5 Cmo 11/2022-105 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 7. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-43, (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně a žalovaný 1. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný 1. byl poté, kdy byl v rozsahu 50 % osvobozen od soudních poplatků, vyzván k úhradě poplatku ve výši 12 266 Kč. Na tuto výzvu reagoval žalovaný 1. žádostí o povolení jeho úhrady ve splátkách. Jeho žádosti bylo vyhověno usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 41 Cm 99/2020-87, a to tak, že žalovanému 1. bylo povoleno uhradit část soudního poplatku za jím podané odvolání do rozsudku shora uvedeného ve výši 12 266 Kč ve třech pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy do 25. dne každého měsíce, počínaje měsícem březen 2022, a to pod ztrátou výhodu splátek. První splátku byl žalovaný 1. povinen zaplatit do 25. 3. 2022, tato splátka však ve stanovené lhůtě uhrazena nebyla. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a konstatoval, že v důsledku nezaplacení první splátky soudního poplatku žalovaným 1. došlo ke ztrátě výhody splátek a tedy k nezaplacení soudního poplatku. Řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku ve věci vydanému bylo proto zastaveno postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil soud prvního stupně zaviněním žalovaného 1. na jeho zastavení. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalobkyni v souvislosti s odvolacím řízením nějaké náklady vznikly, bylo o nich rozhodnuto tak, že žalobkyně a žalovaný 1. (v odůvodnění chybně uvedeno „žalovaný 2.“) nemají vůči sobě na jejich náhradu právo.2. Žalovaný 1. se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal. Uvedl, že soud prvního stupně mu umožnil zaplatit poplatek za odvolání ve třech splátkách, nicméně od března se zvedly náklady na bydlení a tudíž nemohl zasílat 4 000 Kč jako splátku. Namítl dále, že poplatek měl být celý zaplacen do 25. 5. 2022 a že tak předpokládal, že do uvedeného data to může nějak řešit. Z těchto důvodů navrhl zastavení odvolacího řízení až poté, kdy poplatek jím nebude do konce května 2022 zaplacen.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě se žalovaný 1. včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 7. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-43, jehož výrokem I. byl vůči němu ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a jehož výrokem III. byl zavázán k zaplacení náhrady nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému 1. poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Od jeho placení byl žalovaný 1. osvobozen v rozsahu 50 % výrokem I. usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-75. Po výzvě k zaplacení poplatku ve výši 12 666 Kč, která odpovídá přiznanému částečnému osvobození, požádal žalovaný 1. podáním ze dne 2. 1. 2022 o splátkový kalendář. Této žádosti vyhověl soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 41 Cm 99/2020-87, když žalovanému 1. povolil uhradit soudní poplatek ve výši 12 666 Kč ve třech pravidelných splátkách, splatných vždy do 25. dne každého měsíce, počínaje březnem 2022, a to pod ztrátou výhody splátek. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2022.6. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud vycházel z toho, že soudní poplatek, jak byl žalovanému 1. vyměřen, se stal splatným již dnem 25. 3. 2022, kdy nastala splatnost jeho první splátky, neboť ze spisu se nepodává, že by žalovaný 1. byl do splatnosti nejblíže příští splátky (25. 4. 2022) vyzván k zaplacení poplatku v plné výši, tedy že by ztráta výhody splátek byla soudem prvního stupně vůbec uplatněna. Právo plnit poplatkovou povinnost ve splátkách tak zůstalo žalovanému 1. zachováno. Odvolací soud proto učinil dotaz na soud prvního stupně, zda ke dni 25. 5. 2022, na který připadla splatnost poslední splátky soudního poplatku, byl poplatek (či jeho část) žalovaným 1. zaplacen. V reakci na to účtárna soudu prvního stupně sdělila, že k datu 7. 6. 2022 nebyla uhrazena ani první splátka soudního poplatku.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že pro nesplnění poplatkové povinnosti žalovaného 1. nelze v řízení o jím podaném odvolání pokračovat. Výrok I. napadeného usnesení o zastavení odvolacího řízení postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP byl proto jako věcně správný potvrzen podle ustanovení § 219 o. s. ř., byť z jiných důvodů, než učinil soud prvního stupně. Potvrzen byl též výrok II. usnesení o nákladech řízení, a to ve znění, jak uvedeno ve výroku II. usnesení odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně v něm opomněl vyjádřit, že se jedná o náklady odvolacího řízení, třebaže z odůvodnění usnesení je zřejmé, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. rozhodoval právě o těchto nákladech.8. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žalobkyně a žalovaný 1. vůči sobě navzájem právo na jejich náhradu nemají.