6 Cmo 167/2021-670 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému náhrady škody Kč 963 100,80 se specifikovaným úrokem z prodlení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 257 076,60 a vedlejšímu účastníku Kč 2 700,- (výrok I., II. a III.); dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení Kč 16 742,- (výrok IV.).2. Ve věci se jedná již o druhé zamítavé rozhodnutí, když první rozsudek soudu I. stupně ze dne 24. 5. 2015 Vrchní soud v Praze zrušil usnesením č. j. 6 Cmo 381/2015-443 ze dne 26. 7. 2016 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; ještě před tímto odvolací soud usnesením č. j. 6 Cmo 144/2012-208 ze dne 30. 5. 2012 změnil usnesení soudu I. stupně 5. 3. 2012 tak, že návrh žalobce, aby soud co do základu v předmětné věci rozhodl rozsudkem pro uznání, se nezamítá. Z procesního spisu se dále podává, že ve věci dále rozhodovaly soud I. stupně i soud odvolací dalšími procesními rozhodnutími, jako o věcné příslušnosti (Ncp 2753/2009), opakovaně o osvobození od placení soudních poplatků, opakovaně o procesním nástupnictví (, Jméno žalobce, - , Anonymizováno, - , právnická osoba, - , právnická osoba, ), o spojení věcí, o znalečném, u odvolacího soudu věci vedené pod sp. zn. Cmo 144/2012, 6 Cmo 381/2015, 6 Cmo 296/2018, 6 Cmo 14/2020. Odvolací soud již na tomto místě poukazuje i na to, že žalobce v řízení vystupoval velmi aktivně, podal celou řadu podání a návrhů, mj. opakovaně na určení lhůty, na vydání mezitimního rozsudku, na další znalecké dokazování, ve věci proběhlo před soudy obou stupňů dvanáct ústních jednání, řízení bylo zahájeno v 12/2008, tedy téměř před 14 lety, ke škodní události došlo v 11/2006. Už s ohledem na pokročilost času a růst nákladů ještě před zahájením jednání odvolací soud vedl účastníky důrazně k mimosoudnímu vyřízení věci, avšak bezúspěšně, účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce netrval toliko na úrocích, žalovaný trval na potvrzení zamítavého rozhodnutí. Odvolacímu soudu je též známo, že v souvislosti s touto škodní událostí podal žalobce i další žaloby na žalovaného z tohoto řízení a rovněž na majitele nemovitosti, v níž měl žalobce výrobnu a uskladněný cukr.3. Odvolací soud tak s ohledem na výše uvedené odkazuje na reprodukční část předchozích rozhodnutí a obsah jejich odůvodnění týkající se žaloby, vyjádření žalovaného, skutkového děje, procesního nástupnictví, odůvodnění zrušovacího usnesení odvolacího soudu. V novém řízení soud I. stupně provedl dokazování předloženými listinami, znaleckým posudkem a svědeckými výpověďmi, z provedených důkazů učinil popsaná skutková zjištění, přijal právní závěry a po citaci příslušných zákonných ustanovení občanského zákoníku uzavřel, že žalobce neprokázal rozsah škody, tedy že v důsledku opakovaného protečení deště poškozenou střechou došlo k rozmáčení 48 tun cukru umístěného v zásobnících, a proto žalobu zamítl.4. Odpovědnost žalovaného posuzoval soud I. stupně jak podle § 420a o.z. (zák.č. 40/1964 Sb.), tedy jako objektivní odpovědnost z provozní činnosti, tak věc posuzoval též podle § 415 cit.zákona dle zásad obecné prevence. Podle soudu I. stupně žalovaný jako zhotovitel při provádění prací poškodil nemovitost objednatele, došlo k pádu štítové zdi a poškození střechy, v důsledku toho došlo k protečení dešťové vody do prostor užívaných žalobcem a ke znehodnocení technologie a uskladněného cukru v zásobnících. K tomu soud I. stupně uvedl, že ohledně rozsahu a výše škody vzniklé zatečením ale žalobce přes výzvy soudu nesplnil svou procesní povinnost tvrzení a důkazní dle § 101 o. s. ř. a neprokázal, že v důsledku zatečení došlo ke znehodnocení dodaných 48 tun cukru, že v době havárie a opakovaných dešťů bylo toto množství umístěno v zásobnících. Tvrzení žalobce o rozmáčení 48 tun cukru v rozhodném období bylo podle soudu I. stupně jednoznačně vyvráceno znaleckým posudkem, podle něhož je vyloučeno, aby v rozhodném období došlo k rozpuštění takového značného množství cukru umístěného navíc v relativně uzavřených silech. Pochybnosti o množství cukru v zásobnících v době protečení deště střechou pak podporuje i zjištění z výpovědi svědků, uvádí dále soud I. stupně, podle nichž byly vedeny podrobné záznamy o množství