2 Cmo 280/2020-244 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 11. 12. 2013 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 050 EUR se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 3. 2013 do zaplacení. Jak žalobkyně uvedla, směnka byla vystavena žalovaným dne 17. 5. 2012 na řad žalobkyně s tím, že směnka se stala splatnou dne 28. 2. 2013.2. Soud prvního stupně vydal dne 20. 12. 2013 směnečný platební rozkaz č. j. 7 Cm 349/2013-9, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 050 EUR se 6 % úrokem z částky 1 050 EUR od 1. 3. 2013 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 9 365,50 Kč.3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že- nárok v plném rozsahu neuznává,- nikdy neuzavřel smlouvu o půjčce, ani nevystavil směnku a popřel pravost svého podpisu na směnce,- došlo ke spáchání podvodu,- v obdobné věci probíhá řízení u Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. 20 C 31/2013,- zná jednatele žalobkyně p. , Anonymizováno, z jeho předcházející činnosti ve společnosti , právnická osoba, . s tím, že tyto společnosti jsou provázány , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a jinými osobami, které zneužili podpis žalovaného u půjčky sjednané se společností , Anonymizováno, ,- jednatel žalobkyně , Anonymizováno, oslovil žalovaného s nabídkou půjčky, přičemž nemá oprávnění k jejímu poskytnutí na území Slovenské republiky s tím, že žalovaný půjčku odmítl,- Peter Belák dne 26. 1. 2014 zastřelil právničku , Anonymizováno, a potom spáchal sebevraždu,- směnka je sepsána různým typem písma,- v předmětnou dobu se v , Anonymizováno, nezdržoval a v , Anonymizováno, vykonává pozici městského strážníka,- neobdržel od žalobkyně žádnou výzvu k úhradě dluhu,- žalobkyně směnku zfalšovala, kterou nabyl ke škodě žalovaného,- žalobkyně nepředložila směnku k placení, čímž ztratil nároky ze směnky.4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2014 k námitkám žalovaného zejména uvedla, že si žalovaný opakovaně půjčoval od žalobce peněžní prostředky s tím, že na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 17. 5. 2012 byla žalovanému půjčena částka 1 120 EUR, která byla zajištěna blankosměnkou. Vyplňovací právo směnečné se stalo součástí smlouvy o půjčce v jejím čl. VII s oprávněním k vyplnění směnečné sumy do výše celkového dluhu a data splatnosti, jež nemohlo předcházet splatnosti půjčky. V důsledku částečné úhrady půjčky byla do blankosměnky vepsána částka 1 050 EUR Směnka se stala splatnou dne 28. 2. 2013, tedy 7 měsíců po poskytnutí půjčky (17. 5. 2012), která se stala splatnou dne 17. 12. 2012.5. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a to zejména originálem směnky vlastní vystavené dne 17. 5. 2012 na částku 1 050 EUR splatnou dne 28. 2. 2013, smlouvou o půjčce ze dne 17. 5. 2012, příjmovým pokladním dokladem ze dne 17. 5. 2012 a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace expertiza ručního písma ze dne 8. 5. 2016 vypracovaný znalcem , Anonymizováno, .6. Na základě výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně zrušil vydaný směnečný platební rozkaz, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení a žalobkyni uložil zaplatit České republice náhradu nákladů státu ve výši 6 103 Kč spočívajících v zaplaceném znalečném. V odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o půjčce a tuto převzal a podepsal zajišťovací blankosměnkou, která po vyplnění se stala platnou směnkou vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti. Rozhodujícím důkazem pro výše uvedený závěr se stal znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který ve svém závěru uvedl, že nelze rozhodnout, zda sporné podpisy výstavce na směnce a dlužníka na smlouvě o půjčce jsou podpisy napsanými žalovaným se snahou o jejich změnu nebo zda je vyhotovila jiná osoba.7. Žalobkyně napadla rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné s tím, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu na směnce by mělo být přesunuto na žalovaného, který znalkyni neposkytl dostatečný referenční materiál a nedostavil se ke zkoušce podpisu. Právě z tohoto důvodu nemohla znalkyně stanovit jednoznačný závěr ohledně pravosti podpisu a nemohl být proveden důkaz znaleckým posudkem s větší pečlivostí, a to nikoli vinou žalobkyně. Bez součinnosti se žalovaným pak žalobkyně není schopna splnit svou procesní povinnost k unesení důkazního břemene.8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu výroku I. podle § 212, § 212a a § 220 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a po doplněném dokazování výslechem znalkyně dospěl k následujícímu závěru:11. