6 Cmo 324/2021-96 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 11. listopadu 2021 č. j. 72 Cm 142/2020-82 tak, že „I. Řízení se podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí návrhu z a s t a v u j e.“ (výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně účastníkům podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 5 860 Kč {paušální náhrada hotových výdajů připadající na jeden úkon právní služby à 300 Kč, tj. za jedno vyjádření účastníků, druhé soud nežádal [§ 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu]; odměna advokáta účastníků za dva úkony právní služby à 3 100 Kč [§ 151 odst. 2 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a g), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif; převzetí zastoupení, účast na jednání; vyjádření advokáta soud nežádal, paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalované za dva úkony právní služby à 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)]}, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce účastníků, neboť navrhovatelé tím, že vzali návrh zpět, procesně zavinili, že řízení bylo zastaveno a účastníci tak mají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.“ (výrok II.). Rozhodnutí nebylo odůvodněno.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl následně opravným usnesením ze dne 16. listopadu 2021 č. j. 72 Cm 142/2020-85 tak, že „Ve výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 72 Cm 142/2020-82 se nesprávná celková výše náhrady nákladů řízení ve výši „5860 Kč“ nahrazuje správnou částkou „13 029,20 Kč“ a za slovní spojení „(§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)“ se vkládá slovní spojení „a náhrady DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen z odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2 209,20 Kč“. Své opravné usnesení odůvodnil tím, že v celkovém součtu nebylo zohledněno, že advokát účastníků zastupoval v řízení dva účastníky a rovněž v celkové částce nebylo zohledněno, že je právní zástupce účastníků plátcem DPH, a proto zjevnou nesprávnost výroku II. usnesení opravil s odkazem na § 164 o. s. ř.3. Proti usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení jen ohledně náhradově nákladového výroku II. podali navrhovatelé odvolání. V odvolání uvedli, že navrhovatelé podávali svůj návrh v situaci, kdy správní rada , Jméno advokáta B, nebyla plně obsazena (členka správní rady paní , právnická osoba, odstoupila z funkce člena správní rady přípisem ze dne 1. 6. 2020). Nadace se v době podání návrhu nacházela v klíčové situaci, kdy bylo třeba řešit otázku další existence , Anonymizováno, v prostorách na adrese , adresa, . Paní , Jméno advokáta C, , jejíž jednání považují navrhovatelé i nadále za nikoli nestranné (zejména s ohledem na její osobní spory s panem , Anonymizováno, ), neměla při absenci jednoho člena správní rady „potřebnou oponenturu a měla možnost jednat jménem nadace nikoli s péčí řádného hospodáře“. V této situaci se navrhovatelé domáhali nejen odvolání paní , Jméno advokáta C, z funkce člena správní rady, ale zejména též jmenování opatrovníka právnické osobě. Dne 27. 9. 2021 byla na uvolněné místo člena správní rady jmenována paní , Anonymizováno, . Tím jeden z významných důvodů, pro které bylo řízení vedeno, odpadl. S ohledem na uvedené mají navrhovatelé za to, že jejich návrh byl podán důvodně. Proto není důvodu pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a navrhují, aby odvolací soud s ohledem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadená usnesení změnil a rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku II.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen kvůli nesprávnému výpočtu náhrady nákladů řízení (nikoliv kvůli soudem prvního stupně aplikovanému ustanovení zákona).5. Podle § 146 odst.. 2 o. s. ř. „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“6. Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Přitom platí, že zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Ke shodným závěrům ostatně dochází i odborná právní teorie prezentovaná v komentářové literatuře: „Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku.“ -viz. komentář k § 146 in Drápal, L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2009, 1600 s.). Tento závěr zastává též Ústavní soud – viz jeho usnesení ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2377/21: „Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky vztahující se k zaviněnému zastavení řízení zdůrazňuje, že zavinění je třeba posuzovat výhradně z procesního hlediska.“ To znamená, že v případě, kdy navrhovatel vzal návrh zpět – a tudíž – nahlíženo z procesního hlediska, zavinil zastavení řízení – soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přizná jinému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva.7. Zásada procesního zavinění (vyjádřená v ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.), a potažmo hrazení nákladů řízení jinému účastníkovi, není bezvýjimečná. Neplatí – byť je důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, navrhovatel nezavinil zastavení řízení, tudíž není povinen nahradit náklady řízení jinému účastníkovi, jestliže vzal důvodně podaný návrh zpět /1. podmínka/ pro chování jiného účastníka /2.podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí návrhu pro chování jiného účastníka (tj. ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) zpravidla dojde tehdy, jestliže jiný účastník po podání návrhu navrhovateli poskytl plnění (je-li „žalováno“ na plnění), jež po něm navrhovatel v petitu žaloby požadoval. Za chování jiného, resp. dalšího účastníka, jsoucím důvodem zpětvzetí návrhu navrhovatele ve smyslu druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., je možno považovat takové právní jednání účastníka, jímž vyhoví návrhu (petitu). Zřejmé je to z prostého porovnání toho, čeho se petitem navrhovatel domáhal a tím, co účastník učinil.8. V řešeném případě by došlo ke splnění druhé podmínky podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tím, že by , Jméno advokáta C, coby členka správní rady první účastnice po podání návrhu odstoupila z funkce. To se však nestalo – navrhovatelé tuto skutečnost netvrdili (tím spíše nedokládali). Navrhovali-li navrhovatelé odvolání členky správní rady a došlo-li namísto toho k obsazení jednoho uvolněného místa ve správní radě (jmenováním , Anonymizováno, ), je více než zjevné, že tímto nebyla splněna 2. podmínka. To znamená, že postup dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se neuplatní a soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. správně uložil navrhovatelům povinnost zaplatit dalším účastníkům náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva.9. Soud prvního stupně však ani v opravném usnesení neopravil zjevnou chybu v počtech dle § 164 o. s. ř., tak aby byl výpočet správný. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly dalším účastníkům (ad 1/ a 2/) náklady řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávají z odměny advokáta za tyto 2 společné úkony právní služby: a to -převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), -účast na soudním jednání dne 8. 10. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky, po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky. Jelikož se jednalo o společné úkony právní služby, je odměna za úkon právní služby u každého ze společně zastupovaných snížena o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky, tedy odměna 3 100 Kč je snížena na 2 480 Kč. Každému ze společně zastupovaných účastníků tedy náleží náhrada odměny advokáta ve výši 4 960 Kč - celkem 9 920 Kč (2 x 4 960 Kč) a náhrada hotových výdajů