7 Cmo 96/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodl tak, že řízení se zastavuje (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále, že žalobkyni se po právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 10 750 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze (výrok III).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobou doručenou mu dne 28. 5. 2021 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 430 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucím od 1. 6. 2018 do zaplacení. Soudní poplatek při podání žaloby žalobkyně nezaplatila a nezaplatila jej ani ve stanovené lhůtě určené usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 72 Cm 92/2021-32, postupoval soud prvního stupně dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále je ZoSP), a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy žalobkyně sice zavinila zastavení řízení, avšak žalované doposud žádné náklady nevznikly. Vrácení soudního poplatku odůvodnil použitím § 10 odst. 1 věty první ZoSP, jelikož byl uhrazen někým, kdo k tomu nebyl povinen.3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém uvedla, že soudní poplatek uhradila, nicméně stalo se tak z rodinných a finančních důvodů až po uplynutí lhůty stanovené pro jeho zaplacení. Žalobkyně si je sice vědoma nové právní úpravy, dle které již není možné uhradit soudní poplatek i po uplynutí stanovené lhůty k uhrazení soudního poplatku, ale i tak žádá, aby odvolací soud přistupoval k dané věci mírněji. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, dle něhož je nutné zohlednit, že proti takovému usnesení o poplatku je účastník řízení oprávněn podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení příp. je možné se domáhat osvobození od soudních poplatků a to opět ve lhůtě stanovené pro úhradu soudního poplatku. Namítá, že z toho vyplývá, že pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím, běží tato lhůta až ode dne následující po marném uplynutí lhůty k podání námitek. Uvádí, že se nemůže ztotožnit ani s tím, aby soudy, jejichž rozhodovací praxe se pohybuje v řádu let, zmařily uplatněný nárok jen v důsledku drobného prodlení s úhradou soudního poplatku. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a v řízení bylo pokračováno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2 odst. 1 je ZoSP je poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel.6. Podle § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen „návrh na zahájení řízení“) a který je dle § 7 odst. 1 citovaného zákona splatný vznikem poplatkové povinnosti, tudíž podáním návrhu na zahájení řízení.7. Podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Podle odst. 4 pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.8. Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 3. 2022, č. j. 72 Cm 92/2021-32, poté co bylo žalobkyni přiznáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2021, č. j. 72 Cm 92/2021-22 ve znění měnícího usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2022, č. j. 7 Cmo 381/2021-28, osvobození od soudního poplatku ve výši 50% s tím, že ve zbytku zůstala její platební povinnost zachována, byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dnů od doručení předmětného usnesení zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši 10 750 Kč, přičemž usnesení obsahovalo i poučení o možnosti zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo žalobkyni doručeno dne 28. 3. 2022, což se podává z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 31), soudní poplatek byl uhrazen až 21. 4. 2022 jak vyplývá ze záznamu o složení založený ve spise na č. l. 33.9. Odvolací soud nemá ani v této věci při aplikaci § 9 odst. 1 ZSop důvod se odchýlit od ustálených judikatorních závěrů, jež výstižně shrnul Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, dostupném na www.nsoud.cz., ve kterém uvádí, že: „Zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (odvolání, dovolání). Přestože (ne)zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne)zaplacení poplatku procesním úkonem; z tohoto důvodu nemůže být lhůta k jeho zaplacení podle § 9 odst. 1, 2 zákona lhůtou procesní ve smyslu § 55 o. s. ř. Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona), a soud ho proto musel vyzvat k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil (§ 9 odst. 1, 2 zákona), je lhůta zachována pouze tehdy, jestliže je předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu; nepostačí, je-li podání obsahující soudní poplatek poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Nestane-li se tak, soud řízení (nejde-li o některou z výjimek stanovených v zákoně) zastaví. Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.“10. Dle odvolacího soudu pak ani námitky odvolatelky, ohledně počátku běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku, který se váže na uplynutí lhůty pro podání námitek proti takovému rozhodnutí, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, nejsou důvodné, neboť závěr tam přijatý byl prolomen rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021 veřejně dostupné na www.nsoud.cz., dle kterého počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku není vázán na právní moc usnesení, jímž je poplatník vyzýván k zaplacení poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. A nadto odvolatelka přehlédla, že v tomto případě proti usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku ani nebylo možné podat námitky dle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť předmětné usnesení nebylo vydáno vyšším soudním úředníkem či asistentem soudcem, ale soudkyní JUDr. Evou Šnajdaufovou.11. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s ust. § 9 odst. 1 ZoSP, neboť lhůta pro zaplacení soudního poplatku za návrh, určená soudem v usnesení obsahující řádnou výzvu k jeho zaplacení, uplynula dne 12. 4. 2022 marně, přičemž zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem stanovené lhůty již nemá jakýkoli význam. V tomto případě pak ani nenastaly skutečnosti předpokládané v ust. § 9 odst. 4 uvedeného zákona, pro které soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezastaví.12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení a výroku o vrácení uhrazeného