5 Cmo 76/2022-242 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaných 1., 2. a 3. (dále jen „žalovaní“) na jejich osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaní mu ve stanovené lhůtě nepředložili vyplněná prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, která byla jejich zástupkyni zaslána dne 14. 7. 2022. Žalovaní mu nepředložili ani žádné listinné důkazy k jejich tvrzení, že jsou ve značně tíživé finanční a tím pádem i životní situaci. Finanční a majetková situace žalovaných tak nemohla být posouzena. Soud prvního stupně připomněl, že břemeno tvrzení a rovněž břemeno důkazní v daném případě zatěžuje žalované a že právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá soudu žádnou povinnost, aby sám vyhledával další skutečnosti, které by měly charakterizovat nedostatek prostředků žalovaných k uhrazení soudního poplatku. Podmínky pro osvobození od soudních poplatků tak nebyly u žalovaných shledány.2. Žalovaní podali proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání, ve kterých navrhli jeho změnu s tím, že odvolání odůvodní ve lhůtě deseti dnů. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, vyzval je soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 41 Cm 71/2020-238, k doplnění podaných odvolání o uvedení, v čem žalovaní spatřují nesprávnost usnesení soudu prvního stupně nebo postupu tohoto soudu (odvolací důvod).3. Odvolací soud konstatuje, že součástí usnesení shora uvedeného není poučení žalovaných o tom, že v případě nevyhovění výzvě soudu mohou být jimi podaná odvolání odmítnuta. Napadené usnesení bylo proto přezkoumáno podle § 212 o. s. ř., a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaní podali včasná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 5. 2022, č. j. 41 Cm 71/2020-216, jímž byl vůči nim ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 1. 9. 2020, č. j. 41 Cm 71/2020-11, a jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 103 183,87 Kč a státu náhradu nákladů řízení ve výši 4 135 Kč. Podáním ze dne 13. 7. 2022 žalovaní požádali o osvobození od soudních poplatků za jimi podaná odvolání s odůvodněním, že jsou ve značně tíživé finanční a tím pádem i životní situaci. Požádali zároveň o zaslání potvrzení o majetkových poměrech, k čemuž došlo dne 14. 7. 2022, kdy jejich zástupkyni byly soudem prvního stupně doručeny vzory 058 o. s. ř. s výzvou k jejich vyplnění a k doložení listinnými důkazy, a to ve lhůtě deseti dnů.7. Vzhledem k tomu, že prokázání důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je zcela na účastníku, který o osvobození žádá, je nezbytné, aby adekvátním způsobem splnil povinnost tvrzení ohledně svých poměrů, a aby tato tvrzení rovněž prokázal. Pokud tedy chce být účastník se svou žádostí o osvobození úspěšný, musí jednak uvést okolnosti, pro které není schopen soudní poplatky platit, a jednak takové tvrzení řádně doložit. To se v daném případě ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2022 nestalo, když žalovaní mu nepředložili vyplněná prohlášení o jejich osobních, majetkových a výdělkových poměrech a když ani jiné listinné důkazy k žádosti o osvobození od soudních poplatků soudu prvního stupně nezaslali. Tento stav nebyl napraven ani v odvolacím řízení, neboť ani v rámci něj žalovaní ke svým aktuálním majetkovým poměrům ničeho neuvedli a tyto ničím nedoložili.8. Ohledně majetkové a sociální situace žalovaných tak zůstalo zcela nejasno, v důsledku čehož nelze učinit závěr o tom, že by v možnostech žalovaných nebylo zaplatit soudní poplatky za jimi podaná odvolání. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud žalovaným osvobození od soudních poplatků nepřiznal se závěrem, že podmínky pro takový postup splněny nejsou.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Pro úplnost je třeba dodat, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 7. 2022, č. j. 41 Cm 71/2020-228, byli žalovaní nesprávně vyzváni k zaplacení soudního poplatku za jimi podaná odvolání ve výši 11 768 Kč společně a nerozdílně. Žalovaní jako směneční dlužníci jsou v pozici samostatných společníků, jak vyplývá z čl. I. § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, podle kterého všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou, a z čl. I. § 47 odst. 2 téhož zákona, podle něhož může majitel žádat plnění na každém z nich, na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Každý z více směnečných dlužníků, vůči nimž žaloba směřuje, je tak k žalobci jako druhé straně sporu v samostatném vztahu a tedy procesní úkony každého z nich se týkají pouze jeho. Jestliže tedy odvolání proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo zaplacení směnečné pohledávky, podá více žalovaných, jde o úkony samostatné a povinnost soudní poplatek za takto podaná odvolání zaplatit vzniká každému z odvolatelů samostatně (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 224/11, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1625/2020). Na soudu prvního stupně tak bude, aby uvedené pochybení napravil postupem podle ustanovení § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.11. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku ve věci vydanému.