6 Cmo 53/2022-24 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozhodl vyšším soudním úředníkem tak, že uložil notáři , Anonymizováno, (dále též zkráceně „notář“) povinnost zaplatit částku 3 240 Kč s odůvodněním, že dne 9. 6. 2021 notář provedl přímý zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů. Dále uvedl, že výše poplatku za zápis skutečností do veřejného rejstříku při zápisu notářem činí dle položky 39 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 700 Kč s tím, že dle § 7a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) je notář povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů od provedení zápisu. Zvýšení nezaplaceného poplatku o 20% odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 9 odst. 11 z.s.p.2. Proti shora uvedenému usnesení soudu prvního stupně se notář odvolal podáním ze dne 12. 1. 2022 a navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení. Namítl, že odvolání je přípustné s tím, že soud prvního stupně poskytl nesprávné poučení o opravných prostředcích a jeho stěžejní odvolací argumentace spočívala v následujících odvolacích námitkách:1) Soud nesprávně za použití analogie podřadil zápis svěřenského fondu pod položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku z.s.p., ačkoliv svěřenský fond není v žádném případě osobou a ani zákonem o soudních poplatcích není za osobu považován ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) z.s.p.2) Poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů notářem není zákonem o soudních poplatcích stanoven a nelze jej tak vybrat.3) Použití analogie u zákona o soudních poplatcích vyloučil Ústavní soud v nálezu sp.zn. IV.ÚS 3283/18.4) Pokud by bylo použití analogie přípustné, bylo by namístě analogicky aplikovat § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p.5) Dle předchozí rozhodovací praxe rejstříkových soudů ve věcech soudního poplatku za zápis skutečného majitele není v souladu se zásadou spravedlivého a rozumného výběru daní a poplatků, aby se za stejný úkon provedený jedním subjektem poplatek platil a za úkon provedený jiným subjektem neplatil vůbec. Odvolatel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 127/2019 a Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 8 Cmo 150/2019.6) Jednotícím principem soudních poplatků za zápis soudem a za zápis notářem je, že poplatek za zápis notářem je vždy nižší, nikoli vyšší než za zápis soudem. Hlavním důvodem zavedení přímého zápisu notářem je podle odvolatele snaha odbřemenit rejstříkové soudy. Tomu odpovídá snížená sazba soudního poplatku za zápis notářem, která má účastníky motivovat, aby zápis soudem volili jen ve výjimečných případech.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o. s. ř.) ve spojení s § 28 z.ř.s. rozhodnutí soudu I. stupně, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a dospěl k závěru, že odvolání je včasné, přípustné a důvodné.4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně obsahovalo poučení, podle něhož proti usnesení není odvolání přípustné s tím, že lze proti němu podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Usnesení soudu prvního stupně bylo notáři doručeno dne 16. 11. 2021 a notář proti němu podal námitky, přičemž o námitkách notáře rozhodl soud prvního stupně samosoudkyní usnesením ze dne 21. prosince 2021 SF 2930/RD11/KSHK, Fj 67716/2021/KSHK-14 tak, že usnesení vyšší soudní úřednice potvrdil.5. Vzhledem ke skutečnosti, že notář podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o uložení poplatkové povinnosti vydanému vyšším soudním úředníkem, jež obsahovalo poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení, odvolací soud se proto předně zabýval tím, zda odvolání bylo proti předmětnému usnesení přípustné a zda bylo podáno včas.6. Z hlediska právního odvolací soud aplikoval § 204 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je odvolání podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.7. Jak je zřejmé z § 201 o. s. ř., účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. však odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.8. Odvolací soud dále vycházel z § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. zákona o vyšších soudních úřednících, podle něhož proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní a proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v uvedeném zákoně o vyšších soudních úřednících stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.9. Odvolací soud dále posuzoval věc také podle § 10 odst. 2 z.s.p., podle něhož soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.10. Ze shora uvedeného ustanovení z.s.p. podle odvolacího soudu vyplývá, že zákon rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzvou k zaplacení soudního poplatku nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci. Samotná výzva k zaplacení soudního poplatku je činěna ve formě usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, a proto proti takovéto výzvě není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen není, má poplatník zachovánu možnost obrany spočívající v tom, že existence poplatkové povinnosti (správnosti stanovení poplatkové povinnosti) je posuzována a přezkoumávána v rámci usnesení o zastavení řízení. Naproti tomu rozhodnutím soudu o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vzniká poplatková povinnost, nejedná se o usnesení o vedení řízení a je proti němu přípustné odvolání, přičemž na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti lze soudní poplatek vymáhat.11. Posledně uvedený závěr se obdobně uplatní za předpokladu vzniku poplatkové povinnosti i vůči notáři coby plátci soudního poplatku, jenž je povinen vybrat soudní poplatek a zároveň jej odvést správci poplatku (§ 7a z.s.p.), jemuž je uložena soudním rozhodnutím povinnost uhradit soudní poplatek.12. K obdobným výše uvedeným závěrům přitom dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp.zn. 30 Cdo 870/2019, v němž konstatoval, že zákon o soudních poplatcích v § 10 odst. 2 z.s.p. rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzva k zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1, 2 z.s.p.) má povahu deklaratorního rozhodnutí, kterým nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci (srov. bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st 35/13). Následkem nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou je – za předpokladu řádného poučení poplatníka podle § 9 odst. 3 z.s.p. - zastavení řízení; právní mocí usnesení o zastavení řízení poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 z.s.p.). Proti tomu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vydává soud například v případech uvedených v § 9 odst. 4 z.s.p., a to spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 z.s.p.). Na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pak lze soudní poplatek na poplatníku vymáhat. Rozlišování mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek má svůj význam i při aplikaci § 12 odst. 1 z.s.p. neboť zrušit nebo změnit je nutno toliko nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek, nikoliv nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku. Rovněž podle komentářové literatury je třeba porovnáním § 10 odst. 2 z.s.p. a § 12 odst. 1 z.s.p. dospět k závěru, že nesprávnou výzvu k zaplacení poplatku (byť byla učiněna rozhodnutím ve formě usnesení) není třeba rušit a rozhoduje se pouze o vrácení soudního poplatku zaplaceného na základě takové (nesprávné) výzvy, zatímco nesprávné rozhodnutí ukládající povinnost zaplatit poplatek je třeba postupem podle § 12 odst. 1 z.s.p. zrušit nebo změnit. (WALTR,