12 Cmo 124/2020-176 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vůči žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. 11. 2013, č. j. 44 Cm 230/2013-20 (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 39 546 Kč (bod II. výroku).2. K návrhu žalobce bylo ve věci rozhodnuto vůči žalovanému a společnosti , právnická osoba, směnečným platebním rozkazem, proti němuž žalovaný namítl, že směnka je neplatná z důvodu alternativního uvedení místa vystavení a místa placení „, adresa, - , adresa, “. Obec , adresa, je samostatnou obcí. Neplatnou shledal i domicilační doložku, neboť domicil je vyhrazen pro určení placení směnečné sumy třetí osobě. Směnka byla vystavena jako splatná na viděnou, nikoliv jako blankosměnka, přičemž mezi účastníky neexistovala jakákoliv vyplňovací dohoda ohledně data splatnosti. Žalovaný očekával, že směnka bude předložena k placení. K tomu došlo až po podání žaloby. Neexistuje ani kauza spočívající v nedluhu, když směnka neměla ke svému vystavení žádný důvod. Směnka byla žalobcem dne 1. 2. 2013 předložena bez uvedení důvodu, přičemž k tomuto dni měla společnost , právnická osoba, vůči žalobci dluh ve výši 20 583 Kč. Pokud by žalobce tvrdil, že jde o směnku zajišťovací, pak namítl, že společnosti , právnická osoba, nebylo poskytnuto plnění, které po vystavení směnky očekávala, a to dodávku zboží v hodnotě nejméně 1 500 000 Kč, čímž zároveň odůvodnil námitku neposkytnuté hodnoty. Směnečný platební rozkaz neměl být vydán, neboť originál směnky byl předložen až dne 18. 11. 2013.3. Řízení ve vztahu mezi žalobcem a společností , právnická osoba, bylo přerušeno z důvodu zjištění úpadku jmenované a prohlášení konkurzu na její majetek.4. Po provedeném dokazování (prvopisem směnky, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, výpisem z listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, ) nehledal soud námitku neplatnosti směnky důvodnou. Označení místa vystavení a místa placení je dostatečné a určité. Uvedení konkrétní adresy je jednoznačný a nezaměnitelný údaj, kterým lze platební místo identifikovat. Ani místo vystavení nebylo určeno alternativně, neboť se jedná o běžné místní označení, které bylo zcela v souladu s označením sídla žalobce, uvedeném v obchodním rejstříku. Jako domicil může pak být uveden i údaj týkající se remitenta, čímž je zároveň určeno platební místo. Důvodnou nebyla shledána ani další námitka týkající se vystavení směnky jako směnky splatné na viděnou. I kdyby bylo zjištěno, že směnka byla splatná na viděnou, nastala by její splatnost dne 1. 2. 2013, což by bylo zcela bez vlivu na žalobou požadované úroky z prodlení i na případné promlčení. K zachování směnečných práv nebylo nutno předkládat ani vistasměnku. Její nepředložení by ani v takovém případě nezpůsobilo zánik práva vůči výstavci a vůči ručiteli (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 806/2010). Námitka nedluhu - neexistence kauzy není odůvodněná. Námitka nedluhu by mohla být relevantní ve spojení s kauzální námitkou (např. ve spojení s námitkou zaplacení, nesvobody vůle, neposkytnutí protiplnění apod.). Žádná kauzální námitka však vznesena nebyla. Za takovou nelze považovat ani námitku, že výstavce směnky neobdržel protiplnění, které očekával v podobě dodání zboží za více než 1 500 000 Kč. Námitka byla vznesena pro případ, že by žalobce tvrdil, že se jednalo o směnku zajišťovací. To žalobce netvrdí. Žalovaný nespecifikoval, na základě čeho protiplnění očekával. Skutková tvrzení k této námitce nelze hodnotit jako jednoznačná a nezaměnitelná, což ji činí neprojednatelnou (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 353/2003). K námitce nepředložení originálu směnky před vydáním směnečného platebního rozkazu soud uvedl, že originál směnky byl předložen dne 18. 11. 2013 a rozhodným stavem je stav v době vyhlášení rozhodnutí v námitkovém řízení.5. