2 Cmo 300/2021-215 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 8. 5. 2019 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým soud určí, že směnka vlastní s doložkou bez protestu, jež byla dle údajů na směnce vystavena v Praze dne 20. 10. 2010 společností , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , na částku 3.020.000 EUR na řad , Anonymizováno, , IČ: , IČO žalované, , se sídlem , adresa, , se splatností 21. 7. 2015, s místem placení V , Anonymizováno, , u , Anonymizováno, , , adresa, , PSČ , adresa, , IČO: , IČO žalované, , s doložkou per aval , Anonymizováno, , r. č. , RČ, , trvale bytem: , adresa, , je neplatná.2. Svůj návrh odůvodnil tím, že směnka, jež původně byla blankosměnkou, byla vyplněna v rozporu s Dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Žalovanému bylo uděleno za sjednaných podmínek vyplňovací právo k vyplnění chybějící směnečné sumy a data splatnosti. Z obsahu směnky však vyplývá, že byly doplněny i údaje týkající se data a místa jejího vystavení (v Praze dne 20. října 2010), jež v okamžiku vystavení blankosměnky nebyly vyplněny. Vzhledem k tomu, že dle vyplňovacího práva nebyla žalovaná oprávněna tyto údaje do směnky doplnit, pak k jejich vyplnění došlo neoprávněnou osobou v rozporu s dohodou. Žalobce dále uvedl, že na jeho osobu je vedeno insolvenční řízení, byl zjištěn úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalovaná přihlásila pohledávku z předmětné směnky proti jejímu výstavci – společnosti , Anonymizováno, , která je rovněž v úpadku a na její majetek byl také prohlášen konkurs. Žalovaná uplatnila směnečnou pohledávku v insolvenčním řízení i proti žalobci, jež má postavení směnečného rukojmího. V případě, že by směnka byla shledána za neplatnou, nebyla by v insolvenčním řízení na žalobce splněna podmínka mnohosti věřitelů a na žalobce by nemohl být prohlášen konkurs (v insolvenčním řízení jsou vedeni 2 věřitelé). V tomto směru žalobce dovozuje naléhavost právního zájmu v řízení o určení neplatnosti směnky.3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 31. 1. 2020 uvedla, že datum a místo vystavení směnky nemusí být s výjimkou podpisu napsány vlastní rukou výstavce a avalisty. Podpisem směnky výstavce schválil její obsah. Vzhledem k tomu, že směnka obsahuje veškeré náležitosti, považuje ji žalovaná za platnou. V rámci insolvenčního řízení na žalobce byla pohledávka z předmětné směnky přezkoumána a insolvenční správkyní zjištěna s tím, že žalobce pohledávku nepopřel a neměl k ní výhrady. V rámci tohoto řízení se tak žalobce pokouší revidovat výsledek insolvenčního řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby i z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na straně žalobce.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu na určení neplatnosti směnky dle výše uvedené specifikace a ve výroku II. přiznal žalované dle úspěchu stran ve věci náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že v insolvenčním řízení na žalobce jsou aktuálně přihlášeni čtyři věřitelé, a proto i v případě, že by byl žalobce úspěšný ve věci, tak by byla zachována mnohost věřitelů a zastavení insolvenčního řízení by nebylo dosaženo. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že pohledávka ze směnky byla žalovanou přihlášena v insolvenčním řízení na žalobce, byla zjištěna a insolvenční správkyní ani žalobcem nebyla popřena. S odkazem na ust. § 159 odst. 1 písm. g) zák. č. 182/2006 Sb. soud prvního stupně dovodil, že předmětný spor o určení neplatnosti směnky má povahu incidenčního sporu, přičemž je nezbytné osvědčení naléhavého právního zájmu na určení (§ 80 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že směnečná pohledávka uplatněná žalovanou nebyla v rámci insolvenčního řízení popřena dle § 192 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (a to ani žalobcem v postavení dlužníka), je třeba považovat tuto pohledávku za zjištěnou a v důsledku této skutečnosti nelze dovodit na straně žalobce naléhavost právního zájmu na určení. Soud prvního stupně dále doplnil, že neplatnost směnky jako otázku předběžnou lze případně řešit i v řízení o náhradu škody proti insolvenční správkyni s odkazem na skutková tvrzení žalobce. Soud prvního stupně rovněž poznamenal, že údaje data a vystavení směnky mohou být do listiny vepsány jakoukoli