5 CO 33/2022-374 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] a vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a obci [obec] (výrok I.). Žalobci vydal pozemky v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], obci [obec] parc. [číslo] pozemky oddělené geometrickým plánem, který je přílohou rozsudku, [číslo] vyhotoveným [právnická osoba] [číslo] (dále též„ předmětné pozemky“) a v uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], [číslo jednací] (výroky II., III.). Účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.237 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Soud při svém rozhodnutí vycházel z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje [účinné od XY] a z výkresu„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ dovodil, že pozemky nárokované žalobcem ve výroku I. rozsudku jsou dotčeny plánovanou stavbou dálnice D3, kdežto pozemky uvedené ve výroku II. lze žalobci vydat, neboť nejsou dotčeny plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury a není tak dán výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). O náhradě nákladů účastníků řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 3. Účastník podal proti výrokům II., III. a IV. rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Zdůraznil, že spornou otázkou je stanovení typu, časové verze a výkresu územně plánovací dokumentace, podle níž se má posuzovat dotčenost pozemků, které byly žalobci vydány. Měl za to, že rozhodným okamžikem je učinění výzvy k vydání nemovité věci, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020. Protože výzva k vydání pozemků byla účastníkovi doručena dne 21.6.2013, tak mělo být vycházeno z nejaktuálnější verze platné a účinné územně plánovací dokumentace k uvedenému datu. V dané věci se jednalo o [obec] územního rozvoje Středočeského kraje, které nabyly účinnosti dne [datum]. Soud prvního [anonymizováno] však vycházel z 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, které byly [účinné od XY]; přitom nejaktuálnější územně plánovací dokumentací byl územní plán [územní celek] z r. 2020. Zároveň soud při zkoumání jednotlivých potenciálně aplikovatelných verzí územně plánovací dokumentace bez jakéhokoli bližšího odůvodnění vycházel pouze z výkresů„ [anonymizováno 5 slov]“, aniž by se vypořádal s námitkou účastníka, že rozhodnými jsou primárně výkresy„ [příjmení] [anonymizována čtyři slova]“. Soud prvního stupně v rozhodnutí konstatoval, že bude vycházet z územně plánovací dokumentace nejpříznivější pro žalobce, když měl za to, že územní plán [územní celek] z r. 2020 překračuje [obec] územního rozvoje Středočeského kraje z r. 2018. Uvedený výklad nelze zaujmout ani při aplikaci zásady ex favore restitutionis. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, event. napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Namítal, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 28Cdo 164/2020 na danou věc nedopadá, protože Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou, jaký okamžik je rozhodný pro posuzování obsahu územně plánovací dokumentace v případě, že od uplatnění výzvy k vydání nemovité věci do doby rozhodování soudu o příslušné žalobě dojde ke vzniku skutečnosti, která zakládá překážku vydání pozemku podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání, ale nezabýval se situací, kdy po doručení výzvy k vydání věci povinné osobě dojde k odpadnutí překážky pro vydání konkrétního pozemku. Uvedl, že soud prvního stupně v tomto případě správně aplikovat zásadu ex favore restitutionis, když zákonný důvod pro nevydání pozemku odpadl. Pozemek nelze vydat tehdy, je-li potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, takže soud prvního stupně vycházel v souladu se zněním zákona správně z výkresu„ [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]“ a nikoliv z výkresu„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“. Zdůraznil, že vymezuje-li územní plán [územní celek] z r. [rok] koridor pro veřejně prospěšnou stavbu dálnice D3 v širším rozsahu než [obec] územního rozvoje Středočeského kraje z r. [rok], pak je v této části v rozporu se zásadami územního rozvoje kraje a je proto správné, že soud prvního stupně posuzoval vydatelnost předmětných pozemků podle 2. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje. 5. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání účastníka a k vyjádření žalobce a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné. 6. Předmětem odvolání je, zda nárokované pozemky jsou dotčeny výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání. 7. Podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene. 8. Co je územně plánovací dokumentací stanoví zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen„ stavební zákon“). Podstatné pro danou věc je především to, že zákonodárce vztáhnul rozsah výjimky podle § 8 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání z časového hlediska (v rámci celkového procesu územního plánování) právě k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace. Postup vytváření právně závazného urbanistického řešení daného území, včetně umístění veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury, totiž obsahuje celou řadu víceméně samostatných fází, během kterých dochází k postupnému upřesňování územních nároků pro jednotlivé urbanistické (stavební) záměry. Tento proces se zpravidla započíná od obecných koncepčních záměrů vyjádřených nejprve v dokumentech spíše politického charakteru, dále prochází přes přípravné fáze územního plánování, jako je zpracování (celostátní) politiky územního rozvoje, vytváření územně plánovacích podkladů (tj. územně analytických podkladů a územních studií), přípravu územně plánovací dokumentace, dále pak zpravidla následuje schválení vyšší územně plánovací dokumentace v podobě zásad územního rozvoje kraje formou jejího vydání zastupitelstvem kraje, schválení územního plánu obce formou jeho vydání zastupitelstvem obce, na jejich základě pak navazuje případné schválení regulačního plánu formou jeho vydání zastupitelstvem příslušného územně samosprávného celku a nakonec přichází vydání územního rozhodnutí ve správním (zjednodušeném) územním řízení o umístění konkrétní stavby. Jednotlivé fáze územního plánování jsou pak zpravidla charakteristické tím, že se jimi čím dál konkrétněji vymezují územní nároky pro jednotlivé stránky urbanistického záměru. Proto je i z hlediska posouzení výjimky podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání významné to, k jaké fázi postupné konkretizace územních nároků na výstavbu veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury je rozsah této výjimky zákonem vztažen. 9. Přitom platí, že účelem žádné z forem územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 stavebního zákona) zásadně ještě není určení konkrétního umístění určité stavby v území. Účelem zásad územního rozvoje je stanovit zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezit plochy nebo koridory nadmístního významu a stanovit požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanovit kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (srov. § 36 odst. 1 stavebního zákona). Účelem územního plánu pak je stanovit základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezit zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanovit podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 stavebního zákona). Účelem regulačního plánu pak je stanovit v řešené ploše podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakte