5 Cmo 19/2022-66 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované se nepřiznává osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 37 Cm 5/2021-38 (výrok I.), a žalovanou vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od právní moci usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 5 128 Kč na účet ve výroku specifikovaný (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaná požádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání, které podala proti rozsudku shora uvedenému. Konkrétní důvody ve své žádosti však neuvedla. Vyzvána proto byla k doplnění žádosti o doklady, na jejichž základě by bylo možno podrobně zhodnotit její majetkové poměry. Na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala, žádost o osvobození nedoplnila a ani nesdělila, jaká překážka jí v tom brání. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že v dané věci nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a je tak splněna první z podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků, jak jsou stanoveny v uvedeném ustanovení. Pokud jde o druhou z podmínek, tedy že osvobození vyžadují poměry na straně žalované, uzavřel, že žalovaná důvody pro osvobození nevymezila a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by bylo možno při hodnocení jejích poměrů vycházet. Vzhledem k naprosté absenci tvrzení a nepředložení důkazů, jež se týkají majetkové a příjmové situace žalované, tak nebylo možno žalované osvobození od soudního poplatku za podané odvolání přiznat. K výroku II. usnesení soud prvního stupně uvedl, že jde o další výzvu žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalovaná byla současně poučena o důsledcích nesplnění této výzvy.2. Žalovaná podala proti výroku I. usnesení včasné odvolání. Uvedla, že osvobození od soudního poplatku za podané odvolání jí mělo být přiznáno. Namítla, že se nachází ve složité ekonomické situaci, o které svědčí mimo jiné „běžící“ exekuce, které jsou vůči ní jako povinné zahájeny. Jejich seznam je přitom veřejně dostupnou informací, kterou si soud prvního stupně mohl a měl ověřit. Pokud jde o nevyplnění formuláře prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků, má žalovaná za to, že jde o skutečnost nadbytečnou, jelikož s ohledem na generální inhibitorium spojené se zahájením exekuce a „pouze logické navazující exekuční příkazy“ je zřejmé, že žalovaná nemá dostatečný majetek pro úhradu soudního poplatku. Z těchto důvodů žalovaná navrhla změnu výroku I. usnesení tak, že požadované osvobození jí bude přiznáno.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném výroku I., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1, první věta o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. V daném případě se žalovaná odvolala proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2021, č. j. 37 Cm 5/2021-38, kterým bylo vyhověno žalobě na zaplacení částky 102 550 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Pokud jde o žádost ze dne 18. 1. 2022, v této žalovaná pouze uvedla, že má za to, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle ustanovení § 138 o. s. ř., a z toho důvodu požádala o přiznání osvobození od jejich placení. Na usnesení ze dne 7. 2. 2022, č. j. 37 Cm 5/2021-56, kterým byla vyzvána k doplnění žádosti o dokumenty v něm vyjmenované a o odůvodnění a doložení, z jakých zdrojů jsou hrazeny právní služby zastupujícího advokáta, žalovaná žádným způsobem nereagovala. Teprve v doplnění odvolání proti napadenému usnesení uvedla, že se nachází ve složité ekonomické situaci, o které svědčí mimo jiné běžící exekuce, jež jsou vůči ní jako povinné zahájeny. Podle žalované si jejich seznam mohl a měl soud prvního stupně ověřit. Žalovaná dále namítla, že s ohledem na generální inhibitorium spojené se zahájením exekuce a „pouze logické navazující exekuční příkazy“ je zřejmé, že nemá dostatečný majetek pro úhradu soudního poplatku.7. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.8. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná své povinnosti prokázat tvrzení o tom, že není v jejích možnostech soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, nedostála, neboť soudu prvního stupně nedoložila nic, z čeho by se závěr o jejích nepříznivých majetkových a finančních poměrech podával. Nebylo přitom povinností soudu pátrat po okolnostech, které by osvobození žalované od soudního poplatku případně odůvodňovaly, a opatřovat si v tomto směru potřebné doklady, a to zejména za situace, kdy v žádosti ze dne 18. 1. 2022 žalovaná ohledně svých poměrů ničeho konkrétního netvrdila, když se omezila na pouhé konstatování, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou u ní splněny.9. K žalovanou zmiňovaným exekucím je třeba uvést, že ani soudu odvolacímu nebyl k tvrzení o nich předložen žádný důkaz, tyto nebyly žádným způsobem konkretizovány, když žalovaná neuvedla spisové značky, pod nimiž mají exekuční řízení probíhat, neuvedla soud (či soudy), u kterého (či u kterých) mají probíhat, výši dluhů, pro které jsou exekuce vedeny, a to, v jakém stadiu se jednotlivá řízení nacházejí. Za tohoto stavu věci nelze učinit závěr o tom, že žalovanou pouze obecně tvrzená exekuční řízení mají dopad do její majetkové sféry v takovém rozsahu, že by jí znemožňovaly zaplatit soudní poplatek za podané odvolání, který v daném případě činí částku 5 128 Kč. Z judikatury výše příkladmo vyjmenované přitom vyplývá, že nebylo povinností soudu vyhledávat informace o těchto exekucích či o jiných skutečnostech, jež by případně odůvodňovaly moderaci poplatkové povinnosti žalované, neboť důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku bylo na žalované.10. Soudu prvního stupně ani soudu odvolacímu tak nebyl předestřen úplný obraz o finanční a majetkové situaci žalované, v důsledku čehož poskytnutí úlevy od její poplatkové povinnosti nepřichází v úvahu.11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném výroku I. potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.12. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku ve věci vydanému.