2 Cmo 78/2022-238 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 49 Cm 250/2015-18, kterým bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečného peníze ve výši 5 000 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 19. 4. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 16 666,66 Kč a nákladů řízení ve výši 250 834 Kč (bod I. a II. výroku rozsudku).2. Směnečná pohledávka, podle tvrzení žalobkyně, byla nárokovaná ze směnky vlastní vystavené společností , Anonymizováno, v Praze dne 31. 3. 2009, znějící na řad , Anonymizováno, ., s doložkou bez protestu. Směnka byla vystavena na částku 5 000 000 Kč a stala se splatnou dne 18. 4. 2014. Žalovaný převzal svým podpisem na směnce směnečné rukojemství za výstavce.3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítal:- především předložil svou verzi skutkového stavu věci. Tvrdil, že dne 31. 3. 2009 byla uzavřena Rámcová smlouva o poskytování finančních služeb reg. Č. , Anonymizováno, ve znění pozdějších dodatků 1 - 4 mezi , Anonymizováno, a společností , Anonymizováno, , na základě které byl poskytnut společnosti kontokorentní úvěr s limitem 5 000 000 Kč. K zajištění úvěru byla vystavena blanko směnka vlastní avalovaná žalovaným na částku 5 000 000 Kč. Obsahem smlouvy (čl. 6.2) byla Dohoda o způsobu a podmínkách vyplnění blankosměnky. Vztah mezi žalobkyní a avalistou byl navíc upraven oboustranně podepsanou dohodou v příloze č. 8 Smlouvy. Dne 30. 1. 2010 došlo k zániku společnosti , Anonymizováno, . fůzí sloučením a přechodu jejich závazků na společnost , Anonymizováno, (včetně závazku podle podané žaloby). Dne 21. 7. 2010 podepsala žalobkyně se společností , Anonymizováno, . a dalšími účastníky Memorandum o spolupráci a vzájemné součinnosti za účelem finanční stabilizace společnosti , Anonymizováno, Dne 7. 11. 2011 podala žalobkyně insolvenční návrh, kde jako pohledávky byly uváděny právě ty, které souvisely se shora označenými úvěry. V době podání námitek, podle tvrzení žalovaného, probíhalo v rámci insolvenčního řízení postupné uspokojování pohledávek. Žalovaný je proto přesvědčen, že úhradou zajišťovací směnky by mohlo dojít k dvojímu plnění.- Žalovaný namítal, že není zřejmé, zda směnka byla vyplněna v souladu s vyplňovacím prohlášením, tj., že ke dni 18. 4. 2014 (splatnost směnečné pohledávky) činila výše pohledávky ze Smlouvy 5 000 000 Kč a směnka nebyla žalovanému předložena k placení a žalovaný nebyl před podáním žaloby ani žádným způsobem vyzván k jejímu proplacení.- Částka jistin úvěru, které byly směnkou zajišťována, byla snižována úhradami v rámci běžícího insolvenčního řízení na majetek výstavce.- Došlo k zániku směnečného závazku započtením, neboť zničením vlastnického podílu žalovaného ve společnosti , Anonymizováno, , mu vznikla přímá škoda ve výši 232 857 900 Kč, kterou nárokuje vůči pohledávce žalobkyně ze směnky.- Žalobkyně postupovala v rozporu s Memorandem o spolupráci a vzájemné součinnosti uzavřeným dne 21. 7. 2010 žalobkyní, výstavcem směnky a dvěma dalšími stranami (dále jen Memorandum).4. Žalobkyně se k námitkám žalovaného vyjádřila písemným podáním ze dne 9. 2. 2016, ve kterém akcentovala abstraktnost směnečného závazku a důkazní břemeno na straně žalovaného. Odkazovala i na ustálenou judikaturu, podle které směnečnému rukojmí nepřísluší kauzální námitky. Pokud jde o námitky žalovaného uvedla, že není povinností žalobkyně žalovaného informovat o podání směnečné žaloby. Pokud směnečný dlužník připojil svůj podpis na směnce, byl si dobře vědom, jakým způsobem a kdy může být směnka doplněna. Pokud jde o námitku nepředložení směnky k placení, pak s odkazem rovněž na ustálenou judikaturu, odkázala žalobkyně na to, že právní následky předložení směnky nastávají doručením směnečného platebního rozkazu spolu se stejnopisem žaloby. Pokud žalovaný namítal nesprávnost směnečné sumy a data splatnosti jedná se o námitku neprojednatelnou. Pokud jde o zmiňované započtení, je možné započíst pouze existující pohledávky, takovou pohledávka žalovaného vůči žalobci není. Navíc, i kdyby se o ní dalo uvažovat, je namístě se bránit promlčením.5. Soud prvního stupně nejprve ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 49 Cm 250/2015-39, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Podle odůvodnění rozsudku neshledal soud prvního stupně námitky žalovaného důvodnými. Předně uvedl, že majitel směnky nemusí před jejich uplatněním učinit jakékoli zachovací úkony v případě přímých dlužníků. Námitku nesprávného vyplnění blankosměnky žalovaný uplatnil natolik neurčitě, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. K plnění byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou. K námitce započtení soud prvního stupně nepřihlížel, když byla vznesena až poté, co ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Námitkou neplatnosti směnečného rukojemství se soud prvního stupně rovněž nezabýval, když byla vznesena pozdě, až při prvním jednání ve věci.6. