6 Cmo 131/2021-193 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen soud I. stupně) ve výroku I. rozhodl tak, že usnesení č. 20/3 shromáždění účastníka konaného dne 13. 9. 2016 o stanovách je neplatné v části obsahu, kterou bylo jako součást nového znění stanov schváleno níže uvedené ustanovení: bod 27) článek XI. odst. 4 písm. n) stanov, ve výroku II. rozhodl tak, že usnesení č. 20/3 shromáždění Společenství konaného dne 13. 9. 2016 o stanovách, týkající se bodu 32) článku VII. odst. 9, celé první souvětí, není rozhodnutím orgánu účastníka a ve výroku III. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit účastníkovi společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 27 104 Kč.2. Ve vztahu k výroku III. soud I. stupně věc posuzoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a konstatoval, že ve věci rozhodoval na základě zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž účastník zastoupený právním zástupcem, měl neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Proto právnímu zástupci účastníka soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení v souladu s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy odměna za jeden úkon právní služby činí částku 2 500 Kč a odměnu advokátu účastníka přiznal celkem za 8 úkonů v částce 20 000 Kč. Dále advokátu účastníka přiznal 8 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 4 704 Kč, celkem částku 27 104 Kč.3. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé včas odvolání (odvolatelé) a domáhali se změny napadeného usnesení ve výroku III. tak, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého, případně aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně v napadené části zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k opakovanému rozhodnutí o nákladech řízení ve prospěch navrhovatelů.4. Odvolatelé poukázali na skutečnost, že advokát účastníka není podle registru Ares plátcem DPH.5. Dále odvolatelé poukázali na skutečnost, že soudem přezkoumávané rozhodnutí účastníka bylo shledáno v některých částech vadným a nicotným. Podle odvolatelů nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně, že navrhovatel byl úspěšný jen z nepatrné části, když měl úspěch ve čtyřech bodech z 32 bodů a měl by úspěšnému žalobci hradit jen tři čtvrtiny jeho nákladů.6. Odvolatelé zdůraznili, že zákon počítá s neplatností usnesení schváleného jedním hlasování jako s celkem, byť Nejvyšší soud ČR z praktických důvodů dovodil, že za neplatné je možné v některých případech považovat samostatně i jednotlivé složky usnesení. Podle odvolatelů ve všech konečných úsecích řízení byl jejich návrh alespoň z části důvodný a měla by mu být přiznána plná náhrada nákladů řízení celkem v částce 116.900 Kč.7. Dále podle odvolatelů by mělo být přihlédnuto k tomu, že při prvním řízení u soudu I. prvního stupně bylo třeba více úkonů zejména proto, že účastník překročil zákonnou lhůtu pro vyhotovení zápisu ze schůze a navrhovatelé tak pro splnění zákonné lhůty pro podání návrhu museli vytvořit provizorní návrh a jeden z bodů návrhu se poté stal zbytečným a návrh byl proto vzat zpět.8. Odvolatelé poukázali na skutečnost, že při druhém řízení u soudu I. stupně měli plný úspěch a měla by žalobcům za to náležet odměna. Dále poukázali na zvýšené náklady způsobené písařskou chybou notáře, přičemž bylo vycházeno z důvěry v notářský zápis.9. Účastník navrhl napadené rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu potvrdit pro jeho věcnou správnost, když rovněž poukázal na nepatrný úspěch navrhovatelů, kdy tito z 32 svých požadavků byli úspěšní toliko ve 4 nárocích na vyslovení neplatnosti usnesení účastníka.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů je důvodné pouze z části.11. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že se navrhovatelé domáhali neplatnosti usnesení shromáždění účastníka týkajícího se schválení stanov, vůči čemu navrhovatelé brojili a dožadovali se vyslovení neplatnosti napadeného usnesení účastníka v 32 navrhovateli formulovaných bodech. V řízení byli úspěšní ve svých požadavcích ve vztahu ke 4 bodům svého návrhu.12. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že věc je projednávaná v návrhovém řízení a na otázku nákladů řízení je nutno aplikovat ustanovení o. s. ř. o nákladech řízení (§ 142 a násl. o. s. ř.).13. Jak je zřejmé z § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.14. Podle právního názoru odvolacího soudu je nutno otázky úspěchu v řízení posuzovat výlučně z procesního hlediska ve vztahu k celému řízení. Z tohoto pohledu podle odvolacího soudu navrhovatelé byli úspěšní ve 4 bodech svého návrhu z 32 bodů, tj. toliko v rozsahu 12,5 % jimi uplatňovaného nároku a v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. uvedeného procesního předpisu by měli být zavázáni k úhradě 75 % nákladů vynaložených účastníkem.15. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že neúspěch navrhovatelů v řízení byl pouze poměrně v nepatrné části a je nutno aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. Důvodem je skutečnost, že podle odvolacího soudu neúspěch účastníka řízení přesahující v procentuálním vyjádření více jak 10 % nemůže představovat poměrně nepatrnou část za situace, kdy dopady na rozhodnutí o výši nákladů řízení činí ve finančním vyjádření tisíce Kč.16. Jestliže účastník vynaložil v průběhu řízení náklady ve výši 27 104 Kč, jak správně zjistil soud I. stupně, spravedlivé je proto v souladu se shora uvedeným ustanovením zákona, aby mu vzhledem k jeho částečnému neúspěchu v řízení před soudem I. stupně byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 20 328 Kč. Z tohoto důvodu odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu ve výroku III. změnil tak, že navrhovatele zavázal povinností zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 20 328 Kč do tři dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce účastníka. Tuto povinnost odvolací soud stanovil jako povinnost nikoliv solidární. Odvolací soud byl veden úvahou vycházející z § 1868 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle níž dílčí závazky představují obvyklý typ společných obligací. Dále odvolací soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že v právní úpravě o. s. ř. o nákladech soudního řízení neexistuje opora pro závěry o solidaritě takovýchto závazků zakládaných soudním rozhodnutím a odvolací soud neshledal ani v daném konkrétním případě jinou právní skutečnosti zakládající solidaritu převážně neúspěšných navrhovatelů v jejich závazku k náhradě nákladů řízení, u nichž bylo možno určit poměr jich neúspěchu. Proto v projednávaném případě převážně neúspěšných navrhovatelů zavázaných k náhradě nákladů řízení jde u každého z nich o závazek dílčí.17. Před odvolacím soudem neuspěla argumentace navrhovatelů, podle níž zástupce účastníka není plátcem DPH, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že zástupce účastníka vykonává advokátní praxi v rámci obchodní společnosti , Anonymizováno, , jež je plátcem DPH.18. V odvolacím řízení byl ze 75 % převážně úspěšný účastník, jenž neměl úspěch pouze ve 25 % předmětu řízení před odvolacím soudem. Takto převážně úspěšný účastník má právo na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 50% jím v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení ve výši 1 876 Kč, kdy advokát účastníka vykonal v jeho prospěch 1 úkon právní služby honorovaný poloviční částkou 1 250 Kč podle § 11 odst. 2 AT (vyjádření se k odvolání navrhovatelů podaného do nákladů řízení). Zástupci účastníka náleží v odvolacím řízení též režijní paušál 300 Kč a náhrada za odvedenou DPH ve výši 326 Kč.19. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení způsobem uvedeným ve výroku II. tohoto usnesení a převážně úspěšnému účastníkovi přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 938 Kč.