cukru, který byl denně zpracován při výrobě sirupů; takové záznamy však žalobce jako důkaz neoznačil ani nepředložil. Soud I. stupně k tomu dále uvedl, že v současné době je stav zásob již těžko zpětně prokazatelný a nelze než uzavřít, že žalobce rozsah škody neprokázal.5. Dále soud I. stupně věc posuzoval z hlediska preventivní povinnost předcházení škodám, která stíhá vedle vlastníka nemovitosti též samotného žalobce, který je též povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku nejen v jeho vlastnictví. Podle zjištění soudu I. stupně nebyla ze strany žalobce činěna žádná opatření k zamezení vzniku škody způsobené zatečením porušenou střechou, resp. k odvrácení takové hrozící škody. Podle soudu I. stupně o technickém stavu zásobníků dle informace výrobce, jejich stáří, netěsnících spojích, nemohl žalovaný nic vědět, a proto plachty umístil jen tam, kde to považoval za nutné a kde hrozilo nebezpečí; z toho soud I. stupně dospěl k závěru, že odpovědnost za škodu na straně žalovaného dle § 415 obč.zák. není dána.6. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení ve prospěch žalovaného, kterému přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace, stejně tak přiznal náhradu nákladů vedlejšímu účastníkovi a žalobci dále uložil povinnost nahradit náklady státu vynaložené za znalecký posudek a za svědečné.7. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu ve svůj prospěch, tedy trval na přiznání uplatněné částky a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně žalobce vytýká, že nerespektoval závěry odvolacího soudu obsažené ve zrušovacím usnesení a že nevyhověl žádosti o přizvání dalších znalců. Odvolatel je toho názoru, že předložil dostatek listinných důkazů a rozsáhlou fotodokumentaci prokazující zavinění žalovaného za vzniklou škodu a že soud I. stupně k hodnocení důkazů nepřistoupil objektivně, k důkazu ohledně likvidace zničeného cukru se nevypořádal, špatně a tendenčně hodnotil výpovědi svědků ohledně jeho množství. Podle žalobce napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, trvá na tom, že žalovaný je odpovědný v celém rozsahu za způsobenou škodu. Podle žalobce se soud I. stupně důsledně nezabýval otázkou zjištění objektivní pravdy ohledně tvrzení o množství uskladněného cukru, jak je možno doložit rozborem výroby sirupů po havárii.8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za věcně správné. Podle jeho názoru žalobce žádným způsobem neprokázal, jaké množství cukru bylo poškozeno a v jakém časovém horizontu, popírá, že by žalobcem tvrzené množství cukru vůbec bylo ve skladu a že voda zatekla do plných zásobníků, které jsou hermeticky uzavřeny. Žalovaný dále namítá, že žalobce měl dostatek času min. 2 dny na to, aby zabezpečil svůj majetek tak, aby nedocházelo ke škodám. Podle znaleckého posudku pak množství srážek v rozhodném období na sledovaném území nemohlo způsobit tak rozsáhlé škody. Dále poukazuje na to, že takové množství cukru zničeného vodou by muselo být nějakým způsobem ekologicky likvidováno, protože pokud by vyteklo do odpadního potrubí, způsobilo by to nepochybně ekologickou katastrofu nevídaného rozsahu.9. K odvolání žalobce se vyjádřil i vedlejší účastník, pojišťovna, a navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukazuje na závěry znaleckého posudku, podle něhož nemohlo dojít zatečením ke zničení 48 tun cukru uloženého v uzavřených silech zakrytých železným víkem a nad ním i plachtou.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené, v pořadí již druhé, rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ještě před samotným projednáním věci, jak již výše uvedeno, se odvolací soud pokusil mezi účastníky o smírné vyřízení věci, opakovaně a znovu neúspěšně.11. V novém řízení po zrušení prvého zamítavého rozhodnutí soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, jednak předloženými litinami, zejména smlouvou o nájmu nebytových prostor, smlouvou o dílo, zápisem o škodě, zápisem ve stavebním deníku, fotodokumentací, doklady o dodávce cukru, informací o technickém stavu zásobníku cukru, záznamem ČHMÚ, vzájemnou korespondencí, jednak výslechem svědků , Anonymizováno, , , fyzická osoba, a , Anonymizováno, . Dále soud I. stupně vycházel ze závěrů znaleck