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. 5 Cmo 319/2016-76 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle odůvodnění usnesení se odvolací soud ztotožnil s vyhodnocením námitek soudu prvního stupně a závěrem, že žalovaný se neubránil proti směnečné pohledávce žalobkyně. Nicméně podle odvolacího soudu se soud prvního stupně nezabýval včas podanou námitkou žalovaného o tom, že žalobkyně nedodržela dohodu zachycenou v Memorandu, podle které se zavázala dočasně nevymáhat plnění dluhu. V takovém případě se nemohl výstavce směnky dostat do prodlení a žalobkyni by nevzniklo právo na vyplnění blankosměnky. Naopak žalobkyně měla podle tvrzení žalovaného porušit předmětnou dohodu tím, že žalovanému zablokovala účty a podala návrh na zahájení insolvenčního řízení, čímž znemožnila další podnikání výstavce směnky.7. Po zrušení věci odvolacím soudem doplnil soud prvního stupně dokazování jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků a dospěl k následujícím závěrům.8. Z doplněného dokazování měl jednoznačně prokázáno, že Memorandum bylo uzavřeno za účelem revitalizace společnosti , Anonymizováno, ., aby se tato dostala z finančních problémů. Podnikání společnosti však bylo problematické, což vedlo k tomu, že společnost , Anonymizováno, , jako hlavní dodavatel výstavce směnky, se cítila natolik poškozena, že svou účast v Memorandu ukončila a tím předmětná dohoda pozbyla smyslu. Oznámení o ukončení Memoranda datované dnem 4. 8. 2011 bylo společnosti , Anonymizováno, . doručeno 9. 8. 2011. Dne 7. 11. 2011 podala žalobkyně insolvenční návrh na , Anonymizováno, , čímž de facto ukončila svou účast v Memorandu. Z takového postupu žalobkyně nelze dovodit, že by výstavci směnky znemožnila podnikání a neumožnila jeho revitalizaci. Závěr, který soud prvního stupně učinil, byl takový, že žalobkyně se nikdy nevzdala svého práva na vymáhání pohledávky vůči společnosti , Anonymizováno, Zavázala se pouze toto právo neuplatňovat v případě, že bude řádně plněna dohoda podle Memoranda a nezhorší se její postavení jako věřitele. Memorandum bylo podmíněno vzájemnou součinností smluvních stran, jeho účel se nenaplnil a ukončením účasti hlavního dodavatele v Memorandu zanikly závazky z něj plynoucí. Žalobkyně byla oprávněna vymáhat závazek ze směnky. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak shora již uvedeno. Výrok o náhradě nákladů námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Proti rozsudku se žalovaný ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Podle žalovaného nevzal soud prvního stupně v úvahu zejména informaci předcházející uzavření Memoranda ze dne 21. 7. 2010, uzavřené mezi žalobkyní, , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, . Tedy skutečnost, že společnost , Anonymizováno, nezvládala v důsledku hospodářské krize hrazení stávajících velkých pohledávek a další podnikání bylo problematické. Smyslem Memoranda bylo zatímně nevymáhat a nečinit splatnými pohledávky věřitelů s tím, že společnost , Anonymizováno, . se postupně vymaní z krize běžným podnikáním a postupně začne splácet i stávající velké pohledávky. Závěr soudu, že podnikání společnosti , Anonymizováno, . po uzavření Memoranda se jevilo jako problematické je nesprávný. Společnost byla ve velkých finančních problémech již před uzavřením Memoranda. Nešlo tedy o žádnou novou skutečnost, která by mohla vést k ukončení smlouvy. Podle žalovaného nevzal soud prvního stupně v úvahu výpověď svědka Nováka, který dosvědčil, že žalobkyně žádným právním jednáním neukončila Memorandum, a to na rozdíl od společnosti , Anonymizováno, jako smluvní strany Memoranda, která tak učinila. Pokud soud konstatoval, že žalobkyně podala insolvenční návrh na , Anonymizováno, , čímž de facto ukončila svoji účast v Memorandu, jedná se o nesprávný závěr a nelze se s ním ztotožnit. Soud pominul zásadu pacta sunt servanda, která i dnes je výslovně zakotvena v § 3 odst. 2 o. z. Žalovaný proto navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně, případ