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující po formální stránce veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. Zcela zásadní námitkou žalovaného je tvrzení, že nikdy od žalobkyně neobdržel půjčku, neuzavřel smlouvu o půjčce a nikdy také nevystavil směnku. Ohledně osvědčení existence směnky a o ohledně pravosti podpisu výstavce tíží důkazní břemeno žalobkyni, která ve vztahu k uplatněnému směnečnému nároku musí prokázat existenci platné směnky s pravým podpisem žalovaného v rubrice výstavce, který tímto měl založit předmětný závazek. Za tímto účelem soud prvního stupně postupoval zcela standardně, když zadal znalecký posudek z oboru písmoznalectví k ověření pravosti podpisů žalovaného na směnce a na smlouvě o půjčce. Z obsahu vypracovaného znaleckého posudku ze dne 8. 5. 2016 zejména vyplynulo, že oba podpisy na listinách jsou nacvičeného druhu velmi výrazně zjednodušené, neobsahují žádné znaky nespontánnosti, jsou vysoce individualizované, obsahují jen drobné odchylky, nicméně malý rozsah identifikačních znaků. Znalkyně měla k dispozici poměrně rozsáhlý soubor ukázek podpisů, jež však jsou od sporných podpisů druhově odlišné a k porovnání minimálně využitelné. Z tohoto důvodu znalkyně považovala za vhodné provést zkoušky podpisů žalovaného, a to nikoli za účelem získání důkazu pro pravost sporných podpisů, nýbrž s cílem dosažení nejvyšší míry vzájemné srovnatelnosti. Žalovaný se však k tomuto úkonu nedostavil. K tomuto znalkyně v rámci svého doplňujícího výslechu uvedla, že samotná zkouška podpisu je často problematická, neboť nelze donutit pisatele, jak se má podepsat, přičemž určitou negativní roli sehrává i jeho psychika. Z tohoto důvodu je spolehlivější vycházet ze srovnávacího materiálu i z hlediska jeho časové posloupnosti. Po provedených komparacích sporného podpisu výstavce nalezla znalkyně většinu znaků nesrovnatelných vyplývajících z druhové nesourodosti sporných a srovnávacích podpisů, rovněž i některé shody v minimu znaků srovnatelných. Tento nález však neumožnil vyslovit závěr byť v rovině pravděpodobnosti. Znalkyně proto nemohla rozhodnout, zda sporné podpisy žalovaného na obou listinách jsou podpisy, jež by vyhotovil žalovaný nebo jiná osoba. Neprovedení zkoušek podpisů žalovaného a určitá shoda v koncové části podpisu, jež se projevuje v menšině případů, nedovolila znalkyni vyslovit závěr záporný, ale pouze nerozhodný. Z hlediska posouzení oprávněnosti nároku je však podstatné, že ze strany znalkyně nebyl vysloven závěr kladný (i v jakémkoli stupni pravděpodobnosti).12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předložit nebo navrhnout relevantní důkaz, kterým by osvědčila pravost podpisů žalovaného na směnce a na smlouvě o půjčce, nebyl předložen nebo navržen jiný důkaz o existenci závazkového vztahu zajištěného směnkou včetně důkazu o částečné úhradě půjčky, postupoval soud prvního stupně správně, pokud směnečný platební rozkaz zrušil, neboť nebyla prokázána oprávněnost nároku žalobkyně ze směnky.13. Na základě výše uvedeného odvolací soud shledal námitky žalovaného ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce za důvodné, a proto napadený rozsudek, jímž byl směnečný platební rozkaz zrušen, považuje za věcně správný a z tohoto důvodu jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroků o náhradě nákladů řízení.14. Ve výroku II. odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť na straně žalovaného, který měl úspěch ve věci, žádné náklady nevznikly.15. Výrok o náhradě nákladů státu v rozsahu přiznaného znalečného v souvislosti s výslechem znalkyně dne 23. 3. 2022 je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu.