5 Cmo 35/2022-90 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovaným osvobození od soudních poplatků v souvislosti s jejich podaným odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 22. 2. 2022, č. j. 53 Cm 120/2021-49. V odůvodnění zejména uvedl, že oba žalovaní jsou v pracovním poměru s čistým průměrným měsíčním výdělkem ve výši 13 615 Kč s tím, že proti žalovanému 1) jsou vedeny exekuce v úhrnné výši cca 19 000 000 Kč, přičemž je postižen i majetek žalované 2). Do této nepřiznivé majetkové situace se žalovaní dostali v důsledku neúspěšného podnikání. Vzhledem k tomu, že nepříznivá finanční situace je následkem jejich svobodného rozhodnutí, když nezvážili podnikatelská rizika a přistoupili k podnikatelským závazkům, nejedná se tak ve svém důsledku o okolnost, jež by odůvodňovala osvobození žalovaných od soudních poplatků.2. Žalovaní se proti usnesení včas odvolali a navrhli jeho změnu přiznáním úplného osvobození od soudních poplatků. Uvedli, že odůvodnění daného usnesení je v rozporu s jeho výroky, přičemž samotná výše jejich měsíčního příjmu je důvodem pro přiznání osvobození. Z tohoto důvodu bylo žalovaným upřeno právo na spravedlivý proces, když nemají možnost soudní poplatek zzaplatit, aniž by si „někde“ vypůjčili finanční prostředky.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je z podstatné části důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu).6. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaných předjímat a nelze ani vyloučit, že budou v odvolacím řízení úspěšní. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).9. Žalovaným 1) bylo osvědčeno, že je v pracovním poměru s průměrnou měsíční mzdou (za IV. čtvrtletí 2021) ve výši 14 418 Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, s kterými nesdílí společnou domácnost, hradí měsíční nájemné ve výši cca 4 200 Kč, měsíční náklady na životní pojištění činí cca 2 200 Kč, nevlastní osobní vozidlo a není ani příjemcem dávek z hmotného a sociálního zabezpečení. Žalovaný 1) doložil, že proti jeho osobě je vedeno celkem 46 exekučních řízení ohledně pohledávek různých věřitelů v souhrnné výši přesahující 18 mil. Kč. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. KSCB 25 INS 17850/2014-A-10 byl zjištěn úpadek žalovaného 1) a na jeho majetek byl prohláše konkurz s tím, že jeho závazky přesáhly částku 18 mil. Kč. Žalovaný 1) dále uvedl, že v současné době nevlastní žádný účet.10. S přihlédnutím k výši měsíčního příjmu žalovaného 1) a zejména k jeho výdajům na nájemném a ostatním nákladům spojeným s bydlením (elektřina, topení, vodné, stočné apod.) odvolací soud konstatuje, že je obtížně představitelné ze zbývajících finančních prostředků hradit ostatní každodenní životní potřeby (potraviny, ošacení, dopravu, telefon apod.), když žalovaný 1) ohledně jiných příjmů ničeho neuvedl. Za dané situace je rovněž velmi problematické plnění závazků z jednotlivých exekucí.11. Na základě výše uvedeného má odvolací soud za osvědčené, že ve finančních možnostech žalovaného 1) není zaplacení celého soudního poplatku za odvolání ve výši 170 040 Kč. Současně žalovaný 1) musí nést odpovědnost za závazky v nemalé výši, které vznikly v důsledku jeho podnikatelské činnosti. Je osobou v produktivním věku, která nad rámec svých povinností z pracovního poměru je nepochybně schopna na trhu práce si obstarat další finanční prostředky. Z tohoto důvodu odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného 1) pouze zčásti v rozsahu 90% a ve zbývajícím rozsahu 10% ponechal poplatkovou povinnost, jež představuje částku 17 004 Kč, k jejímuž zaplacení bude následně vyzván soudem prvního stupně.12. Žalovanou 2) bylo osvědčeno, že je v pracovním poměru s průměrnou měsíční mzdou (za IV. čtvrtletí 2021) ve výši 14 418 Kč, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, obývá rodinný dům, ke kterému má vlastnické právo v rozsahu ½., nevlastní osobní vozidlo a není ani příjemcem dávek z hmotného a sociálního zabezpečení. Uvedla, že náklady spojené s bydlením (elektřina, vodné, stočné) představují cca 6 100 Kč, školné (stravné) dětí částku 1 400 Kč. Dále sdělila, že nevlastní žádný účet.13. I v tomto případě s přihlédnutím k výši měsíčního příjmu žalované 2) a zejména k jejím výdajům na bydlení odvolací soud konstatuje, že je obtížně představitelné ze zbývajících finančních prostředků hradit ostatní každodenní životní potřeby (potraviny, ošacení, dopravu, telefon apod.), když žalovaná 2) ohledně jiných příjmů ničeho neuvedla. I když je žalovaná 2) vlastníkem ½ nemovitosti (rodinného domu), pak z veřejné databáze katastru nemovitostí lze zjistit, že nemovitost je zatížena smluvním a exekutorským zástavním právem.14. Na základě výše uvedeného má odvolací soud za osvědčené, že ve finančních možnostech žalované 2) není zaplacení celého soudního poplatku za odvolání ve výši 170 040 Kč s přihlédnutím k tomu, že závazky manžela (žalovaného 1) se dotýkají i majetku žalované 2) v rámci společného jmění manželů. I když žalovaná 2) nesdílí společnou domácnost s žalovaným 1), je jeho manželkou, a tudíž snáší i negativní finanční důsledky minulé podnikatelské činnosti žalovaného 1). I v tomto případě odvolací soud konstatuje, že žalovaná 2) není závislá na sociální pomoci od státu, je osobou v produktivním věku pečující o děti vyššího věku (15 a 18 let), u níž lze důvodně žádat určitou spoluúčast na úhradě soudního poplatku. Z tohoto důvodu odvolací soud vyhověl odvolání žalované 2) pouze zčásti v rozsahu 90% a ve zbývajícím v rozsahu 10% ponechal poplatkovou povinnost, jež představuje částku 17 004 Kč, k jejímuž zaplacení bude následně vyzvána soudem prvního stupně.15. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil, jak uvedeno ve výroku usnesení.