíváním procesních práva k tomu, aby se co možná nejvíce oddálila právní moc a vykonatelnost rozsudku soudu prvního stupně.11. Za těchto okolností zůstává závěr soudu prvního stupně, že odvolací řízení o odvolání prvního a třetího žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému shora je nutno pro neuhrazení soudního poplatku ani v dodatečné lhůtě zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, zcela odpovídající tomu, co vyšlo v tomto řízení najevo před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.13. Protože žalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, když v něm neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí.