9 Cmo 3/2022-92 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost uzavřít dohodu o změně prohlášení vlastníka ze dne 15. 4. 2019 ve výroku I. uvedeného znění (výrok I.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 35 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná do obou výroků blanketní odvolání.3. Podáním ze dne 14. prosince 2021 vzala odvolatelka své odvolání výslovně zpět v rozsahu výroku I., jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, a odůvodnila odvolání proti výroku II. rozsudku.4. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu zastavil odvolací řízení v rozsahu odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř.5. V doplnění odvolání odvolatelka brojila především proti nedostatečnému zdůvodnění náhradově nákladového výroku, pročež je v této části nepřezkoumatelný. Odůvodnění rozsudku postrádá rozpis úkonů právní pomoci, není zřejmé, z jakých jednotlivých úkonů se celková částka nákladů řízení skládá. Již v průběhu řízení žalovaná namítala, že předžalobní výzva žalobce neobsahuje dostatečné skutkové a právní posouzení a měla by být účtována pouze jako jednoduchá výzva k plnění ve výši poloviny odměny za právní službu (jak jí ostatně původně i žalobce účtoval v samotné žalobě). Žalovaná z odůvodnění rozsudku není schopna poznat, jak byla tato výzva soudem prvého stupně ohodnocena. Dále, jak vyplývá z e-mailové komunikace mezi právními zástupci účastníků, založené ve spise, jakož i z protokolu z jednání, jednání ve věci samé dne 26. 4. 2021 se vůbec nemuselo konat. Účastníci v té době jednali o smíru a žalovaná opakovaně navrhovala jednání odročit, žalobce však na to nepřistoupil a jednání tak muselo proběhnout, aniž by se na něm cokoliv ve věci samé událo. Soud prvého stupně, ačkoliv toto není zaprotokolováno, sdělil toho dne účastníkům, že bude zvažovat nepřiznat v případě úspěchu ve věci žalobci náklady řízení za toto jednání, neboť mohlo být odročeno ještě před jeho konáním. Z odůvodnění rozsudku však opět nevyplývá, zda byla náhrada nákladů řízení za toto jednání přiznána. A dále není rovněž zřejmé, zda soud prvého stupně přiznal žalobci jím opakovaně tvrzený nárok na přiznání nákladů za sepis dohody o narovnání, která však mezi účastníky uzavřena nebyla a ani ze strany žalobce žalované žádný text takové dohody nebyl žalobcem zaslán. Nadto tento mimosoudní úkon není účtovatelný v rámci řízení před soudem. Totéž se týká návrhu na uzavření soudního smíru, který žalobce sepsal a soudu zaslal, aniž by mezi účastníky došlo ke smíru. Tento úkon rovněž není dle názoru žalované účtovatelný, neboť byl zpracován a soudu zaslán aniž by žalovaná se smírem souhlasila. Návrh na uzavření smíru se podává oběma účastníky až v okamžiku, kdy dojde mezi nimi k dohodě, jak je ostatně konstatováno i v první větě žalobcova návrhu na smír. Žalobce však návrh na smír odeslal soud bez souhlasu žalované a tedy ho vypracovával zcela zbytečně. Žalobce byl oprávněn požadovat náklady řízení, pokud jde o právní zastoupení pouze v tomto rozsahu (bez DPH):- převzetí a příprava zastoupení- předžalobní výzva - pouze ve výši 1/2, jak bylo i uvedeno v žalobě - tzn. 1 250 Kč- podání žaloby dne 12. 9. 2019- vyjádření k soudu 15. 2. 2020- účast na soudním jednání 29. 6. 2020- vyjádření 14. 9. 2020- vyjádření k soudu 15. 2. 2021- účast na jednání dne 18. 10. 2021Tedy celkem za 7,5 úkonů právní služby, nikoliv za 10, jak uvádí soud prvého stupně, aniž by tento počet zdůvodnil.6. Nad rámec uvedeného se odvolatelka vyjádřila i k otázce možné aplikace ust. § 150 o. s. ř., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných, které soud prvého stupně nezvážil. Odvolatelka o celé, dle jejího názoru zbytečné, soudní řízení nestála a ani ho nevyvolala. Nikdy se nebránila podpisu prohlášení vlastníka, pouze žalobce opakovaně žádala, aby proběhl nový schvalovací proces, který dle jejího názoru byl nutný. Žalobce, na místo toho, aby se snažil konstruktivně problém vyřešit, raději vyvolal soudní při. Původně žalobce od žalované požadoval dokonce částku cca 6 000 Kč jen za předžalobní výzvu. Odvolatelka se opakovaně snažila dohodnout, žalobce však bohužel dohodu zmařil přehnanými a soudně neuznatelnými náklady.7. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně (tj. výrok II.) změnil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo napadený rozsudek ve výroku II. zrušil a vrátil soudu prvého stupně k řádnému zdůvodnění, neb aby sám o výše nákladů řízení znovu rozhodl.8. K odvolání se vyjádřil podáním ze dne 18. ledna 2022 žalobce, který navrhl odvoláním napadený výrok II. jako věcně správný potvrdit s tím, že výhrady odvolatelky nejsou důvodné, neboť žalobce bezprostředně po skončení jednání zaslal soudu písemné vyčíslení nákladů řízení. Dále uvedl, že neexistuje ani jeden jediný důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení dle § 150 o. s. ř.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, rozhodnutí je nepřezkoumatelné.10. Dle § 169 odst. 2 o. s. ř. „Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.“11. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.12. Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 21. srpna 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/2014 zabýval povinností soudů řádně odůvodnit své rozhodnutí. Uvedl, že „Uvedeným postupem nalézacího soudu tak došlo k porušení ústavně garantovaného práva stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje povinnost obecných soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí. Absence řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů pak zakládá nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí a zpravidla i jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení sp. zn. III. ÚS 529/06 ze dne 22. 3. 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)]. Přitom však postačuje uvedení základních důvodů, které obecný soud vedly k přijetí rozhodnutí a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.“13. V případě odvoláním napadeného náhradově nákladového výroku se nejednalo o rozhodnutí, jež by nemuselo být odůvodněno, byť se nejednalo o výrok ve věci samé (nejednalo se ani o vypočtená usnesení podle věty první ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., ale ani o usnesení předvídaná ve druhé větě tohoto ustanovení). Je-li uložena některému z účastníků řízení povinnost k náhradě nákladů řízení (v posuzovaném případě dokonce nikoliv v zanedbatelné výši 35 880 Kč), musí být řádně odůvodněno. Jinak řečeno musí být účastníku zcela zřejmé, na základě kterých ustanovení příslušného právního předpisu je mu příslušná povinnost k náhradě nákladů řízení ukládána a které úkony právní služby protistrany soud shledal - a na základě jakých úvah, jako účelně vynaložené, a v jaké výši za ně přiznává příslušnou odměnu. Náležitosti řádného odůvodnění rozhodnutí dle § 157 odst. 2 o. s. ř. je třeba přiměřeně aplikovat i na rozhodnutí nikoliv ve věci samé, tedy i ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. V posuzovaném případě soud uvedl toliko jediné ustanovení - § 142 odst. 1 o. s. ř. To však odůvodňuje jen to, že náhrada nákladů řízení přísluší úspěšnému účastníkovi, jenž účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění práva (zásada úspěchu). Ustanovení právního předpisu, pod