6 Cmo 320/2021-49 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 16. března 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 103 970 265 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni při výkonu funkce předsedy představenstva a generálního ředitele v letech 2013 a 2014 svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře, následným podáním insolvenčního návrhu na žalobkyni a způsobením jejího úpadku, který neprojednal s žádným akcionářem ani dozorčí radou žalobkyně a porušil tak zákon i její stanovy.2. Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků, neboť je v konkurzu vedeném soudem I. stupně pod sp. zn. KSPH 66 INS 1293/2014 a není oprávněna nakládat se svým majetkem, a o ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., neboť není schopna sama zajistit si právní zastoupení.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 3. září 2021, č. j. 76 Cm 26/2021-40 odmítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků.4. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na ustanovení § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinností při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel nemůže domoci plnění na právnické osobě. Předmětné řízení spadá do kategorie uvedené v ustanovení § 11 (Osvobození od poplatku) odst. 2 písm. n/ (od poplatku se osvobozuje dlužník) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyně byla důvodně osvobozena od placení soudních poplatků v tomto řízení ze zákona, její návrh na osvobození od soudních poplatků je tudíž irelevantní, proto soud I. stupně její návrh na osvobození od soudních poplatků odmítl.5. Soud I. stupně usnesením ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 76 Cm 26/2021-42 řízení zastavil (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 6 728 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).6. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že ze své úřední činnosti zjistil zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného, zjištěný úpadek žalovaného a povolení jeho řešení oddlužením. Odkázal na ustanovení- § 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), podle kterého se se zahájením insolvenčního řízení spojuje účinek, že pohledávky ani jiní práva, týkající se majetkové podstaty, nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou (odst. 1/); účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, oznamující zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odst. 4/),- § 140c IZ, podle kterého v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech, týkající se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (ustanovení § 170 IZ),- § 141a IZ, podle kterého po právní moci rozhodnutí o úpadku soud nebo jiný k tomu příslušný orgán zastaví řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezením podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ a ustanovení § 140c IZ.7. V souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ IZ soud I. stupně konstatoval, že počínaje dnem 28. prosince 2017, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, nebylo možné zahájit soudní řízení o pohledávce, která mohla být přihlášena do tohoto insolvenčního řízení. Předmětné řízení v dané věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 16. března 2021 z titulu náhrady škody způsobené žalovaným jako členem statutárního orgánu žalobce jeho jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře v letech 2013 a 2014. Pohledávka vznikla ještě před vydáním rozhodnutí o úpadku žalovaného, bylo ji možné uplatnit přihláškou do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného a bylo prokázáno, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly před podáním žaloby.8. Z uvedených důvodů soud I. stupně odkazem na ustanovení § 141a IZ řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení a je proto povinna k náhradě nákladů řízení žalovanému.9. Ve včas podaném odvolání ze dne 17. listopadu 2021 proti uvedenému usnesení soudu I. stupně v plném rozsahu žalobkyně (odvolatel) navrhla, aby odvolací soud změnil- výrok I. tak, že řízení se nezastavuje, nebo že řízení se do skončení oddlužení žalovaného přerušuje,- výrok II. tak, že žalovanému nepřizná náhradu na náklady právního zastoupení.10. Žalobkyně v odůvodnění vyslovila nesouhlas s názorem soudu I. stupně, že zavinila zastavení řízení, neboť nebyla zastoupena advokátem, který by jí po právní stránce ve věci poradil, když soud I. stupně její žádost o ustanovení zástupce zamítl. Soud I. stupně věnoval pozornost věcné stránce žaloby namísto řešení otázky místní příslušnosti s cílem se žaloby zbavit a mohl sám včas předejít vzniklým nákladům, které zcela neoprávněně přiznal žalovanému. Žalobkyni není známo, zda právní zástupce žalovaného vůbec zastupoval, neboť o tom nedostala žádnou zprávu, zástupce do spisu vůbec nemusel nahlížet a pokud věděl o zákonem dané překážce v oddlužení u žalovaného, mohl na tuto skutečnost soud I. stupně i žalobkyni upozornit krátkým přípisem. Žalobkyně setrvala na názoru o oprávněnosti žaloby, neboť insolvenční řízení vůči ní ještě neskončilo a není zcela známo ani postaveno na jisto, jaká škoda žalobkyni ve skutečnosti vznikne, proto by mělo být v tomto řízení pokračováno nebo by mělo být přerušeno do doby, než skončí oddlužení žalovaného, neboť není zcela jasné, zda skončí úspěšně nebo bude zrušeno.11. Podané odvolání nebylo žalovanému doručováno, tudíž se k němu nevyjádřil.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.13. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením skutkového a právního stavu projednávané věci soudem I. stupně i vyvozenými závěry pro zastavení řízení odkazem na citovaná ustanovení IZ, když řízení muselo být zastaveno zaviněním žalobkyně podle ustanovení § 141a IZ. Důvody a úvahy uváděné žalobkyní v odůvodnění odvolání odvolací soud považuje za irelevantní, rozhodnutí o povinnosti náhrady nákladů řízení žalobkyni ve prospěch žalovaného je plně v souladu s ustanovením §146 odst. 2 věta první o. s. ř.14. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu I. ve výrocích I. a II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.15. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.