9 Cmo 39/2022-113 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 25. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jí měl způsobit jako předseda jejího představenstva a generální ředitel. Podle žaloby uzavřel žalovaný jako předseda představenstva s věřitelem , Anonymizováno, smlouvy o půjčce, a to dne 7. 11. 2011 na částku 10 000 000 Kč splatnou 30. 12. 2011, dne 22. 11. 2011 na částku 20 000 000 Kč splatnou 30. 12. 2011 a dne 1. 2. 2012 na částku 5 000 000 Kč splatnou 30. 3. 2012. Splatnost prvních dvou půjček byla dodatkem odložena na 30. 3. 2012. Žalovaný znal dobře ekonomickou situaci žalobkyně a dobře věděl, že žalobkyně nebude schopna půjčky splatit. Vědom si svého nekalého jednání, žalovaný z funkce předsedy představenstva úmyslně odstoupil, aby nemusel závazky z uvedených půjček řešit. Navíc s půjčenými penězi nakládat tak, že je v širokém spektru použil, a to i k výplatě vlastních vysokých odměn za výkon funkce předsedy představenstva a generálního ředitele. Tyto odměny mu žádný akcionář nikdy neschválil. Podle žalobkyně dosud neuplynula promlčecí doba, která je desetiletá, neboť žalovaný porušoval své povinnosti péče řádného hospodáře opakovaně a zcela úmyslně. Žalobkyně již v žalobě požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, neboť je v konkursu vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 1293/2014, a nemůže tedy nakládat se svým majetkem sepsaným v majetkové podstatě.2. Usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. 73 Cm 34/2021-57, vyslovil Krajský soud v Praze svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).3. Na výzvu soudu prvního stupně vyplnila žalobkyně formulář prohlášení o svých majetkových poměrech, ve kterém uvedla, že vzhledem k probíhajícímu konkursu nemá žádné příjmy, movité ani nemovité věci, zůstatky na účtech ani pohledávky.4. K žalobě se rovněž vyjádřil žalovaný, který namítal, že žaloba je neurčitá a nesrozumitelná a není z ní jasné, čeho a pro koho se žalobkyně domáhá, žalobkyně není k podání návrhu aktivně legitimována, její nárok je promlčen, pohledávku z půjček, které jsou předmětem sporu, přihlásil , právnická osoba, , resp. , Anonymizováno, , do insolvenčního řízení, ve kterém byly popřeny. , Anonymizováno, proti žalovanému podala několik šikanózních žalob o zaplacení sporných pohledávek. U žalobkyně působil žalovaný pouze po dobu 4 měsíců, vždy postupoval v souladu s péčí řádného hospodáře. Sporné půjčky poskytl , právnická osoba, žalobkyni dobrovolně a při znalosti negativní ekonomické situace žalobkyně, a v půjčování žalobkyni pokračoval i po odchodu žalovaného z funkce. Navrhoval zamítnutí žaloby.5. Insolvenční správkyně žalobkyně , tituly před jménem, se k dotazu soudu prvního stupně vyjádřila tak, že sporná pohledávka za žalovaným není sepsána v majetkové podstatě žalobkyně. Podle jejích informací podává žaloby o náhradu škody proti členům představenstva žalobkyně jejím jménem , právnická osoba, (strýc předsedy správní rady žalobkyně , Anonymizováno, ), který žalobkyni fakticky ovládal a splátkami svých závazků odčerpával provozní kapitál žalobkyně. Podle insolvenční správkyně by žaloba měla být zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace podle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona.6. Soud prvního stupně napadeným usnesením žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal a neustanovil jí zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že žalobkyně v prohlášení o svých majetkových poměrech neuvedla úplné údaje a neprokázala věrohodným způsobem, že nemá reálnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Přihlédl také k § 6 o. s. ř., podle kterého nesmí být ustanovení občanského soudního řádu vykládána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.7. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém uvedla, že nesouhlasí se závěrem, že není osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, neboť není podstatné, že pohledávka za žalovaným není sepsána v majetkové podstatě žalobkyně. V případě úspěchu žalobkyně by tam totiž zajisté zařazena byla. Žalobkyně považovala za skandální závěr soudu prvního stupně o neprokázání svých majetkových poměrů, neboť soud znalý práva musí vědět, že společnost v konkursu nemá žádné finanční prostředky a nevykonává podnikatelskou činnost, proto nepodává ani daňová přiznání a nemá účty v bankách, a proto je zcela nemajetná. I přesto žalobkyně vyplnila soudem prvního stupně nadbytečně vyžadované prohlášení o majetkových poměrech. Ze strany soudu prvního stupně se jedná o obstrukci, aby nemusel věc řešit. Žalobkyně tak plní podmínky pro osvobození od soudních poplatků, jakož i pro ustanovení zástupce, neboť sama není schopna právní služby platit. Upozornila i na to, že ve věcech vedených u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 Cmo 8 až 11/2022 jí bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, byť jí nebyl ustanoven zástupce.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.10. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, č. j. KSPH 66 INS 1293/2014-B-35, byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Ten nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost (§ 245 odst. 3 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., ve znění před 1. 6. 2019 - dále jen „IZ“), nicméně podle § 249 odst. 1 IZ je osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníka, který se týká jeho majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce. Pokud jako v posuzovaném případě žalobou uplatněná pohledávka netvoří součást majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ), nejsou u žalobkyně splněny předpoklady osobního osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, neboť není dlužníkem s dispozičním oprávněním (§ 229 odst. 3 IZ). Protože pohledávka za žalovaným není sepsána v majetkové podstatě žalobkyně, neuplatní se ani § 249 odst. 1 IZ a žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována (k tomu srov. usnesení uveřejněné pod R 8/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, shodně uzavřel v jiné věci žalobkyně i odvolací soud v usnesení ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 4 Cmo 8/2022).11. Odvolací soud je (shodně se svým rozhodnutím v posledně citované věci) i ve věci nyní projednávané toho názoru, že poměry žalobkyně odůvodňují osvobození od soudního poplatku. Navrhovatelka je již téměř 8 let v konkursu a dispoziční oprávnění k jejímu majetku má insolvenční správkyně. Žalobkyně tak nemůže disponovat žádným majetkem, který by mohla použít k úhradě soudního poplatku ve výši 1 750 000 Kč. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v prohlášení o majetkových poměrech žalobkyně uvedla neúplné údaje, je proto zjevně nesprávný; pro závěr, že žalobkyně v konkursu nemá prostředky k úhradě soudního poplatku, není zapotřebí žádných jiných listin, než usnesení o prohlášení konkursu, které je veřejně dostupné.12. Pro úspěch návrhu na osvobození od soudního poplatku je však zapotřebí splnění i druhé zákonné podmínky, a to, že žaloba není svévolným nebo zřejmě neúspěšným uplatněním práva. „O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).13. V projednávané věci uplatňuje žalobkyně proti žalovanému nárok na náhradu škody, který se (s ohledem na dobu, kdy měl žalovaný porušit své povinnosti) podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. řídí právními předpisy účinnými před 1. 1. 2014, tj. § 194 odst. 5 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“). Žalovaný se ve věci již vyjádřil a vznesl mj. námitku pr