7 Cmo 357/2021-101 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku soud rozhodl takto: „, tituly před jménem, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , likvidátorovi společnosti , právnická osoba, . , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , se přiznává odměna za provedenou likvidaci ve výši 1000 Kč a náhrada hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 11 766 Kč, celkem tedy 12 766 Kč, s ohledem na poskytnutou zálohu na hotové výdaje spojené s likvidací ve výši 5 000 Kč bude likvidátorovi vyplacena částka 7 766 Kč.“2. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-18 ze dne 18. dubna 2012 rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, ., nařídil její likvidaci a jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, likvidátorem. Rovněž rozhodl o povinnosti zrušované společnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč.3. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že podáním, došlým soudu dne 1. září 2020 a doplněným dne 10. listopadu, likvidátor požádal o náhradu hotových výdajů, jež vyčíslil částkou 14 478 Kč.4. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že likvidátor byl jmenován v roce 2012, a tedy se na určení odměny a hotových výdajů použije vyhláška č. 479/2000 Sb., v ustanovení § 4 odst. 1 a 2 stanovící, že skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.5. V daném případě dospěl soud k závěru, že přiměřená je odměna ve výši 1 000 Kč.6. V otázce hotových výdajů soud odkázal na dikci ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. a uznal za účelně vynaložené jednotlivé likvidátorem uplatněné hotové výdaje /v odůvodnění rozhodnutí popsané/, vyjma náhrady za opotřebení vozidla ve výši 3,70 Kč/km, neboť dle ustanovení § 1 vyhlášky 429/2011 Sb. a § 1 vyhlášky 435/2013 Sb. předmětnou náhradu lze poskytnout pouze za použití osobního silničního motorového vozidla, nikoli nákladního, jímž likvidátorem použitý nákladní automobil skříňový tovární značky , SPZ, .7. Závěrem soud uvedl, že odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů, bude po odečtu zálohy 5 000 Kč, tj. suma 7 444 Kč, likvidátorovi vyplacena ze státních prostředků po právní moci tohoto usnesení.8. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že mu bude přiznána odměna 5 000 Kč a náhrada 3,70 km, likvidátor s odkazem na příslušnou právní úpravu poukázal na skutečnost, že likvidace nekontaktní společnosti, jak tomu bylo i v daném případě, je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možné provést úkony, potřebné k likvidaci společnosti.9. K podpoře své argumentace odvolatel odkázal na „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“, vypracovaný Komorou specialistů pro krizová řízení a insolvenci v České republice, z něhož vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin. Likvidátor zdůraznil, že společnost byla vymazána z obchodního rejstříku, v této věci přitom likvidátor jednal s finančním úřadem, OSSZ, živnostenským úřadem, úřadem práce a exekutorem. Má za to, že odměna 1000 Kč je nepřiměřeně nízká a je namístě aplikovat ustanovení § 8 odst. 2 předmětné vyhlášky.10. Dále odvolatel nesouhlasil s postupem soudu, pokud ten mu nepřiznal náhradu za opotřebení vozidla. Připustil, že vozidla typu pick up a skříňová, se považují za nákladní vozidla, nicméně používají se stejně jako vozidla ryze osobní, nejedná se o typické nákladní automobily, odvolatel je přesvědčen, že mu náhrada za opotřebení náleží stejně, jako by používal automobil s označením osobní.11. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.12. Pokud jde o odměnu za provedenou likvidaci, soud aplikoval právní úpravu, platnou a účinnou v rozhodném období. Správnost tohoto postupu odvolatel principiálně nezpochybňuje, respektive se v tomto směru se soudem prvního stupně ztotožňuje, přiznanou odměnu nicméně považuje za nepřiměřeně nízkou.13. Lze konstatovat, že rovněž odvolací soud shledává správným postup soudu realizovaný podle ustanovení § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb. /byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud/, pokud s ohledem na datum rozhodnutí o jmenování likvidátorem /18. 4. 2012/ a právní moc rozhodnutí, jež nastala v roce 2012, aplikoval vyhlášku č. 479/2000 Sb.14. Podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb. skončí – li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje - li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč.15. Podle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb., soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.16. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců. Existuje bohatá judikatura, jež jmenování likvidátora ze seznamu insolvenčních správců považuje za významnou okolnost. Reflektována je tato okolnost např. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019, v němž odvolací soud zaujal stanovisko, že „ při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“ Dále je v citovaném rozhodnutí akcentována rovněž okolnost, že „rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“17. Na v podstatě shodných názorových pozicích stojí řada dalších rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v nichž je rovněž akcentována okolnost, že pokud soud jmenuje likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak /obecně/ využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce.18. V daném případě ovšem shora popsané teze nemohou být východiskem pro úvahy soudu o zvýšení odměny likvidátora podle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb. /viz níže/, byť obecně lze daná úvahová východiska, nebrání-li tomu jiné okolnosti toho kterého případu, aplikovat i v řízení o rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů dle předchozí právní úpravy, tedy úpravě předcházející zmiňované judikatuře.19. Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-39 ze dne 27. 7. 2015 soud likvidátorovi uložil předložit ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zprávu o průběhu likvidace, tj. zejména uvést, kdy likvidátor oznámil vstup společnosti do likvidace a výzvu věřitelům k přihlášení pohledávek v Obchodním věstníku, zda byla zpracována účetní závěrka předcházející dni vstupu do likvidace a sdělil, kdy předpokládá ukončení likvidace. Opětovná výzva shodného obsahu byla soudem učiněna usnesením č. j. 40 Cm 4/2011-43 ze dne 4. října 2016.20. Podáním, datovaným dnem 18. 10. 2016, likvidátor soudu sdělil, že pro velkou zaneprázdněnost udělil plnou moc , tituly před jménem, , Anonymizováno, „v dobré víře“, že budě řádně likvidaci zajišťovat, a předal jí veškerou relevantní dokumentaci. Příslušné úkony však nebyly prováděny řádně.21. Následují ve spise další výzvy soudu k předložení zprávy o učiněných úkonech v likvidaci, a opětovné omluvy, respektive vyjádření likvidátora, učiněné s odkazem na udělení plné moci , tituly před jménem, , Anonymizováno, a mimo její rodinné problémy.22. Další výzva soudu k předložení zprávy o průběhu likvidace je obsažena v usnesení na č. l. 69 ze dne 10. ledna 2020. Následuje další korespondence ze strany likvidátora, následná výzva soudu likvidátorovi k vyúčtování zálohy na hotové výdaje spojené s likvidací / č. l. 76 spisu.23. Dále je obsahem spisu „Závěrečná zpráva likvidátora a vyúčtování“ + připojené doklady / č. l. 77-86 spisu /. Rozhodnutím na č. 187 spisu soud rozhodl napadeným usnesením.24. Podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho případem shoduje v podstatných znacích, byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.25. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 261/2021 ze dne 1. prosince 2021, jímž bylo rozhodnuto o odvolání likvidátora,