7 Cmo 152/2022-23 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně výrokem I. v záhlaví uvedeným usnesením zrušil společnost , Jméno navrhovatele, ., IČO: , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatele, (dále jen společnost) a nařídil její likvidaci.2. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, .3. Výrokem III. společnosti uložil společnosti povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.4. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 17. 3. 2022 navrhovatel podal návrh na zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost je po dobu delší jednoho roku nečinná, o čemž mj. svědčí skutečnost, že za období let 2017 až 2020 nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, je nekontaktní. Doplnil, že ve sbírce listin nejsou založeny dokumenty zákonem stanovené, není založena žádná účetní závěrka.6. Soud prvního stupně ze sbírky listin společnosti pak zjistil, že tato nezakládá do sbírky listin zákonem stanovené listiny, m.j. účetní závěrky, a proto lze usuzovat na její nečinnost. Soud prvního stupně vyzval společnost usnesením ze dne 24. března 2022, č. j. 84 Cm 341/2022-4, k vyjádření k podanému návrhu a odstranění důvodů, pro které má být zrušena; lhůta k nápravě uplynula marně. Soud prvního stupně proto návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen ZOK) zrušil s likvidací.7. Likvidátora soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že statutární orgán společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti.8. Výrok o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka č. 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.9. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).10. Proti unesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, ve kterém navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno, neboť z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že společnost není objektivně schopna vykonávat svoji činnost a případné porušení povinností spočívající v nepodání daňového přiznání a nezakládání listin do sbírky listin nemůže být důvodem pro zrušení společnosti s likvidací. Odvolatelka v tomto směru odkázala na judikaturu Vrchního soudu v Praze.11. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání uvedl, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a shledal odvolání důvodným.13. Ze spisu se podává, že navrhovatel s odkazem na § 238 odst. 5 písm. a), odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu se domáhal zrušení společnosti s likvidací, neboť společnost nepodala za zdaňovací období roku 2017 až 2020 daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob. Společnost rovněž porušuje svou zákonnou povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku, když nezakládá účetní závěrky ve smyslu § 66 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen z. v. r.). Soud prvního stupně společnost usnesením ze dne 24. března 2022, č. j. 84 Cm 341/2022-4 vyzval, aby se vyjádřila k návrhu a ve stejné lhůtě odstranila důvody vedoucí ke zrušení společnosti, jinak ji soud podle § 93 písm. b) ZOK zruší. Výzva byla společnosti doručena 7. dubna 2022 fikcí a zůstala bez odezvy. Soud prvního stupně proto rozhodl napadeným usnesením, jak výše uvedeno a s výše uvedeným odůvodněním.14. Odvolací soud konstatoval, že zrušení společnosti je až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 104 z. v. r.; což ze spisu neplyne.15. Z obchodního rejstříku přístupného na www.justice.cz sice vyplývá, že společnost která vznikla 9. prosince 2008, dosud účetní závěrky společnosti do sbírky listin nezaložila, avšak skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání za rok 2014 až 2017, jakož i to, že porušuje svou zákonnou povinnost plynoucí z § 66 z. v. r., samo o sobě o neschopnosti společnosti vykonávat činnost ještě nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takto závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, bez dalšího přistoupit.16. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je naplněn důvod pro zrušení společnosti podle § 93 písm. b) ZOK, který spočívá dle soudu prvního stupně v tom, že společnost nezakládá zákonem požadované listiny do Sbírky listin. Soud prvního stupně své rozhodnutí postavil pouze na tvrzení navrhovatele, že společnost nepodávala daňová přiznání za zdaňovací období 2015 až 2020 a že nezakládá účetní závěrky jako zákonem požadované listiny do Sbírky listin, přičemž pouze z této skutečnosti na neschopnost společnosti vykonávat vlastní činnost usuzovat nelze. Navrhovatel pak jiné důvody pro zrušení společnosti netvrdil.17. Odvolací soud dospěl k závěru, že za této situace nejsou dány důvody pro zrušení společnosti s likvidací.18. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v celém rozsahu změnil tak, že návrh na zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora zamítl, neboť důvod pro zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora není dán. Na společnost tak ani nedopadá povinnost zaplatit soudní poplatek.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 23 větou první z. ř. s.