2 Cmo 86/2021-92 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, ve znění jeho opravných usnesení, soud prvního stupně zrušil ve věci vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 11. 11. 2020, č. j. 47 Cm 97/2020-18 (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 24 283,49 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). K výroku o nákladech řízení uvedl, že právo na jejich náhradu náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšnému žalovanému ve výši odměny za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, námitky, vyjádření ze dne 22. 12. 2020 a ze dne 11. 1. 2021 a dále účast při jednání dne 5. 2. 2021) ve výši 12 100 Kč, ve výši 5 režijních paušálů po 300 Kč, náhrady cestovních výdajů a náhrady za ztrátu promeškaného času a dále náhrady za daň z přidané hodnoty. Pokud žalovaný žádal i náhradu za písemnou korespondenci jeho zástupce se žalobkyní ze dne 2. 10. 2020, 7. 10. 2020 a 9. 10. 2020, kterou mělo být reagováno na předžalobní upomínku, tato přiznána nebyla, neboť se jedná o úkony právní pomoci učiněné před zahájením řízení, na jejichž náhradu žalovaný uplatnil nárok až po vyhlášení rozsudku podáním ze dne 7. 2. 2021. Nadto se jedná o úkony dílem shodného obsahu, jako je tomu u písemnosti ze dne 7. 10. 2020 a 9. 10. 2020, v nichž jsou pouze prohozeny odstavce, dílem pak o úkon, kterým nemohlo být reagováno na předžalobní upomínku (písemnost ze dne 2. 10. 2020), neboť ta je datována až dne 7. 10. 2020.2. Žalovaný podal proti výroku II. rozsudku, ve znění jeho opravných usnesení, včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že mu nepřiznal náhradu za úkony, které byl žalovaný nucen v zastoupení svého právního zástupce učinit v reakci na uplatnění pohledávky z předmětné směnky před zahájením soudního řízení, jakož i na předžalobní upomínku. Podle žalovaného jde o úkony, které si vyžádaly, aby žalovaný vyhledal právní zastoupení, neboť se jednalo o posouzení ryze právní otázky. S ohledem na aktivitu žalobkyně se jedná o tři písemná podání připravená advokátem žalovaného (podání ze dne 2. 10. 2020, 7. 10. 2020 a 9. 10. 2020). Tato podání je třeba posoudit jako úkony, za které náleží náhrada nákladů řízení. Jde přitom o úkony podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. d/ advokátního tarifu ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 3, tj. odmítnutí nároku žalobkyně v reakci na předžalobní výzvu. Z těchto důvodů žalovaný navrhl změnu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši 34 157 Kč. Žalovaný dále uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odměny za 3 úkony právní služby (3x odvolání do výroku o nákladech řízení) a dále ve výši 3 paušálních náhrad a náhrady za daň z přidané hodnoty.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se vztahuje pouze k úkonům v řízení ve věci samé anebo k sepsání předžalobní výzvy. Ani analogicky však nelze dojít k závěru, že se vztahuje i na vyjádření žalovaného k předžalobní výzvě. Podle žalobkyně soud prvního stupně rozhodl ohledně nákladů řízení správně, když uzavřel, že žalovanému nepřísluší náhrada nákladů za úkony učiněné před zahájením soudního řízení. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla potvrzení odvoláním napadeného výroku o nákladech řízení. Vyjádřila zároveň nesouhlas s tím, aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť v projednávané věci žalobkyně svým jednáním vznik nákladů řízení žalovaného nikterak nezavinila.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, ve znění jeho opravných usnesení, v odvoláním dotčeném výroku II. o nákladech řízení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 o. s. ř. Odměna za zastupování patří podle ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř. k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.6. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. V dané věci soud prvního stupně výrokem I. napadeného rozsudku zrušil směnečný platební rozkaz ve věci vydaný, když po projednání námitek, jak žalovaným byly proti němu vzneseny, dospěl k závěru, že tyto žalovaného zprošťují jeho povinnosti poskytnout žalobkyni plnění na směnku, ze které právo v soudním řízení proti němu uplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci plně úspěšný, náleží mu podle shora citovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil. Soud prvního stupně proto správně rozhodl výrokem II. rozsudku, ve znění jeho opravných usnesení, o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu se jedná o odměnu za zastupování žalovaného advokátem v rozsahu 5 úkonů právní služby (převzetí věci, námitky, 2x vyjádření ve věci samé a účast při jednání dne 5. 2. 2021) po 2 420 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky, o náhradu za ztrátu času ve výši 1 600 Kč (16 x 100 Kč), o cestovné ve výši 4 869 Kč a dále o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 4 214,49 Kč (celkem 24 283,49 Kč).8. Ohledně žalovaným uplatněné odměny za jeho zastupování advokátem v rozsahu dalších 3 úkonů právní služby, které spočívají v písemných podáních ze dne 2. 10. 2020, 7. 10. 2020 a 9. 10. 2020, odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 1983, sp. zn. 3 Cz 69/83, uveřejněný pod č. 14/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud vyložil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení může soud přiznat jen takové náklady, které byly účastníkem placeny v bezprostřední spojitosti se soudním řízením. Není přitom vždy rozhodující, zda náklad byl účastníkem vynaložen přímo v časovém intervalu vymezujícím řízení, tj. od doby, kdy soudu došel návrh na jeho zahájení do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci. Lze tedy považovat za účelně vynaložený náklad řízení např. náklad vynaložený účastníkem v souvislosti s převzetím právního zastoupení, se sepsáním návrhu na zahájení řízení apod., i když šlo nepochybně o úkony učiněné ještě v době, kdy řízení nebylo u soudu zahájeno.9. V posuzovaném případě má žalovaný za to, že vedle mimosmluvní odměny za 5 úkonů právní služby, jak mu byla soudem prvního stupně přiznána, mu náleží mimosmluvní odměna za písemná podání z 2. 10. 2020, 7. 10. 2020 a 9. 10. 2020 adresovaná žalobkyni v době, kdy řízení o žalobě na zaplacení částky 32 313,22 Kč s příslušenstvím a odměnou nebylo ještě zahájeno. Odvolací soud konstatuje, že žádné z těchto podání nelze považovat za úkon bezprostředně související se soudním řízením, neboť zástupce žalovaného jimi reagoval na oznámení žalobkyně o splatnosti závazku ze smlouvy o provozním úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 7. 12. 2011 (podání ze dne 2. 10. 2020) a na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 7. 10. 2020 (podání ze dne 7. 10. 2020 a ze dne 9. 10. 2020). Ve všech případech se tak jedná o pouhou komunikaci žalovaného prostřednictvím jeho zástupce se žalobkyní, která není bezprostředně spojena se soudním řízením, v důsledku čehož za ni nenáleží mimosmluvní odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když se nejedná o žádný z úkonů jí předpokládaných v ustanovení § 11. Za tohoto stavu věci žalovanému nenáleží ani jím dále účtované 3 paušální náhrady hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty z nákladů řízení, které nebyly shledány jako náklady žalovaným skutečně či účelně vynaložené.10. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravných usnesení, potvrdil v jeho výroku II. o nákladech řízení jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř., neboť výše nákladů řízení, jak žalovanému byly přiznány, odpovídá nákladům jím v řízení účelně vynaloženým.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyně však žádné takové náklady k náhradě neuplatnila, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že