9 Cmo 48/2022-27 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové coby soud prvního stupně rozhodl vyšším soudním úředníkem v záhlaví označeným usnesením tak, že uložil notáři , tituly před jménem, (dále též jen „notář“) povinnost zaplatit částku 3 240 Kč na označený účet Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení. V odůvodnění uvedl, že dne 2. června 2021 byl proveden notářem , tituly před jménem, přímý zápis svěřenského fondu označeným jako , Anonymizováno, do evidence svěřenských fondů. Uvedl, že poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem činí za první zápis osoby do veřejného rejstříku s výjimkou akciové společnosti nebo spolku 2 700 Kč a odkázal na položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) a dále, že plátce poplatku je povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů po provedení zápisu a odkázal na § 7a odst. 4 z.s.p. Sankční zvýšení nezaplaceného poplatku o 20% odůvodnil ustanovením § 9 odst. 11 z.s.p. Dále citoval § 16a z.s.p. a § 1 písm. c) z.s.p. Uzavřel, že v sazebníku, konkrétně v položce 39 explicitně za zápis svěřenského fondu není uvedena žádná sazba, ale osvobození v zákoně stanoveno není, proto přistoupil „stejně či obdobně“ jako k osobám zapisovaným do veřejného rejstříku.2. Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo poučení, že proti němu není odvolání přípustné s tím, že lze proti němu podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení.3. Usnesení soudu prvního stupně bylo notáři doručeno dne 16. 11. 2021.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal notář námitky.5. O námitkách notáře rozhodl soud prvního stupně samosoudkyní JUDr. Olgou Kovářovou usnesením ze dne 21. prosince 2021 č. j. SF 2929/RD11/KSHK, Fj 67724/2021/KSHK-14 tak, že usnesení vyšší soudní úřednice potvrdil.6. Proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. listopadu 2021 č. j. SF 2929/RD7/KSHK, Fj 67724/2021/KSHK-9 podal notář odvolání ze dne 12. 1. 2022, jež bylo téhož dne doručeno soudu prvního stupně. Předně namítl, že odvolání je přípustné s tím, že soud prvního stupně poskytl nesprávné poučení o opravných prostředcích. Jeho stěžejní odvolací argumentace spočívala v následujících odvolacích námitkách:1) Soud nesprávně za použití analogie podřadil zápis svěřenského fondu pod položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku z.s.p., ačkoliv svěřenský fond není v žádném případě osobou a ani zákonem o soudních poplatcích není za osobu považován - viz § 11 odst. 1 písm. k) z.s.p.2) Poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů notářem není zákonem o soudních poplatcích stanoven, a nelze jej tak vybrat.3) Použití analogie u zákona o soudních poplatcích vyloučil Ústavní soud - viz nález Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 3283/18.4) Pokud by bylo použití analogie přípustné, bylo by namístě analogicky aplikovat § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p.5) Dle předchozí rozhodovací praxe rejstříkových soudů ve věcech soudního poplatku za zápis skutečného majitele (kde byla situace v zásadě stejná, jen v obráceném gardu) není v souladu se zásadou spravedlivého a rozumného výběru daní a poplatků, aby se za stejný úkon provedený jedním subjektem poplatek platil a za úkon provedený jiným subjektem neplatil poplatek vůbec žádný a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 127/2019 a Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 8 Cmo 150/2019.6) Jednotícím principem soudních poplatků za zápis soudem a za zápis notářem je, že poplatek za zápis notářem je vždy nižší, nikoli vyšší než za zápis soudem. Hlavním důvodem zavedení institutu přímým zápisem notáře je snaha odbřemenit rejstříkové soudy. Tomu odpovídá snížená sazba soudního poplatku za zápis notářem, která má účastníky motivovat, aby zápis soudem volili jen ve výjimečných případech.7. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně.8. Soud prvního stupně v předkládací zprávě uvedl, že odvolání není přípustné podle § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je včasné, přípustné a důvodné.10. Vzhledem ke skutečnosti, že notář podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o uložení poplatkové povinnosti vydaného vyšším soudním úředníkem, jež obsahovalo poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení, tak se předně odvolací soud musel zabývat tím, zda odvolání bylo proti předmětnému usnesení přípustné a zda bylo podáno také včas.11. Dle § 204 odst. 2 o. s. ř. „Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.“12. Dle § 201 o. s. ř. „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“13. Dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. „Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.“14. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. zákona o vyšších soudních úřednících „Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.“15. Dle § 10 odst. 2 z.s.p. „Soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.“16. Z ustanovení § 10 odst. 2 z.s.p. vyplývá, že zákon rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzvou k zaplacení soudního poplatku nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci. Samotná výzva k zaplacení soudního poplatku je činěna ve formě usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, a proto proti této výzvě není odvolání přípustné - viz § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen není, je zachována obrana poplatníka tím, že existence poplatkové povinnosti (správnost stanovení poplatkové povinnosti) je posuzována a přezkoumávána v rámci usnesení o zastavení řízení, je-li proti tomuto usnesení podáno odvolání. Naproti tomu rozhodnutím soudu o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vzniká poplatková povinnost, nejedná se o usnesení o vedení řízení a je proti němu přípustné odvolání, přičemž na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti lze soudní poplatek vymáhat.17. Posledně uvedený závěr se mutatis mutandis uplatní i vůči notáři (coby plátci soudního poplatku, jenž je povinen vybrat soudní poplatek - ovšem jen za předpokladu vzniku poplatkové povinnosti poplatníka, a zároveň jej odvést správci poplatku - viz § 7a z.s.p.), jemuž je uložena soudním rozhodnutím povinnost uhradit soudní poplatek.18. K obdobným (výše uvedeným) závěrům jako odvolací soud ostatně dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp.zn. 30 Cdo 870/2019, v němž uvedl následující: „Zákon o soudních poplatcích v § 10 odst. 2 rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzva k zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích) má povahu deklaratorního rozhodnutí, kterým nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci (srov. bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st 35/13). Následkem nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou je - za předpokladu řádného poučení poplatníka podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích - zastavení řízení; právní mocí usnesení o zastavení řízení poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Proti tomu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vydává soud například v případech uvedených v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, a to spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích). Na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pak lze soud