jinou osobou, a proto zjištění znalce Jiřího Valešky v jeho posudku nejsou v tomto směru vypovídající.5. Žalobce podal proti rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém setrval na svém tvrzení, že nebyl tou osobou, která do směnky v období po jejím vystavení v rozporu s dohodou vyplnila datum a místo vystavení. Veškeré podmínky pro budoucí doplnění blankosměnky jednostranně stanovila žalovaná a žalobce byl fakticky postaven před „hotovou věc“. Insolvenční správkyně při přezkumu pohledávky v insolvenčním řízení postupovala chybně, pokud se nezabývala obsahem smlouvy a pohledávku nepopřela a uznala. V případě, kdy směnečný zákon považuje „datum a místo vystavení směnky“ za jednu z povinných náležitostí směnky, neměl by soud poskytovat ochranu žalované překročením podmínek sjednaných ve smlouvě o vyplňovacím právu směnečném, která takové oprávnění neudělila, a soud ve svém rozhodnutí se ztotožnil s konkludentní kontraktací. Žalobce dále uvedl, že žalovaná svým procesním postupem (zpětvzetím žaloby) v řízení sp. zn. 50 Cm 243/2015 znemožnila žalobci jeho procesní obranu. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání.6. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání ze dne 27. 4. 2021 setrvala na své předchozí argumentaci a navrhla potvrzení rozsudku. Zejména odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy v případě předání blankosměnky remitentovi s nevyplněným údajem data a místa vystavení musel být žalobce srozuměn s tím, že remitent doplní blankosměnku (také) o tento údaj. Případné protismluvní vyplnění blankosměnky nezakládá její neplatnost, dlužníkovi však svědčí námitka takového protismluvního doplnění. Žalovaná opětovně zpochybnila osvědčení naléhavého právního zájmu na straně žalobce na projednání žaloby, přičemž ani v případě vyhovění žalobě o určení neplatnosti směnky by žalobce nedosáhl žádného výsledku, neboť rozhodnutí o konkursu je pravomocné.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.8. Předně je třeba uvést, že směnka obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. je platnou směnkou bez ohledu na to, které osoby a jakým způsobem ji vyplnily (strojopisem, ručně) s výjimkou podpisů osob směnečně zavázaných, tj. výstavce a směnečných rukojmích. Z tohoto pohledu jsou zjištění znaleckým posudkem k ověření pravosti vyplněného textu na směnce irelevantní.9. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že žalobce se v daném řízení domáhá incidenčním sporem dle § 140c ve spojení s § 159 odst. 1 písm. g) zák. č. 182/2006 Sb. a § 80 o. s. ř. určení neplatnosti směnky uvedené v návrhu v důsledku neoprávněného doplnění data a místa vystavení na listinu, aniž k takovému doplnění byl její majitel oprávněn ve smyslu Dohody o vyplňovacím oprávnění směnečném. Nezbytným předpokladem projednání takového návrhu za podmínek § 80 o. s. ř. je osvědčení naléhavého právního zájmu na straně žalobce. Je třeba konstatovat, že tuto zásadní podmínku žalobce neosvědčil, přičemž tímto řízením nelze nahrazovat postupy předvídané a upravené v § 192 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., kdy to byl žalobce jako směnečný dlužník, který v insolvenčním řízení byl oprávněn popřít pohledávku ze směnky přihlášenou žalovanou. Samotné popření pohledávky dlužníkem dle § 192 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. sice nemá vliv na její zjištění, nicméně v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek není exekučním titulem. Za situace, kdy v insolvenčním řízení žalobce jako dlužník ničeho nekonal, lze podat po zrušení konkursu dle § 312 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel. Z výše uvedeného plyne, že samotná povaha tohoto řízení o určení neplatnosti směnky „vedle“ probíhajícího insolvenčního řízení na žalobce, ve kterém pohledávka z předmětné směnky byla předmětem přezkumu a nebyla popřena, nemá žádné opodstatnění.10. Lze proto uzavřít, že odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně, který žalobu zamítl zejména pro nedostatek naléhavého zájmu na straně žalobce pro projednání a rozhodnutí takové žaloby.11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v rozsahu přiznaných 2 paušálních částek po 300 Kč za písemné vyjádření k odvolání ze dne 27. 4. 2021 a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 2. 6. 2022.