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 75, čl. I § 30, čl. I § 32 odst. 1 a čl. I § 48 a čl. I § 78 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dále jen ZSŠ. Další důkazy navržené žalovaným soud neprovedl s ohledem na závěr o neodůvodněnosti námitek, k jejichž prokázání byly navrženy.6. Z uvedených důvodů byl vůči žalovanému ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Zopakoval obsah námitky týkající se alternativně stanoveného místa vystavení a místa placení a důvody, pro které ji soud prvního stupně shledal nedůvodnou. S takovým posouzením nesouhlasí, neboť obec , adresa, je odlišnou od statutárního města , adresa, . Jedná se o dvě samostatné obce a jejich alternativní uvedení činí směnku neplatnou. Uvedení místa vystavení a místa placení směnky dvěma různými obcemi jednoznačně naplňuje předpoklad pro neurčitost takového údaje, neboť taková dvě místa se vylučují.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že mezi údajem , adresa, a , adresa, je spojovník, který se užívá, chceme-li vyjádřit, že spojené výrazy tvoří významový celek, nikoliv pro rozdělení dvou alternativ. Místo placení přesně odpovídalo tehdejší adrese sídla žalobce zapsané v obchodním rejstříku. Nemohly tak vzniknout jakékoliv pochybnosti, kde měla být směnka zaplacena. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 5 Cmo 40/96, v němž se odvolací soud vyjádřil k možnosti postupného upřesňování platebního místa i prostřednictvím více geografických údajů. Uvedené lze vztáhnout i na údaj místa vystavení.9. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109 tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se směnečný platební rozkaz vůči žalovanému zrušuje. K dovolání žalobce byl citovaný rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 29 Cdo 2557/2021-154 a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení s tím, že právní posouzení směnky jako neplatné pro neurčitě vymezené místo jejího vystavení a placení není správné.10. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.11. Žalovaný doplnil, že v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka (výstavce směnky) namísto žalobce vstoupil co do výše přihlášené pohledávky 572 502,27 Kč do insolvenčního řízení nabyvatel pohledávky , Anonymizováno, a navrhl doplnit dokazování usnesením, kterým bylo o uvedeném rozhodnuto, a návrhem žalobce na vstup nabyvatele pohledávky na místo věřitele.12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zjištěného na základě jím zopakovaného dokazování.13. Ze směnky vystavené společností , právnická osoba, dne 1. února 2012 odvolací soud zjistil, že jmenovaná společnost se zavázala zaplatit žalobci dne 30. června 2013 částku 1 500 000 Kč. Směnka byla vystavena v místě , adresa, - , adresa, a byla splatná u , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobce, , , adresa, - , adresa, .14. Předmětnou směnku vyhodnotil odvolací soud s ohledem na závazný názor dovolacího soudu jako směnku platnou, mající veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š., neboť, jak uzavřel dovolací soud, smyslem domicilační doložky nebylo s tomto konkrétním případě určit dvě platební místa, která by si vzájemně konkurovala, ale vymezit pouze jediné místo, kde by měla být směnka prezentována.15. Žalovaný dále namítal, že směnka byla splatná na viděnou, když na ní nebyla při vystavení uvedena splatnost (čl. I § 34 z. s. š.). Nešlo přitom o blankosměnku, neboť nebyl dohodnut způsob, jakým má být údaj splatnosti doplněn. Žalobce směnku nepředložil k placení, neoprávněně změnil její text, což mělo zásadní význam pro běh lhůt, a směnka je z tohoto důvodu neplatná. Předně je třeba vysvětlit, že ani neoprávněná změna textu směnky (čl. I § 69 z. s. š.), ani nepředložení směnky k placení nemá na platnost směnky žádný vliv. Bylo-li by uvedené prokázáno, dalo by to žalovanému pouze prostor pro uplatnění námitek proti zaplacení směnky. I kdyby bylo prokázáno, že směnka byla vystavena bez uvedení splatnosti a šlo tedy o směnku splatnou na viděnou (vista směnku), stále platí, že žalovaný jako směnečný rukojmí je přímým dlužníkem ze směnky a zmeškáním lhůty stanovené k předložení vista směnky žalovanému majitel směnky (žalobce) svá práva ze směnky vůči němu neztrácí (čl. I § 53 odst. 1 z. s. š.). Rovněž platí, že směnka vlastní se směnečnému rukojmí k placení nepředkládá; předkládá se výhradně výstavci. Nebyla-li určena výstavcem lhůta k předložení směnky k placení, stanoví zákon směnečný a šekový podpůrnou lhůtu jednoho roku (od vystavení směnky), v níž k jejímu předložení výstavci může dojít. Uplynutím této lhůty je dlužníku jasné datum splatnosti i datum, kdy